Čís. 6460.
Není závady, by v Praze nebyla protestována směnka v poledních hodinách, třebas obchodní místnosti byly v tu dobu obvykle zavřeny.
(Rozh. ze dne 10. listopadu 1926, Rv I 1551/26)
Proti směnečnému platebnímu příkazu namítla žalovaná mimo jiné, že směnky nebyly u přijatelky (pražské firmy) řádně protestovány. Procesní soud prvé stolice ponechal směnečný platební příkaz v platnosti. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Nejsou odůvodněny námitky žalovaných ve příčině udánlivé neplatnosti protestů. Jak bylo soudem prvé stolice bezvadně zjištěno a dolíčeno, pokusil se notář žalobní směnky dne 22. října 1925 po 1/4 1 hod. odpoledne v obchodních místnostech akceptantky jí k placení presentovati, avšak bezvýsledně, poněvadž – jak jest protesty dotvrzeno – byly místnosti ty uzavřeny. Odvolatelka ovšem tvrdí, že prý min. nařízení ze dne 30. července 1853 pozbylo platnosti, avšak tvrzení toho ničím nedokazuje. Naproti tomu jest uvésti, že dle čl I. zák. ze dne 9. března 1903, čís. 60 ř. z. a min. nařízení ze dne 4. dubna 1906 čís. 8 ř. zák. pod lit. b) stanovena k protestům směnečným pro neplacení v oba, platebnímu dnu následující dny všední v hlavním městě Praze podle nařízení min. spravedlnosti ze dne 30. července 1853, čís. 153 ř. z. doba od 9 hod. dopol. do 5. hod. odpol. Staly se tedy podle tohoto předpisu protesty v zákonné době a jsou platny. Námitka odvolatelek, že obvyklé úřední hodiny obchodníků v Praze jsou od 8 do 12 a od 14 do 18 hod. jest nerozhodna, neboť jednak nemůže býti protestující zkrácen v době pro protesty zákonně stanovené, jednak žalovaná strana musila věděti, že sporné směnky jsou splatný dne 20. října 1925 a že lhůta ku presentaci jest ještě dne 22. října volna (čl. 41 sm. ř.). Následkem toho bylo její věcí, by po dobu zákonem k presentaci směnek k placení a jich protestu stanovenou byla pohotově a měla místnosti obchodní (čl. 91 sm. ř.) k tomu účelu otevřeny, to tím spíše, když dle výpovědí svědků očekávali, že notář se směnkami přijde.
Nejvyšši soud nevyhověl dovolání a uvedl v otázce, o niž tu jde, v
důvodech:
V otázce, zda jest pokládati protest mezi 12. a 13. hodinou polední za právně účinný, stačí poukázati ku správným důvodům napadeného rozsudku, které dovoláním nebyly vyvráceny. Rozhodnutí bývalého nejvyššího soudu vídeňského, jehož se žalované dovolávají, svědčí naopak proti jejich názoru, neboť zásada tam vyslovená mohla by míti platnost jen potud, pokud není zvláštního předpisu, ve kterých hodinách má býti protest učiněn, jako se stalo pro Prahu min. nařízením ze dne 30. července 1853, čís. 153 ř. z., k němuž poukazuje i uvedené rozhodnutí na rozdíl od poměrů vídeňských, kde obdobného ustanovení toho času nebylo а k němuž došlo teprve nařízením ministerským ze dne 16. března 1903, čís. 63 ř. z., tedy po vydání onoho rozhodnutí (ze dne 14. května 1902, čís. 3314).