Čís. 1430.

Předřazování (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.).
Nezvýší-li se vsunutím se zbytečného článku do přechodu předmětu potřeby k spotřebiteli cena jeho nad onu, za kterou by jej spotřebitel dostal v řádném obchodě, nejde o řetězový obchod.
(Rozh. ze dne 2. ledna 1924, Kr II 205/23.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaných do rozsudku lichevního soudu při krajském1 soudě v Olomouci ze dne 6. března 1923, jímž byli stěžovatelé uznáni vinnými přečinem podle §u 11 čís. 4 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc nalézacímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Ustanovení §u 11 čís. 4 zákona o válečné lichvě staví řetězový obchod na roveň jiným pletichám, jež jsou způsobilé stupňovati cenu předmětu potřeby. Vyžaduje se tedy dle doslovu zákona také ke skutkové povaze přečinu řetězového obchodu, by bylo pachatelovo jednání způsobilým, stupňovati cenu předmětu potřeby. Touto cenou míní zákon buď cenu, utvořenou na základě hospodářsky oprávněných nákladů výrobních, rozmnoženou o přiměřený zisk, nebo cenu tržní, jde-li o zboží, při kterém jest tato cena výsledkem řádného obchodování a volné soutěže, nebo konečně cenu státem na určité předměty stanovenou. Vsune-li se zbytečný mezičlánek mezi výrobce a spotřebitele, bývá s tím ovšem zpravidla spojeno nebezpečí, že zboží dostane se do rukou spotřebitelů zatíženo hospodářsky neoprávněnými zisky těchto zbytečných překupníků, a jest tudíž zpravidla takové jednání způsobilé stupňovati cenu předmětu potřeby. Nezvýší-li se však jednáním prodávajícího cena předmětu nad cenu, za kterou by jej spotřebitel obdržel v řádném obchodě, buď proto, že zboží bylo nabyto za cenu nižší, než za cenu státem stanovenou, nebo za cenu tržní ve smyslu uvedeném, nebo proto, že nabyvatel je přenechá výjimečně spotřebiteli bez vlastního zisku, není jednání prodávajícího způsobilým stupňovati cenu předmětu a nezakládá skutkové podstaty §u 11 čís. 4 zákona o válečné lichvě. Nalézací soud zjistil, že obžalovaní prodávali cigarety, které sami cpali, po 25 h. Obžalovaní tvrdili, že cigarety byly vyrobeny z jemného tabáku, za který platili po 10 Kč za balíček. Byl-li to tabák, jehož režijní cena v době, kdy spáchán byl trestný čin, obžalovaným za vinu kladený, byla státem stanovena na 10 Kč, což by ovšem muselo se zjistiti, nebylo by lze vzhledem k množství cigaret, jež lze z jednoho balíčku vyrobiti, a vzhledem k tomu, že obžalovaní ze svého musili opatřiti též dutinky, vyloučiti možnost, že prodávali cigarety bez zisku, a že cigarety se dostaly do rukou spotřebitelů za ceny, jež nebyly vyšší, než jaké by tito musili piatiti, kdyby si byli tabák opatřili řádnou cestou. Je-li tomu tak, nelze tvrditi, že činnost obžalovaných byla způsobilá stupňovati cenu předmětu potřeby. Okolnost, že obžalovaní přenechávali kupujícím cigarety bez zisku, nasvědčovala by však též tomu, že přenechávali cigarety skutečně jen z ochoty, a nebylo by lze ani říci, že zdržovali nebo ztěžovali přechod zboží na spotřebitele. Okolnosti, jež obžalovaní přednesli ke své obhajobě, jsou tudíž pro posouzení jejich viny závažné. Ježto nalézací soud, vycházeje z nesprávného právního názoru, se jimi neobíral a nezjistil jejich správnost, jest zmateční stížnost, pokud uplatňuje důvody zmatečnosti čís. 5 a 9 a) §u 281 tr. ř. opodstatněna.

Citace:

č. 1430. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 16-17.