Čís. 6195.

Byl-li rozsudek prvého soudu ve sporu advokátském doručen advokátu před uplynutím čtrnáctidenní lhůty druhého odstavce §u 36 c. ř. s., běží lhůta k odvolání od tohoto doručení, třebas advokát rozsudek nepřijal a soud ho pak doručil nově zřízenému advokátu.
(Rozh. ze dne 5. srpna 1926, R I 664/26.)
Odvolací soud odmítl odvolání jako opožděné. Důvody: Při ústním jednání ze dne 19. dubna 1926 navrhl plnomocník žalovaných Dr. Vladimír V., by žalovaným uděleno bylo právo chudých, a současně za přítomnosti spolužalovaných prohlásil, že žalovaným vypovídá plnou moc. O návrhu na udělení práva chudých soud procesní hned nerozhodnul a vyrozuměl strany o tom, že Dr. Vladimír V. vypovídá žalovaným stranám plnou moc, teprve tehdy, když písemné vyhotovení rozsudku bylo Drem Vladimírem V-em 7. května 1926 soudu vráceno a učiněn návrh na zřízení zástupce chudých. Rozsudek doručen byl Dru. Vladimíru V-ovi dne 5. května 1926. Poněvadž dle §u 11 adv. řádu ze dne 6. července 1868, čís. 96 ř. zák. advokát jest povinen ještě 14 dnů od doručení výpovědi stranu zastupovati, pokud toho nutno, by ochráněna byla před právní újmou, zřejmo, že měl v době doručení rozsudku stranu svou zastupovati, neboť o podání výpovědi vyrozuměni byli účastníci teprve mezi 15. a 19. květnem 1926. Procesní soud přes to, že Dr. Vladimír V. byl v době doručení rozsudku 5. května 1926 povinen žalované zastupovati, učinil opatření o doručení rozsudku tak, že ho dal doručiti nově ustanovenému zástupci Dru. Karlu P-ovi dne 21. května 1926. Tímto novým doručením nemohla však býti prodloužena lhůta odvolací, od 5. května 1926 běžící (viz § 73 c. ř. s.), poněvadž odvolací spis byl podán teprve dne 31. května 1926, jest odvolání opožděné a nepřípustné, pročež musilo dle § 468 a 471 čís. 2 c. ř. s. býti odmítnuto.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Stěžovatelé napadají usnesení odvolacího soudu, jímž bylo jejich odvolání jako opožděné odmítnuto, z toho důvodu, že lhůta k odvolání byla odvolacím soudem nesprávně počítána od doručení rozsudku jejich dřívějšímu právnímu zástupci, jenž jim před tím plnou moc vypověděl, a míní, že pro posouzení o trvání zmocnění rozhoduje, kdy soud vzal výpověď plné moci na vědomí, a že nově ustanovený jejich zástupce dostal rozsudek doručen teprv 21. května 1926, že tedy lhůta k odvolání běží od tohoto dne. Stěžovatelům nelze přisvědčiti a lze je poukázati na správné důvody napadeného usnesení, k nimž jest připojiti toto: Dle §u 36 c. ř. s. platí ve sporech, kde je zastoupení advokáty třeba, výpověď plné moci a zánik její vůči odpůrci teprv od té doby, kdy mu bylo doručeno podání s oznámením, že byl zřízen jiný advokát. Po výpovědi plné moci jest dle §u 36 c. ř. s. plnomocník oprávněn a povinen stranu ještě po 14 dnů zastupovati a to advokát ode dne doručení výpovědi (§ 11 adv. řádu), by byla uchráněna újmy. Doručení rozsudku stalo se Dru V-ovi před naznačenou dobou, takže jeho výpověď plné moci vůči odpůrci i soudu neměla účinku a doručení stalo se mu tedy právem. Ta okolnost, že rozsudek byl znovu doručen nově zřízenému zástupci, není rozhodná a bylo na žalovaných a jejich dřívějším zástupci, aby se o včasné podání odvolání postarali.

Citace:

č. 6195. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 117-118.