Čís. 6283.

Pozemková reforma.
Proti exekuci vyklizením ze zabrané nemovitosti nemůže dlužník namítati, že byla porušena práva třetích osob, že náhrada nebyla dosud zaplacena (pojištěna), že výpovědní lhůta nebyla zákonná, že bylo navrženo vyloučení (§3 písm. a) záb. zák.) nebo propuštění (§ 11 záb. zák.), ani že některé nemovitosti byly prodány a o schválení prodeje nebylo dosud rozhodnuto.
(Rozh. ze dne 16. září 1926, R I 730/26.)
Soud prvé stolice povolil exekuci vyklizením ze zabraného majetku. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Co se týče námitek, že některé parcely povinné straně již nenáležejí, byvše buď se svolením Státního pozemkového úřadu prodány nebo drobným pachtýřům do vlastnictví přiděleny, dále že některé parcely nejsou povinnou stranou obhospodařovány, nýbrž jsou v pachtu třetích osob, v jich pachtovním držení, a nemohou proto povinnou stranou býti odevzdány, jsou všecky tyto námitky zde nemístny, neboť nejsou činěny z práva povinné strany, nýbrž z udánlivých práv třetích osob, jimž povinná strana to musí přenechati, by se proti exekuci, činí-li ji práva jejich nepřípustnou, bránily prostředky v zákoně přípustnými (§ 37 ex. ř.). Povinné straně samé se žádná křivda z příčiny těchto práv třetích osob neděje. Námitka, že náhrada nebyla posud ani zaplacena ani pojištěna, rovněž sem nepatří, neboť dle § 20 poslední odstavec náhr. zák. není zaplacení nebo pojištění náhrady podmínkou exekuce. Odkazuje se na předpisy §§ů 59 a 60 náhr. zák., jež stanoví, kdy a jak má se náhrada platiti a vyvracejí samy tuto námitku. Námitka z §u 12 náhr. zák., že výpovědní lhůta nebyla zákonná, je propadlá, protože měla býti činěna proti výpovědi a ne teprv proti exekuci povolené na základě právoplatné výpovědi. Námitky, že ohledně některých parcel uplatňuje povinná strana nárok na vyloučení dle § 3 lit. a) záb. zák. nebo na propuštění dle §u 11 téhož zák., nemohou dle § 20 poslední odstavec náhr. zák. rovněž míti místo a bude věcí Státního pozemkového úřadu, by uvážil, nemá-li s exekucí sečkati až do vyřízení těchto otázek. Totéž platí o námitce, že veškeré parcely byly prodány a o schválení prodeje dle § 7 záb. zák. ještě rozhodnuto nebylo. Tato námitka jakož i předchozí jest zjevně i z toho důvodu nemístná, že, dokud vyloučení nebo propuštění ze záboru vysloveno nebylo, pokud se týče prodej schválen nebyl, jsou parcely, jichž se to týče, ve svazku zabranosti a, když jsou právoplatně vypověděny, mohou dle §u 20 poslední odstavec náhr. zák. po uplynutí výpovědní lhůty býti exekučně vyklizeny.

Citace:

č. 6283. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 244-244.