Čís. 6181.

Mandl s elektrickým pohonem jest vyloučen z exekuce proti majitelce maloživnosti mandlování (§ 251 čís. 6 ex. ř.).
(Rozh. ze dne 15. července 1926, R I 638/26.)
Návrh dlužníků, by byl z exekuce vyloučen elektrický mandl, soud prvé stolice zamítl, rekursní soud návrhu vyhověl. Důvody: — Čís. 6181 —
Jest zjištěno, že jde o provoz malé živnosti mandlování prádla, a mandl jest předmětem potřebným k osobnímu vykonávání živnostenské činnosti. Jest proto vyloučen z exekuce podle §u 251 čís. 6 ex. ř. (v doslovu cís. nař. ze dne 1. června 1914, čís. 118 ř. zák.). Ve směru tomto poukazuje se na výnos ministerstva spravedlnosti ze dne 3. června 1914, čís. 43 věstníku vysvětlující císařské nařízení. Má tím býti zajištěno pokračování v provozu v dosavadním rozměru s dosavadními prostředky (stroji), jež dnes jsou nepostradatelné i v malých živnostech, by udržena byla schopnost soutěže.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rekursu nelze dáti za pravdu, a naopak dlužno plně souhlasiti s napadeným usnesením soudu rekursního z jeho správného, věci i zákonu vyhovujícího odůvodnění. Stěžovatel neujasňuje si správně nový doslov §u 251 čís. 6 ex. ř. a přehlédl motivy k tomuto zákonnému předpisu, obsažené ve výnosu minist. ze dne 2. června 1914, čís. 43 věst., které jasně ozřejmují smysl a účel tohoto zákonného předpisu. Stěžovatel míní, že osvobození od exekuce podle tohoto předpisu platí pro osoby tam zmíněné jen ohledně předmětů, kterých tyto osoby potřebují k osobnímu dalšímu provozu výdělečné činnosti pomocí ručních úkonů. § 251 čís. 6 ex. mluví však o řemeslnících a maloživnostnících, dále o ručních továrních dělnících a jiných osobách, které ručními pracemi si opatřují výdělek. Tímto posléz uvedeným označením poukazuje jen na to, která další skupina osob výdělečně činných má býti také účastna této sociálně právní výhody. Dle motivů mají tak býti naznačeny na př. výdělečné obory malých povozníků, malých špeditérů, veslařů a umělců. Zcela mylno jest však vyvozovati z této věty, že by u řemeslníků a maloživnostníků bylo podmínkou pro tuto zákonnou výhodu, že předměty a stroje jimi používané k výdělečné činnosti musí býti používány jen pomocí ručních úkonů. Nezáleží tedy v tomto případě na tom, že elektrický mandl, jehož povinná strana v provozu své maloživnostenské výdělečné činnosti používá, není uváděn v pohyb a udržován v provozu úkony ručními, nýbrž silou elektrickou, jež lidskou ruční součinnost nahražuje, ba docela vylučuje. Přes používání tohoto stroje, jenž při živnosti povinné strany nahražuje nejhrubší ruční úkon, zůstává její provoz maloživnostenským provozem, k jehož osobnímu dalšímu výkonu jest tento stroj nutným. Zákon má při této právní ochraně zvláště na mysli provoz výdělečné činnosti pomocí strojů, kterých se dle dnešních technických pokroků v maloživnostenských podnicích používá za účelem úspěšnějšího, výnosnějšího a soutěže schopného provozu výdělečné činnosti, a o tento případ jde v této věci. Vzhledem k tomu jsou úvahy rekursu o jednotlivých druzích strojů a o jejich funkci pro posouzení věci nepřípadny a poukaz na starší rozhodnutí vzhledem na nynější právní stav nevhodným. Nemůže konečně míti vlivu na rozhodnutí, že povinná strana zakoupila si prý stroj z peněz stěžovatelem jí úvěrem poskytnutých a že ho v poskytnutém úvěru citelně sklamala.

Citace:

č. 6181. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 83-84.