Čís. 6153.

Závodní výbory (zákon ze dne 12. srpna 1921, čís. 330 sb. z. a n.).
Pro žalobu zaměstnavatele na závodní výbor, by byl zrušen nález rozhodčí komise, jímž bylo propuštění zaměstnance prohlášeno bezúčinným, nemá závodní výbor způsobilosti ku sporu.
(Rozh. ze dne 28. června 1926, R I 453/26.)
Žalobu podnikatele proti závodnímu výboru, by rozhodnutí rozhodčí komise pro závodní výbory ohledně propuštění Emilie P-ové bylo zrušeno jako protizákonné, procesní soud prvé stolice odmítl, vyhověv námitce věcné nepříslušnosti. Rekursní soud zrušil napadené usnesení i s předchozím řízením jako zmatečné a vrátil věc prvému soudu, by, vyčkaje pravomoci, dále ve věci jednal a znovu rozhodl, maje za to, že závodní výbor nebyl řádně ve sporu zastoupen.
Nejvyšší soud potvrdil usnesení rekursního soudu, pokud jím bylo zrušeno usnesení prvého soudu, jinak však je v ten rozum změnil, že odmítl žalobu pro nezpůsobilost závodního výboru k projednávanému sporu.
Důvody:
První soud odepřel v důvodech svého rozhodnutí žalované závodní radě povahu právnické osoby a proto i procesní způsobilost, ale neodvodil ze svého názoru nutné důsledky, pustiv se proti předpisům §§ 6 a 7 c. ř. s., že jest k nedostatku procesní způsobilosti přihlížeti v každém období sporu z úřední povinnosti, a nelze-li ho odstraniti, musí cele tímto nedostatkem postižené řízení býti prohlášeno zmatečným, do sporného jednání a odmítl žalobu z jiného důvodu, totiž pro předmětnou nepříslušnost okresního soudu. Rekursní soud zrušil sice jeho usnesení i s předcházejícím řízením jako zmatečné, nikoliv však proto, že by závodní výbor byl způsobilým k tomuto sporu, nýbrž, poněvadž nebyl ve sporu zastoupen. Námitku, že závodní výbor není právnickou osobou a nemá procesní způsobilosti, vyřídil rekursní soud pouhým poukazem na to, že zákon o závodních radách ze dne 12. srpna 1921, čís. 330 sb. z. a n. přiznává v §u 3 písm. c) závodním výborům způsobilost k ujednávání kolektivních smluv, v §u 3 písm. d) způsobilost k jednáním, v §u 3 písm. e) právo dovolávati se zakročení úřadů, v §u 3 písm. g) právo žalovati u rozhodčí komise a v §u 24 právo na vybírání příspěvků k úhradě — Čís. 6153 —
svých hotových výloh. Důvody tyto, až na poslední, jsou pouze zdánlivé, neboť práva, na než se tu poukazuje, jsou vyhrazena závodním výborům, nikoliv jako podmětu soukromoprávních práv a závazků, nýbrž jako správnímu orgánu v oboru veřejné sociální péče o zaměstnance větších hospodářských závodů. To jest patrno zejména v případě §u 3 pís. с). Závodní rady se tu sice pověřují ujednáváním dodatků ke kolektivním smlouvám odborových organisací, nestávají se však tím podmětem smluvních práv a závazků, smluvními stranami zůstávají přece jen zaměstnavatel a jeho zaměstnanci. Samostatná soukromoprávní osobnost závodních výborů mohla by býti po případě dovozována z §u 24 zákona, podle něhož si mohou statky potřebné ke své činnosti opatřovati na vlastní útraty, což předpokládá, že mohou samy platně nabývati majetku a práv a samy se zavazovati. Jest pochybno, zda se za podmět takto vzniklých majetkových práv a závazků mohou považovati ony samy, či, zda tak, jako veřejné úřady nabývají práv nikoliv pro sebe, nýbrž pro korporace jimi zastupované, nejsou i závodní výbory po soukromoprávní stránce pouhým orgánem jednajícím za jiný právní podnik a který. Pro projednávaný spor nemají však tyto pochybnosti významu, neboť závodní výbor není žalován z důvodu jeho majetkového práva nebo závazku, nýbrž, poněvadž vyvolal podle §u 3 zákona o závodních výborech nález rozhodčí komise, jímž se pokládá žalující firma zkrácena ve svých právech vůči dělnici Emilii P-ové. Závodní výbor jednal tu jako orgán veřejné sociální péče o dělnictvo zaměstnané v továrně a nemůže býti v této své veřejnoprávní funkci u soudu žalován.

Citace:

č. 6153. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 26-27.