Čís. 6407.

Muž, jenž uznal otcovství k nemanželskému dítěti, nemůže, odvolávaje své uznání, domáhati se na poručenském soudě, by bylo uděleno poručníku dítěte svolení k žalobě proti jinému muži o uznání otcovství a placení výživného, aniž jest oprávněn stěžovati si do rozhodnutí soudu, jímž byl zamítnut návrh nemanželské matky v onom směru.
(Rozh. ze dne 27. října 1926, R I 940/26.)
Ervín K. uznal prohlášením před dožádaným poručenským soudem otcovství k nemanželskému dítěti ve shodě s udáním matky dítěte o osobě nemanželského otce. Po tomto uznání změnila matka své udání o osobě otce a označila za pravého otce Jindřicha N-a a stěžovatel před soudem poručenským své původní uznání obmezil v ten rozum, že prý uznal otcovství jen pro ten případ, bude-li N. na dítě platiti výživné. Soud první stolice zamítl návrh matky dítěte, jímž žádala na poručenském soudě, by určil, kdo má platiti výživné, a proti tomuto usnesení, jež bylo Ervínu K-ovi doručeno, podal tento stížnost, v níž navrhl, by usnesení to bylo změněno v tom směru, že poručníku má býti uděleno zmocnění k podání žaloby a vedení sporu proti N-ovi na uznání otcovství a placení výživného, kteréžto stížnosti však rekursní soud úspěch odepřel a usnesení prvého soudu potvrdil. Dovolací rekurs Ervína K-a do tohoto usnesení Nejvyšší soud odmítl.
Důvody:
Jest především zaujati stanovisko k tomu, zda jest Ervín K. k podání stížnosti vůbec oprávněn a zda mu zejména přísluší a příslušelo, by se na poručenském soudě domáhal toho, by bylo poručníku dítěte uděleno zmocnění k podání žaloby proti Jindřichu N-ovi. Oprávnění toto jest stěžovateli vůbec odepříti. Matka dítěte byla ovšem oprávněna žádati na soudě poručenském, by tento zařídil, čeho třeba, by se dítěti od jeho zploditele dostalo výživného. Nepříslušelo však Ervínu K-ovi, který nyní — Čís. 6408 —
1534
odvolává své uznání otcovství, by se u poručenského soudu domáhal, by poručníku uděleno bylo svolení k podání žaloby shora naznačené. Dle §u 9 nesp. říz. může si do opatření soudu ve věcech nesporných stěžovati, kdo se opatřením tím cítí stiženým, což arciť předpokládá, by osobě oné z toho opatření nesporného soudu vzešla aneb aspoň hrozila majetková újma, nebo jiná újma na jeho zákonem chráněném právu. Tohoto předpokladu u Ervína K-a nebylo. Byl by zajisté oprávněn ke stížnosti, kdyby na základě jeho uznání otcovství bylo proti němu postupováno, t. j., kdyby mu bylo uloženo placení výživného eventuelně i proti jiným opatřením poručenského soudu, jimiž by se ve svých právech cítil v jiném směru zkrácen. O to však u stěžovatele nejde. Stěžovatel usiluje o to, by přes jeho uznání otcovství byla na otcovství žalována jiná osoba, ježto má za to, že tato osoba jest pravým otcem nemanželského dítěte a že by měla platiti výživné. Stěžovatel nebrání se tedy proti nějaké újmě, která mu nastala, nebo hrozila, nýbrž chce docíliti toho, by touto cestou byly od něho odvráceny důsledky jeho uznání otcovství a bylo postupováno proti osobě jiné. Míní-li, že jeho uznání otcovství není právně účinné a že z něho nelze proti němu činiti důsledky na výživu dítěte, ježto je učinil s výhradou, jest na něm, by se vhodným způsobem proti tomu bránil již nyní nebo později, až bude proti němu na základě tohoto uznání postupováno, nižádným způsobem však ho neopravňuje, by se na poručenském soudě domáhal, by o otcovství a placení výživného byla žalována jiná osoba. Pro tento nedostatek oprávnění k stížnosti bylo tedy stížnost odmítnouti, aniž bylo třeba se obírati věcí samou.

Citace:

č. 6407. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 497-498.