Čís. 6254.

Podání stížnosti k nejvyššímu správnímu soudu do rozhodnutí nejvyššího správního úřadu, jímž byly zamítnuty námitky proti exekuci (§ 35, druhý odstavec, ex. ř.), není důvodem k odkladu exekuce.
Složení vyjevovací přísahy nemá v zápětí újmu dlužníka podle §u 44, prvý odstavec ex. ř.
(Rozh. ze dne 9. září 1926, R I 773/26.)
Soud prvé stolice odložil řízení podle §u 47 ex. ř. až do rozhodnutí o stížnosti, již podal dlužník k nejvyššímu správnímu soudu do zamítnutí námitek proti exekuci ministerstvem obchodu. Rekursní soud zamítl návrh na odklad exekuce. Důvody: Podání stížnosti k nejvyššímu správnímu soudu, která exekuce nestaví, není důvodem pro odklad vyjevovacího řízení dle § 42 čís. 5 ex. ř., jenž je nepřípustným vzhledem k předpisu § 44 ex. ř., ježto v řízení tom lze pokračovati, aniž by s tím pro dlužníka spojeno bylo nebezpečenství majetkové újmy nenahraditelné. Vykonání vyjevovací přísahy není s to, by majetkové poměry povinné strany nějak ohrozilo, pročež odklad řízení dle § 47 ex. ř. nelze pro nedostatek náležitostí § 44 prvý odstavec ex. ř. povoliti ani tehdy, kdyby tu byl některý z důvodů § 42 ex. ř.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Stěžovatel marně snaží se dolíčiti jednak, že jsou tu podmínky § 42 ex. ř., za nichž lze povoliti odklad exekuce, jednak, že není tu okolností vylučujících povolení odkladu podle § 44 ex. ř. V onom směru míní, že, když podal proti rozhodnutí ministerstva obchodu, jímž byly zamítnuty jeho námitky podané dle § 35 druhý odstavec ex. ř. proti vymáhanému nároku, stížnost k nejvyššímu správnímu soudu, není o námitkách ještě právoplatně rozhodnuto, a že proto trvá dosud důvod pro odklad exekuce dle § 42 čís. 5 ex. ř. Stěžovatel přehlíží, že stížnost k nejvyššímu správnímu soudu jest mimořádným opravným prostředkem, který podle §u 17 zákona o správním soudě z 22. října 1875, čís. 36/1876 ř. z. nemá právního odkládacího účinku, a může býti jenom pro správní úřad důvodem, by účinnost napadeného rozhodnutí stavil až do rozhodnutí správního soudu. S hlediska § 42 čís. 5 ex. ř. nutno pokládati námitky rozhodnutím nejvyššího správního úřadu za vyřízeny a odbyty. V druhém směru jest sice pravda, že § 44 ex. ř. připouští odklad exekuce nejenom v případě nebezpečí nenahraditelné majetkové újmy, nýbrž i újmy těžko nahraditelné, leč složení vyjevovací přísahy nemůže způsobiti dlužníku ani té ani oné újmy, neboť nenastane jím v majetku dlužníkově vůbec žádná změna, tedy ani změna škodlivá. Není správným, že by vyjevovací přísaha znamenala pro stěžovatele prozrazení jeho obchodních tajemství, neboť jejím účelem a předmětem není zjištění stavu dlužníkova obchodu, nýbrž jeho postižitelný majetek, ten pak nelze u řádného obchodníka pokládati za obchodní tajemství.

Citace:

č. 6254. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 201-202.