Čís. 6372.

Otázka, zda dílo stiženo jest podstatnou vadou ve smyslu § 1167 obč. zák., jest otázkou právní, již řešiti jest vyhrazeno soudu.
(Rozh. ze dne 14. října 1926, Rv I 2170/25.)
Žalobce dal žalovanému do správky automobil. Ježto správka byla provedena vadně, domáhal se žalobce na žalovaném jednak vrácení úplaty za správku, jednak náhrady škody, ježto nemohl po jistou dobu automobilu ve svém obchodě užívati. Procesní soud prvé stolice uznal žalobní nárok důvodem po právu, odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání a uvedl v otázce, o niž tu jde, v
důvodech:
Nesprávné právní posouzení věci spatřuje dovolatel v tom, že soud druhé stolice stojí na stanovisku, že o podstatnosti vad může soud rozhodovati sám na základě procesního materiálu, ač prý jedině znalec — Čís. 6373 — 1456
může říci, jaká vada jest podstatná, na kteroužto otázku znalec zůstal prý dlužen odpověď, takže tím méně mohl soud vysloviti, že jde o podstatnou vadu. Názor ten jest nesprávný. Otázka, zda jde u provedeného díla o podstatnou vadu podle § 1167 obč. zák., jest otázkou právní, jejíž řešení jest vyhrazeno soudu. Soud ovšem může, když podle svědomitého přesvědčení nemá vlastních znalostí odborných, jež by ho činily schopným posouditi správnost otázek technických, uznati na důkaz znalecký (§ 351 c. ř. s.), není však nikterak vázán posudkem znalce. Když odvolací soud na základě posudku znalce a výsledků ostatních provedených důkazů (§ 498 c. ř. s.) došel k závěru, že jde o podstatné vady dle § 1167 obč. zák., případně vady, pro které nelze věci řádně užívati (§ 932 obč. zák.), posoudil věc správně.

Citace:

č. 6372. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 419-420.