Čís. 6252.

Uznal-li přihlášený dědic pohledávku, byť i svou, za pozůstalostní dluh, jest pohledávku zařaditi do pozůstalostních dluhů. Odpor, jejž vznesl nepominutelný dědic při soupisu pozůstalosti proti přihlášené pohledávce, nemá významu. Nepominutelným dědicům jest však volno, by domáhali se sporem proti dědici, by jejich povinný díl byl vyměřen z pozůstalosti bez odečtení pohledávky dědice, pojaté do pozůstalostních dluhů.
(Rozh. ze dne 8. září 1926, R II 278/26.)
Pozůstalostní soud nezařadil do soupisu zůstavitelova jmění pohledávku přihlášenou dědičkou Janou K-ovou. Rekursní soud zařadil pohledávku do pozůstalostních dluhů. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu nepominutelných dědiců.
Důvody:
Stanovisko rekurentů, že, vznesli-li jako nepominutelní dědici při soupisu pozůstalosti odpor proti přihlášené dědičkou pohledávce, neměla pohledávka ta jako dluh pozůstalosti býti pojata do soupisu a že neměla pohledávka dědičky též z toho důvodu býti vzata do soupisu pozůstalosti, protože nebyla dostatečně osvědčena, není opodstatněno. Zákon v §u 784 obč. zák. přiznává nepominutelným dědicům při soupisu pozůstalosti toliko právo připomínek a to vzhledem k jejich zájmu na správném vypočtení povinného podílu za účelem zjištění základny pro toto vypočtení. Rozhodnými však pro pojetí dluhů do inventáře připomínky nepominutelných dědiců nejsou, neboť tito nejsou dědici v pravém slova smyslu, nejsou představiteli zůstavitele ani nástupci v jeho práva a závazky, nýbrž pouhými věřiteli pozůstalosti. Toto postavení má (§ 547 a 548 obč. zák.) přihlášený dědic a proto uznala-li přihlášená dědička ze závěti pohledávku, byť i svou, za pozůstalostní dluh, rozhodovalo toto její uznání dluhu a nebylo důvodu zařazení pohledávky do dluhů pozůstalosti odmítnouti. Co se týče toho, že prý nebylo pohledávku dědičky pojati do inventáře pro její nedostatečné osvědčení, nelze ani v tom rekurentům přisvědčiti. Dědička pohledávku uznala, výše a důvod pohledávky byly v přihlášce přesně uvedeny a mimo to v závěti jest uvedeno, že Jana K-ová konala zůstaviteli práce, že mu byla penězi nápomocna a přihlášená pohledávka právě z toho pochází. Podle §u 105 nesp. říz. jest v soupise uvésti i dluhy pozůstalostní, může-li jejich částka a povaha bez obšírných jednání a velké ztráty času býti objasněna. Této náležitosti podle uvedeného bylo vyhověno. Pojetí pohledávky dědičky do soupisu není pro rekurenty jako nepominutelné dědice ostatně směrodatným, neboť zůstává jim volno sporem proti dědičce odporovati tomu, by jejich povinný podíl vyměřen byl z pozůstalosti po odečtení pohledávky dědičky pokud se týče v té výši, v jaké do soupisu byla pojata, pakli pohledávka ta a v té výši dluhem zůstavitele skutečně přes uznání dědičky nebyla.

Citace:

č. 6252. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 199-199.