Č. 5402.

Církevní věci: I. * Příspěvky k náboženské matici podle zákona č. 51 ř. z. z r. 1874 nepodléhají promlčení ani podle zákona z 18. března 1878 č. 31 ř. z. — II. O právní povaze náboženské matice.
(Nález ze dne 20. února 1926 č. 3252.)
Prejudikatura: Boh. 2400 adm.
Věc: František M. v M. proti ministerstvu školství a národní osvěty (za súč. česk. nábož. matici adj. fin. prok. Dr. Kar. Dvořák) o příspěvky k náboženské matici. Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Zsp v Praze vyměřila rozhodnutím z 15. března 1922 st-li jako držiteli děkanského obročí v M. příspěvek k matici náboženské za dobu od 1. května 1905 jakožto dne investitury st-le do konce roku 1910 a za desítiletí 1911 až 1920 úhrnem 6376 K 58 h.
Rekursu st-lovu, v němž bylo zejména uvedeno, že předepsaná dávka je oprávněna jenom za poslední čtyry roky, kdežto za roky dřívější je podle zákona z 18. března 1878 č. 31 ř. z. promlčena, nebylo nař. rozhodnutím vyhověno, ježto zákon ze 7. května 1874 č. 51 ř. z. nestanoví promlčitelnost příspěvků k nábož. matici a naopak § 20 tohoto zák. obsahuje ustanovení pro ten případ, že příspěvek k nábož. matici pro další desítiletí nebyl včas vyměřen.
O stížnosti uvážil nss takto: — — — —
Stížnost tvrdí v podstatě souhlasně s rekursem st-lovým, že příspěvky k fondu náboženskému, jakožto fondu veřejnému státní správě podléhajícímu jsou podrobeny předpisům zákona z 18. března 1878 č. 31 ř. z. o promlčení daní etc., že v daném případě počala promlčecí lhůta nejpozději koncem roku 1905 a že tudíž příspěvky, o které tu jde, většinou jsou promlčeny.
Dle toho je tedy na sporu jenom otázka, zda příspěvky k nábož. matici podléhají promlčení, zejména podle předpisů cit. zákona z r. 1878. Žal. úřad zodpověděl otázku tu záporně, v čemž mu nss přisvědčuje.
Náboženská matice je podle svého vzniku, účelu a své správy — jak ostatně stížnost sama uznává — fondem veřejným (srovnej co do právní povahy náboženské matice příkladmo též nález nss-u Boh. 2316 adm. a nález býv. ss ve Vídni Budw. 2400 A), státem spravovaným a doplňovaným, avšak od majetku státu rozdílným. Placení příspěvků do nábož. matice podle zák. ze 7. května 1874 č. 51 ř. z. spočívá na titulu veřejnoprávním, totiž na veřejnoprávním poměru beneficiáta jakožto držitele církevního obročí a má za účel úhradu potřeb katolického kultu, resp. zlepšení příjmů duchovenstva (§ 1 cit. zák.). Již vzhledem k této veřejnoprávní povaze zmíněných příspěvků a k veřejnoprávní povaze jak nároku náboženské matice na příjem příspěvků, tak i povinnosti beneficiátů na placení jich, nelze na příspěvky ty aplikovati předpisy občanského práva, zejména o. z. o. o promlčení. Naopak platí i o těchto příspěvcích všeobecně uznávaná zásada, že veřejnoprávní pohledávky se promlčují jen potud, pokud zákon výslovně tak stanoví. Takovýchto předpisů o promlčení veřejnoprávních pohledávek obsahuje ovšem platný právní řád porůznu; poněvadž však u veřejnoprávních pohledávek nepromlčitelnost je pravidlem a promlčitelnost výjimkou, nutno jednotlivé takové konkrétní předpisy o promlčení podle všeobecných zásad interpretačních vykládati striktně.
Zákon ze 7. května 1874 č. 51 ř. z. sám nemá předpisu, který by stanovil promlčitelnost zmíněných příspěvků, ba naopak podává se z § 20 téhož zákona, že zákon pomýšlí (v § 20) na případ opožděného vyměřování příspěvků a (§ 22) rozeznává mezi příspěvky již více než 3 roky nesplacenými a ostatními jen co do přiznání zákonitého práva zástavního. Ani jiný zákon nestanoví výslovně promlčitelnost těchto příspěvků. Stížnost ovšem se domnívá, že takový positivní předpis o promlčitelnosti příspěvků k nábož. matici jest dán zákonem z 18. března 1878 č. 31 ř. z.; leč neprávem: Zákon tento pojednává a platí podle svého nadpisu a úvodu výlučně jen o přímých daních, platech z měr dolových a kutišť svobodných, daní potravných, tax, kolků a přímých poplatků a uvádí v § 5, že promlčuje se právo státu vymáhati dávky prošlé ...... Jelikož podle shora uvedené zásady předpisy cit. zák. z r. 1878 nutno vykládati striktně a jelikož každý z názvů v záhlaví zákona uvedených má svůj ustálený technický význam, poněvadž dále »příspěvky« k »náboženské matici«, tedy platby konané nikoliv státu, jakožto nositeli berní výsosti, nýbrž zvláštnímu veř. fondu, nelze zahrnouti pod žádný z uvedených tam druhů daní, dávek a poplatků, nelze také předpisy tohoto zákona č. 31/1878 rozšiřovati na uvedené příspěvky (srovnej nález býv. rak. ss Budw. 14.793 A).
Na tom nemůže nic měniti ta okolnost, že náb. matice je spravována státem a pokud nestačí na plnění závazků jí zákonem uložených (kongrua) je doplňována zálohami ze státních prostředků; neboť tím nepozbývá náb. matice nikterak povahy veř. fondu od stát. majetku se různícího, majícího povahu samostatné osobnosti právnické (srovnej citované již nálezy Boh. 2316 adm. a Budw. 2400 A). Stejně na tom nemění nic předpis § 21 zákona č. 51 ř. z. ex 1874, který stanoví, že příspěvky k nábož. matici se vymáhají stejným způsobem jako zeměpanské daně a dávky, neboť tím byl stanoven toliko předpis formální o tom, jak jest postupovati při vymáhání příspěvků těch, nikoliv však předpis materielně-právní o zániku práva a povinnosti promlčením. Předpis ten vztáhl tedy na příspěvek k nábož. matici jenom (procesní) předpisy o vymáhání státních daní a dávek, nikoliv materielní předpisy o jich promlčení.
Z uvedených úvah jde, že příspěvky k nábož. matici nejsou podrobeny promlčení.

Citace:

č. 5402. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 421-423.