Čís. 6271.

V řízení o nároku manželských dětí na placení výživného lze pokračovati, třebas usnesení, jímž byl dětem zřízen opatrovník k činu, nenabylo dosud právní moci. Usnesení o zřízení opatrovníka k činu jest sice vydati písemně, nelze však spatřovati zmatečnost v tom, že se tak nestalo.
(Rozh. ze dne 14. září 1926, R II 242/26.) Nejvyšší soud vyhověl dovolacímu rekursu manželského otce do usnesení rekursního soudu, jímž bylo stanoveno výživné pro dítě. V otázce, o niž tu jde, uvedl v
důvodech:
Názor stěžovatelův, že mělo býti pokračováno v řízení tomto až po právoplatnosti usnesení, jímž byl dětem zřízen po rozumu §§ 270 a 271 obč. zák. opatrovník k činu, nelze sdíleti, neboť dle § 12 nesp. říz. mohou býti opatření nesporného soudu, pokud zákon výslovně nestanoví výjimky a pokud soud neuznal za nutné, by vyčkal uplynutí lhůty rekursní, ihned ve skutek uvedena a dlužno zastaviti provedení soudního opatření pouze tehdy, když proti němu byl již podán rekurs, Z toho plyne, že soud nemusil vyčkati pravoplatnosti usnesení dle §§ 270 a 271 obč. zák. Ovšem měl ono usnesení vydati stranám písemně, jak vysvítá z ustanovení §u 6 nesp. říz. Nestalo-li se tak, nezakládá nedopatření to zmatečnosti, neboť má stěžovatel možnost žádati kdykoli o dodatné vyhotovení dotyčného usnesení a může po jeho doručení v zákonné lhůtě mu stížností odporovati.

Citace:

č. 6271. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 228-229.