Čís. 6639.

Při rozhodování o exekučním návrhu ku vydobytí příspěvků k okresní nemocenské pokladně, jenž došel na soud již za účinnosti zákona ze dne 9. října 1924, čís. 221 sb. z. a n., dlužno použíti tohoto zákona.
Exekučním titulem ve smyslu §u 175 zákona ze dne 9. října 1924, čís. 221 sb. z. a n., jest pouze vykonatelný platební výměr, nikoliv i výkaz nedoplatků.
(Rozh. ze dne 28. prosince 1926, R I 1138/26.)
Soud prvé stolice povolil exekuci ku vydobytí příspěvků nemocenské pojišťovny na základě výkazu nedoplatků této pokladny. Rekursní soud exekuční návrh zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rozhodnutí rekursního soudu jest ve věci správné, ač s jeho důvody nelze souhlasiti. Exekučním titulem jest v tomto případě výkaz nedoplatků okresní nemocenské pojišťovny v L. ze dne 25. října 1926, na kterém jest vykonatelnost potvrzena jen účtárnou této pojišťovny. Nesporno jest, že výkaz nedoplatků týká se příspěvků k nemocenskému pojištění ještě podle zákona ze dne 30. března 1888, čís. 33 ř. zák., které byly dodatečně vyměřeny za dobu před 1. červencem 1926, kdy nabyl působnosti zákon o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří ze dne 9. října 1924, čís. 221 sb. z. a n. (srv. § 148 (3) zák. ze dne 10. května 1925, čís. 148 sb. z. a n.) a kdy se okresní nemocenské pokladny přeměnily v okresní nemocenské pojišťovny (§ 266 zák. čís. 221/1924). Z tohoto důvodu zamítl rekursní soud exekuční žádost okresní nemocenské pojišťovny, zastávaje názor, že výkaz nedoplatků, nejsa co do vykonatelnosti potvrzen okresní politickou správou, není exekučním titulem podle §u 1 čís. 13 ex. ř. a že tu nelze ještě použíti předpisu §u 175 zák. čís. 221/1924, podle něhož pojistné i s úroky může býti vymáháno exekucí soudní na základě vykonatelného platebního výměru a podle něhož doložku o vykonatelnosti připojí nemocenská pojišťovna. Rekursní soud vsak přehlédl přechodný předpis §u 282 (1) a (2) zák. čís. 221/1924, podle kterého zákon ze dne 30. března 1888, čís. 33 ř. zák. jakož i zákony jej doplňující a pozměňující a předpisy právní podle nich vydané pozbyly platnosti dnem, kdy nabyl účinnosti nový zákon, t. j. 1. července 1926, a podle kterého jest starších předpisů nadále používati jen »při rozhodování podání«, stížností a sporů, jež byly podány nebo zahájeny přede dnem, kdy nový zákon nabyl účinnosti. Dovolací rekurs uvádí sice, že platební výměr byl vydán dne 7. září 1926 a že byl doručen povinnému dne 8. září 1926, že tedy bylo »řízení zahájeno« teprve po 1. červenci 1926 a že z tohoto důvodu platí tu předpis §u 175 zák. čís. 221/1924. Ale k těmto údajům nebylo by možno hleděti, protože jsou novotami, které v exekučním návrhu nebyly obsaženy, takže k nim ani první soud — jenž rozhoduje o exekučním návrhu bez slyšení odpůrce (§ 3 druhý odstavec ex. ř.) a bez šetření (§ 55 druhý odstavec ex. ř.) — přihlížeti nemohl. Avšak tu nejde o případ »zahájení řízení«, které se vztahuje jen na spory, nýbrž o případ »rozhodování podání«, t. j. rozhodování o exekučním návrhu, který byl podán 30. října 1926, tedy již za účinnosti nového zákona, takže jest tu použíti již nového předpisu §u 175 zák. čís. 221/1924. Přes to však nelze exekuční žádosti vyhověti, protože tu titul exekuční vůbec chybí. Zákon praví totiž v § 175 výslovně, že pojistné i s úroky může býti vymáháno exekucí soudní »na základě vykonatelného platebního výměru« a ustanovuje dále, kdy jest platební výměr vykonatelný, a kdo připojuje doložku vykonatelnosti. Zákon tedy přesně stanoví, co jest exekučním titulem a jaké má míti náležitosti. Jest to jen »platební výměr«, čímž jest rozuměti vyhotovení platebního výměru, o kterém jednají §§ 161 (2) a 189 cit. zák. Z toho nutno souditi, že zákon nechtěl postaviti na roveň platebnímu výměru také výkaz nedoplatků, jak to učinil v § 1 čís. 13 ex. ř. ve příčině daní, poplatků a přirážek. Nutno tedy říditi se zákonem a nemožno na základě výkazu nedoplatků exekuci povoliti.

Citace:

č. 6639. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 938-939.