Čís. 6651

.
Byl-li pracovní poměr horníka na dole se závodní radou rozvázán výpovědí, nenastává příslušnost rozhodčího soudu hornického ve smyslu zákona ze dne 3. července 1924, čís. 170 sb. z. a n., nýbrž lze se domáhati nepřípustnosti výpovědi pořadem práva.
(Rozh. ze dne 30. prosince 1926, R I 1158/26.) — Čís. 6651 —
2003
Žalobu dělnice proti důlnímu těžařstvu o zjištění, že výpověď z práce, daná žalovanou žalobkyni, jest nepřípustnou, soud prvé stolice zamítl. Odvolací soud k odvolání žalobkyně zrušil napadený rozsudek i s předchozím řízením a odmítl žalobu. Důvody: Soud odvolací má za to, že tato právní rozepře nepatří na pořad práva, nepatří před řádné soudy (§ 1 j. n.), nýbrž že podle §u 2 (1) písm. f) zákona ze dne 3. července 1924, čís. 170 sb. patří k výlučné příslušnosti rozhodčího soudu hornického. Rozsudek vrchního rozhodčího soudu hornického v Praze ze dne 21. října 1925 není závazným pro řádné soudy, pročež ustanovení §u 42 třetí odstavec j. n. nelze tu použíti. Soud odvolací proto podle §u 42, prvý odstavec j. n., §§ 471, 477 čís. 6 a 478 c. ř. s. zrušil pro zmatečnost napadený rozsudek i s předchozím řízením. Podle §u 2 (1) písm. f) zákona čís. 170/124 náleží hornickým rozhodčím soudům rozhodovati o žalobách zaměstnanců ve sporech mzdových a platových a o zrušení služebního nebo pracovního poměru. Rovněž stanoví předchozí odstavec tohoto předpisu, že soudy rozhodčí mají též rozhodovati o odvolání zaměstnanců z výroku závodní rady ve sporech mzdových a platových a o zrušení pracovního poměru. Odstavec písm. a) a b) stanoví případy, ve kterých závodní rada může se dovolati rozhodčího soudu. Ustanovuje-li tudíž odst. b), že rozhodčí soud má rozhodovati o stížnostech závodní rady do propuštění zaměstnance z práce z trestu bez výpovědi, lze právem usouditi, že závodní radě nepřísluší právo stížnosti, byl-li zaměstnanec propuštěn po řádné výpovědi. Nikterak není oprávněn závěr, že z tohoto zákonného ustanovení jest zřejmo, že rozhodčí soud nemá rozhodovati k žalobě zaměstnance, zda v určitém případě byl pracovní poměr řádně zrušen výpovědí. Ani ustanovení odst. c) nevylučuje příslušnost rozhodčího soudu v otázce, zda v určitém případě poměr pracovní byl zrušen výpovědí. Odst. písm. c) jedná o »stížnostech« zaměstnanců do propuštění z práce bez výpovědi a do uložení kárných trestů. Ustanovení §u 201 všeob. hor. zák., podle kterého dělníci po čtrnáctidenní výpovědní lhůtě mohou vystoupiti z práce anebo býti propuštěni, dosud žádným zákonem nebylo zrušeno. Zejména nebylo zákonné toto ustanovení ani zrušeno ani změněno zákonem ze dne 25. února 1920, čís. 144 sb. z. a n. o závodních a revírních radách při hornictví. V případě, o který jde, jest nesporno, že pracovní poměr mezi žalobkyní jako zaměstnancem a žalovaným báňským podnikem jako zaměstnavatelem jest upraven služebním řádem ze dne 19. listopadu 1920, který v §u 38 v podstatě stanoví tutéž čtrnáctidenní výpovědní lhůtu ke zrušení pracovního poměru. V rozporu s těmito jasnými ustanoveními zákona a smlouvy ustanoveno v prováděcím nařízení ze dne 13. června 1920, čís. 434 sb. z. a n. v §u 2 čís. 6 poslední odstavec toto: »V ostatních případech propuštění (s výpovědí) ze služby přísluší propuštěnému právo dovolati se závodní rady, po případě rozhodčího soudu.« Může-li podle zákona a smlouvy pracovní poměr býti zrušen čtrnáctidenní výpovědí, z jaké příčiny zaměstnanec může si stěžovati u rozhodčího soudu, že byl propuštěn po čtrnáctidenní výpovědi? Nařízením vlády zákon nemůže býti zrušen. Pochybnosti tyto byly odstraněny zákonem čís. 170/1924, který v (2) — Čís. 6648 —
2004
pod písm. с) výslovně stanoví, že zaměstnanci přísluší právo stížnosti k rozhodčímu soudu toliko do propuštění z práce bez výpovědi, k němuž došlo bez souhlasu závodní rady. Tím však není nikterak stanoveno, že takové stížnosti lze podati u řádných soudů. Vždyť řádné soudy rozhodují toliko jako soudy procesní o žalobách a nikdy nerozhodují jako soudy procesní o stížnostech. Jest nesporno, že žalobkyně byla zaměstnána v pracovním poměru u žalovaného báňského podniku. Žaloba, o kterou jde, čelí k tomu, by výpověď byla prohlášena bezúčinnou, žaloba tato ovšem jest též stížností proti výpovědi, avšak zároveň žalobou pro zrušení pracovního poměru, o které rozhodovati podle písm. f) cit. zákonného předpisu jest výlučně příslušným rozhodčí soud hornický.
Nejvyšší soud k rekursu žalobkyně zrušil usnesení odvolacího soudu a uložil mu, by znovu rozhodl o odvolání.
Důvody:
Stížnost jest přípustna dle §u 519 č. 2 c. ř. s., ježto žaloba byla odmítnuta pro nepřípustnost pořadu práva. Toto odmítnutí stalo se však neprávem. Sluší totiž oproti názoru odvolacího soudu přisvědčiti mínění vrchního rozhodčího hornického soudu, že, když pracovní poměr rozvázán byl výpovědí, nenastává příslušnost rozhodčího soudu hornického, neboť o propuštění jednají předpisy §u 2 odst. (1) písm. b) a c) a pak odstavec (2) zák. ze dne 3. července 1924, čís. 170 sb. z. a n., stanovíce příslušnost rozhodčího soudu pro stížnosti proti propuštění nebo sporech z propuštění, ustanovení b) a c) však výslovně předpokládají propuštění bez výpovědi, kdežto ustanovení odstavce 2 sice pouze propuštění, avšak propuštění v závodech, v nichž není závodní rady, kterýž předpoklad zde nedopadá, ježto dle obsahu spisů rozhodčího soudu hornického na důlu, o nějž jde, závodní rada je a sama žaloba o ní mluví. Neprávem poukazuje odvolací soud na ustanovení písm. f), neboť nejde tu o žalobu zaměstnance o zrušení pracovního poměru, jak ustanovení to předpokládá, nýbrž naopak o žalobu na uznání jsoucnosti pracovního poměru (neúčinnost výpovědi). Jedinou závadou by tu byl předpis §u 2 čís. 6 poslední odstavec vl. nař. ze dne 13. července 1920, čís. 434 sb. z. а n., jenž stanoví, že »v ostatních případech propuštění (s výpovědí) ze služby přísluší propuštěnému právo dovolati se závodní rady po případě rozhodčího soudu«, avšak toto nařízení bylo vydáno na základě zákona ze dne 25. února 1920, čís. 144 sb. z. a n. o závodních radách a za platnosti zákona z téhož dne čís. 145 sb. z. a n. o hornických rozhodčích soudech, jenž měl v §u 2 písm. a) ustanovení o příslušnosti těchto soudů jen velmi všeobecné a neurčité, jež předpisovalo, že rozhodčí soud hornický rozhoduje »o propuštění (§ 2 zák. o závodních radách)«, v závorce dovolaný § 2 zák. o závodních radách pak měl o propuštění ustanovení v čís. 6 toho obsahu, že mezi úkoly závodní rady náleží i »spolupůsobiti při propouštění dělníků«. Ale to vše se podstatně nyní změnilo zákonem ze dne 3. července 1924, čís. 170 sb. z. a n., jenž má v §u 2 velmi podrobné a přesné předpisy o příslušnosti rozhodčích hornických soudů, zejména též co se týče propuštění, a jímž nahražen byl zákon ze dne 25. února 1920, čís. 145 sb. z. a n. o horn. rozh. soudech.

Citace:

č. 6651. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 966-969.