Č. 7413.

Policejní věci. — Řízení správní (Slovensko): Rozhodnutí župního úřadu jako stolice druhé ve věcech povolení pobytu cizozemcům podle zák. čl. V:1903 není konečné.
(Nález ze dne 11. září 1928 č. 24070).
Prejudikatura: Boh. A 4550/25.
Věc: Josef S. v D. (adv. Dr. Alfr. Stein z Prahy) proti okresnímu úřadu v Prešově a župnímu úřadu v Košicích o povolení k pobytu.
Výrok: Stížnosti, pokud směřují proti výrokům okr. úřadu v Prešově, odmítají se jako nepřípustné. Nař. rozhodnutí župního úřadu v Košicích zrušují se pro nezákonnost. Důvody: Podáním bez data, adresovaným na min. pro Slov., žádal st-l o povolení stálého pobytu v obci D. Žádost odůvodnil tím, že jeho otec, který dovršili 71 roků svého věku, jest stále chorý, čímž jest st-l nucen v obci D. trvale se usaditi a otcův majetek spravovati.
K žádosti té prodloužil župní úřad v Košicích rozhodnutím z 2. února 1927 st-l i pobyt v D. do 20. února 1927 s tím, že jemu další pobyt více povolen nebude. Při tom byl st-l upozorněn, aby v uvedený čas území čsl. republiky opustil, poněvadž by jinak bylo proti němu dle § 10 zák. čl. V:1903 zakročeno. — Toto povolení pobytu bylo k nové žádosti st-le rozhodnutím téhož úřadu ze 16. února 1927 prodlouženo do 20. března 1927.
St-l podal dne 25. února 1927 z intimátu okr. úřadu z 9. února 1927 odvolání k župnímu úřadu v Košicích, který vyřídil rozhodnutím z 12. března 1927 odvolání to takto: »Odvolání nevystihuje pravé podstaty skutkového stavu záležitosti, poněvadž nesměřuje proti rozhodnutí župního úřadu z 2. února 1927, kterým bylo st-li uděleno povolení k pobytu v obci D. jen do 20. února 1927, resp. proti rozhodnutí, jímž uděleno povolení do 20. března 1927, nýbrž proti výstraze, kterou se st-l upozorňuje, že další jeho pobyt na čsl. území bez povolení měl by za následek úřední zakročení ve smyslu § 10 zák. čl. V:1903 a že by musel býti za hranice státu dopraven. Hlavní část odvolání dokazuje pak, že st-l jest čsl. státním příslušníkem, v důsledku čehož domnělý zákrok oproti němu jako cizinci je prý nemožný a nezákonný. Župní úřad v Košicích, který podle nař. min. pro Slov. z 21. března 1925 rozhodoval v této záležitosti s konečnou platností a kterému bylo zmíněné odvolání k dalšímu kompetentnímu řízení okr. úřadem v Prešově předloženo, dříve než by se zabýval meritem odvolání, konstatuje, že předložené odvolání nemá zákonného oprávnění a že věcně se zabývá okolnostmi v rozhodnutí z 2. února 1927 a z 16. února 1927 vůbec nedotčenými, v důsledku čehož po náležitém uvážení celého případu se dotyčné odvolání nepřijímá, poněvadž rozhodnutí tohoto úřadu jest konečně platné, čímž pořad odvolacího práva jest vyčerpán. K tvrzení, kterým odvolatel dovozuje, že jest čsl. státním příslušníkem, se poznamenává, že okolnost podobného rázu v rámci tohoto odvolání nemůže býti rozhodována. Chce-li strana tvrditi něco podobného, musí odděleně od této záležitosti učiniti potřebné opatření, obstarati si o věci jasný a zákonný doklad a jen tak se při eventuelním vykázání s tímto faktem brániti, jinak nemůže býti k podobným okolnostem přihlédnuto.«
Další odvolání st-le, které podal z intimátu okr. úřadu v Prešově z 25. února 1927 bylo st-li rozhodnutím župního úřadu v Košicích z 22. března 1927 vráceno s poukazem na rozhodnutí z 12. března, kterým byla tato věc již jednou vyřízena.
Rozhoduje o stížnostech do shora uvedených rozhodnutí podaných, musel se nss zabývati otázkou, které úřady a v jakém instančním pořadí byly příslušný rozhodovati o povolení k pobytu. Zkoumaje otázku tu, vyšel nss z těchto úvah:
Povolení pobytu cizincům upraveno bylo zák. čl. V:1903 a vl. nař. č. 215/21 vydaným na základě zák. čl. VI:1903. Platnost tohoto vl. nař. byla prodloužena nařízením č. 264/25 do konce roku 1927. Vl. nař. č. 215/21 nemá v tom směru žádného ustanovení o instančním postupu, zbývá tedy přihlédnouti k zák. čl. V:1903. Podle § 3 tohoto zák. čl. jest cizinec, mající úmysl v některé obci v tuzemsku se usaditi, povinen tento úmysl do 15 dnů úřadu ohlásiti a současně prokázati státní příslušnost, případně dom. příslušnost, jmenovitě zachovalost, jakož i to, že jest s to, aby vydržoval svoji rodinu. Dle § 4 téhož zák. článku vystaví úřad cizinci, který vyhověl své povinnosti dle § 3 tohoto článku, vysvědčení o povolení pobytu a vyrozumí o tom obec pobytu. Dle § 14 cit. zák. čl. jest úřadem v tomto zákoně uvedeným rozuměti: a) v malých a velkých obcích hlavního služného, b) v městech policejního městského hejtmana, tedy adm. úřady I. stolice. — Proti rozhodnutím těchto úřadů jest přípustno odvolání v pořadí instančním na nadřízené úřady.
Kdyby snad stylisace § toho připouštěla také výklad, že ona ustanovení o dalším instančním postupu vztahují se pouze na úřady, uvedené tam pod č. 3., mizí pochybnosti ty, přihlédne-li se k vládním motivům k zákonu tomu připojeným, kde při výkladu cit. § 14 jest výslovně a všeobecně uvedeno, že přípustnost odvolání z výroků nižších instancí vyplývá již ze všeobecných zásad správního práva (srovn. nál. Boh. A 4550/25).
Nebyl by tedy výrok okresního, resp. župního úřadu, jenž by v záležitostech toho druhu zakročil jako I., resp. II. stolice, výrokem konečným, právními prostředky pořadem instancí nenaříkatelným, nýbrž podléhal by prostředkům těm obyčejnou cestou instanční, končící instancí třetí.
Žal. úřad opřel sice své rozhodnutí o výnos min. pro Slov. z 21. března 1925 č. 10000/25 adm. V., kterým byla na podkladě hlavy VIII. výnosu téhož min. z 24. července 1921 č. 14647/V, upravena otázka příslušnosti jednotlivých úřadů k povolování pobytu cizinců. Výnos ten však neposkytuje, jak z jeho znění patrno, podkladu pro to, že by přenesením rozhodování o povolení pobytu byla omezena i možnost opravného prostředku podle zásad, jak v dřívějších úvahách byly uvedeny.
Aplikuje pak úvahy ty na dané případy, dospěl nss k tomuto závěru:
Pokud stížnosti byly podány do výroků župního úřadu, jsou podány do výroků instance II., které dle toho, co bylo svrchu uvedeno, nejsou výroky konečnými. Z toho jest patrno, že st-l nevyčerpal přípustného pořadí instančního a bylo by stížnosti dle § 5 zák. o ss odmítnouti jako nepřípustné. Nss neuznal nicméně, že by již z tohoto důvodu bylo stížnosti odmítnouti, poněvadž dospěl k úsudku, že onen procesní nedostatek vyvolán byl podstatnou vadou správního řízení, zaviněnou mylným právním názorem žal. úřadu.
Jak z výroku župního úřadu z 12. března 1927 patrno, žal. úřad vyloučil další opravný prostředek, poněvadž vycházel z mylného právního názoru, že rozhoduje s konečnou platností. Tímto postupem ztížil žal. úřad st-li obranu, vyloučil další přípustnou cestu instanční a bylo jeho výroky, poněvadž spočívaly na mylném právním názoru, zrušiti dle § 7 zák. o ss, aniž bylo třeba zabývati se dalšími námitkami stížnosti, zejména otázkou st-lova státního občanství, která je pro vyřešení daného sporu otázkou prejudicielní a spadá tedy taktéž v rámec úvah příslušné III. stolice.

Citace:

č. 7413. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 938-940.