Čís. 6240.

Vylákal-li nabyvatel směnky podpis vydatele, předstíraje, že jeho podpis jest pouhou formalitou, avšak přes to proti němu směnku zažaloval, může mu to žalovaný právem namítati.
(Rozh. ze dne 7. září 1926, Rv II 502/26.)
K námitkám žalovaného procesní soud prvé stolice směnečný platební příkaz zrušil, odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolání, opřenému o dovolací důvody §u 503 č. 2 a 4 c. ř. s., nelze přiznati oprávnění. Odvolací soud, opakovav důkazy svědkyní Marií Š-ovou a výslechem stran (§ 488 c. ř. s.), zjistil, že žalobce přemluvil žalovaného Inocence Š-a, by mu podepsal směnečný blanket — pozdější žalobní směnku — výslovně prohlásiv, že Š. nic platiti nemusí, že jest to jen formalita, kterou potřebuje pro sebe, že to nic není, a že Š. jen vzhledem k tomuto žalobcovu prohlášení a v souhlasu s ním směnku podepsal. Tím jest zjištěn skutkový podklad jedné z písemných námitek žalovaného Inocence Š-a. Jde tedy jen o to, zda námitka tato má vůbec právní význam pro závazek Š-ův ze směnky, založený jeho podpisem a zda může ji s účinkem uplatniti proti žalobci. Jest přisvědčiti právnímu názoru dovolatelovu, že směnečný závazek vzniká již jednostranným jednáním, skripturním aktem, který jest nezávislým na hmotně- právním důvodu (causa debendi). Rovněž jest nepochybno, že pro závazek toho, kdo směnku podepsal, jest směrodatnou jen vnější forma, i kdyby se snad při jejím uskutečnění nedostávalo pravé vůle. Než to platí jen vzhledem k třetímu bezelstnému nabyvateli směnky, neboť nesrovnávalo by se s právní povahou a účelem směnky jako papíru cirkulačního, by třetí poctivý její nabyvatel měl býti v pochybnostech o pravosti vůle osob ze směnky zavázaných, po případě nésti důsledky tohoto nedostatku vůle. Jinak jest tomu v poměru k přímému nabyvateli směnky, který na vůli vydatele směnky při zřízení skriptury působil způsobem právně nepřípustným, na příklad předstíráním, že směnka nebude proti němu zažalována, nebo, což jest totéž, že vydatel nic platiti nemusí, že jeho podpis jest jen pouhou formalitou. Jestliže tedy nabyvatel směnky takovýmto způsobem vylákal podpis vydatelův a přes to směnku proti němu zažaloval, může mu žalovaný podle čl. 82 sm. ř. právem namítati úmluvu s ním ujednanou, podle níž vůči němu ze směnky neměl býti zavázán.

Citace:

č. 6240. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 182-183.