Čís. 6414.

Ustanovení §u 517, poslední odstavec, c. ř. s. vztahuje se i na usne sení rekursního soudu o předběžné otázce (nepřípustnost pořadu práva).
(Rozh. ze dne 29. října 1926, R I 917/26.)
Žalobu, jíž domáhala se řada provisionistů na Československém eráru doplatků drahotního přídavku a nouzové výpomoci, soud prvé stolice odmítl pro nepřípustnost pořadu práva. Rekursní soud nevyhověl rekursu, odmítl však žalobu pro věcnou nepříslušnost prvého soudu. Dovolací rekurs rekursní soud odmítl, maje za to, že šlo o dvě souhlasná rozhodnutí (§ 528 c. ř. s.).
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu do odmítacího usnesení rekursního soudu.
Důvody:
K objasnění věci nutno si krátce zopakovati průběh dosavadního řízení. Žalobci — provisionisté — jichž jest celkem 828, domáhají se jedinou žalobou na státu »náhrady škody«, na doplatcích dražebního přídavku a nouzové výpomoci za měsíc březen 1925. Kdežto podle původní prosby žalobní byly zažalovány měsíční doplatky, počínajíc 1. březnem 1925, byla prosba žalobní po druhém vrácení žaloby k opravě upravena tak, že žalobci žádají jen doplatek za březen 1925 v určitých, pro každého zvlášť vypočtených částkách, z nichž žádná nepřesahuje hranice bagatelní (§ 448 с. ř. s. a čl. II. zák. ze dne 8. června 1923, čís. 123 sb. z. a n.), třebaže všechny úhrnem činí 101200 Kč 34 h. První soud (zemský civilní soud v Praze) odmítl žalobu pro nepřípustnost pořadu práva, rekursní soud potvrdil sice odmítnutí, ale z jiného důvodu, totiž pro věcnou nepříslušnost dovolaného soudu, protože jde o věci nepatrné, které nelze u sborového soudu uplatniti. Dovolací rekurs finanční prokuratury byl rekursním soudem odmítnut podle § 528 c. ř. s., ježto prý bylo rekursním soudem usnesení prvního soudu potvrzeno a dovolací rekurs je nepřípustný. Nyní jest rozhodovati o rekursu finanční prokuratury do odmítacího usnesení rekursního soudu. Tento rekurs není oprávněn. Jde o t. zv. nepravé (formální) společenství v rozepři podle § 11 čís. 2 c. ř. s., protože předmětem sporu jsou stejnorodé, na podstatně stejnorodém, skutkovém i právním důvodu spočívající nároky žalobců. Možno ponechati stranou otázku, zdali taková kumulace v jedné žalobě buď u okresního, nebo u sborového soudu byla by podle § 11 čís. 2 c. ř. s. přípustná, když jednotlivé nároky nedosahují výše 300 Kč, ale jejich suma přesahuje 100000 Kč. Rovněž netřeba řešiti otázku, zdali tu jde o souhlasná usnesení dvou soudů o téže otázce, totiž o otázce přípustnosti pořadu práva, neboť tolik jest jisto, že kumulováním bagatelních nároků různých žalobců proti témuž žalovanému v téže žalobě nároky nepozbyly své samostatnosti, že jich nelze sečítati ani k vůli příslušnosti (§ 55 j. n.) ani k vůli způsobu řízení a že nepřestaly býti »věcí nepatrnou« po rozumu § 448 c. ř. s. Povahy věci nepatrné nepozbyly ani tím, že by se o nich mělo jednati u sborového soudu (srv. na př. čl. XIV. čís. 1 úvod. zák. k j. n. a § 453 druhý odstavec c. ř. s.). Ve věcech nepatrných končí však pořad stolic ve druhé stolici a není další opravný prostředek dovolen. Zákon praví sice v § 502 druhý odstavec c. ř. s., že ve věcech nepatrných není dopuštěn další opravný prostředek do rozhodnutí odvolacího soudu a v § 517 poslední odstavec c. ř. s. praví, že do usnesení odvolacího soudu ve věcech nepatrných jest rekurs vyloučen, ale totéž platí o rozhodnutí soudu rekursního, neboť záleží jen na tom, zdali ve věci nepatrné rozhodl již soud druhé stolice, kdež podle úmyslu zákona má býti rozhodnuto s konečnou platností (srv. také Neumann k §u 517 str. 1525, Hora II. str. 439 a III. str. 18 a rozhodnutí R I 298/19 uveřejněné v Právníku str. 251/1920). Nelze si domysliti, proč by ve věci nepatrné byl vyloučen dovolací rekurs do rozhodnutí odvolacího soudu, na př. v otázce přípustnosti pořadu práva a proč by nebyl vyloučen do rozhodnutí rekursního soudu v téže otázce, když přece v obou případech děje se rozhodnutí usnesením (§ 261 odstavec prvý a § 473 odstavec prvý c. ř. s.). Platí to nejen pro rozhodnutí ve věci hlavní, nýbrž i pro rozhodnutí o otázkách formálních, zejména také o obranách privilegovaných. Jest tedy dovolací rekurs žalovaného státu již z toho důvodu nepřípustný, že jde o věci bagatelní (§ 517 poslední odstavec c. ř. s.) a byl právem odmítnut (§ 523 c. ř. s.).

Citace:

č. 6414. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 509-511.