Rauscher, Rudolf: Dědické právo podle českého práva zemského. Bratislava: Nákladem Právnické fakulty University Komenského v Bratislavě, 1922, 100 s.
Authors: Rauscher, Rudolf
= Rauscher, Dědické právo podle českého práva zemského (1922)
PDF
Doplněk.

§ 13. Změny dědického práva podle Obnoveného zřízení.


Obnovené zřízení, které mocně zasáhlo ve vývoj veřejného práva českého, změnilo i základy našeho práva soukromého.1 Obnoveným zřízením uskutečnila se, byť ne úplně, recepse římského práva u nás. A tak O. zř. zrušilo také nedíl starého našeho práva a pro majetkové společenství rodinné zavedlo nový pojem společenství statků, zakládající se na pojmu římského spoluvlastnictví.
Žití šlechtických rodin na nerozděleném majetku O. zř. nezrušuje. Staví je na jiný základ. Je to patrno z čl. P. 2. Článek tento vytýká pojem starého nedílu a připojuje: „protož dotčenou moc takových společensví (nikoli samo společenství), jenž v nedílných statcích zůstávají, tímto Naším Zřízením dokonce vyzdvihovati, rušiti a zase naproti nařizovati a tomu milostivě chtíti ráčíme, co se dědictví dotýče, aby se v tom veyš oznámeného o nápadích řádu a ne takového společenství jako ňáké obzvláštní k nápadu příčiny šetřilo; tak aby jeden každý, což jest (krom statku nedílného) zeyskal, toho sobě zanechal a do dílu klásti povinnen nebyl a vůle své o tom jako i o díle svém, v statku nedílném jemu náležejícím, říditi a kšaftovati mohl.“ V tomto článku zrušuje se pravidlo, že nedílní nastupují před oddělenými, kteréž bylo v platnosti až do O. zř. A za druhé: mění se povaha společenství statků: každý může volně disponovati svým dílem. A proto se praví v čl. P. 3, že „slovo společenství, kdež se v tomto Zřízení zemském najde, podle dotčeného vysvětlení, a nic jináč rozuměti... se má.“
Obnovené zřízení určujíc nový řád posloupnosti, často mluví také o nedílných a nedílnosti (zvl. čl. O 32), ale není to nedíl starého našeho práva. To je patrno také z toho, že otec podle O. zř. stává se vlastníkem rodinného majetku a je povinnen zachovati dětem jen povinný díl. o ostatním majetku může volně pořizovat! (čl. O 21).
Hledáme-li příčinu, proč O. zř. zasáhlo právě v tento obor soukromého práva, musíme ovšem především ji hledati ve skutečnosti, že cizácká šlechta, řídící se recipovaným právem římským zmocnila se statků českých stavů. Nová šlechta nerozuměla starému našemu právu a proto absolutní mocí ruší císař staré základy našeho práva.2 Ale musíme přihlédnouti také ku celkovému vývoji rodinného nedílu českého a ku vlivu, jaký mělo na O. zř. naše právo městské, které také uznáno za subsidiární v samém O. zř.
V následujících úvaliách podáme pouze stručně nejhlavnější změny dědického našeho práva podle O. zř. a pokud se týče také podle Deklaratorií a Novell.
Obnovené zřízení uznává podle římského práva za první delační důvod testament, kšaft.3 Teprve na druhém místě, nebylo li tu testamentu, byl-li testament neplatný aneb zrušen neb nenastoupilo-li uvázání se podle testamentu v dědictví, nastupovala posloupnost po zákonu.4
Obnovené zř. přijímá definici starého kšaftu, která neshoduje se s definicí římského práva. Uvedli jsme ji již dříve. Nečiní tudíž ani O. zř. rozdílu mezi testamentem a odkazem, ale kšaft podle O. zř. je právním jednáním jednostranným. Pořizující může již kšaft volně zrušiti, aniž by si toto právo musel zvláště vyhražovati.5
O testujícím se pouze praví: že má při rozumu zdravém býti.6 O obdařeném neobsahuje O. zř. zvláštních předpisů.7 Co do formy rozenává se testament řádný a mimořádný. Řádný je opět soukromý a veřejný.
U soukromého testamentu zrušen byl mocný list královský.8 Testament soukromý může testující sám psáti nebo dáti si ho napsati a potvrditi. K testamentu musí býti přitisknuty pečeti tří neb čtyř pánů neb rytířů. Svědci tito musí býti bud ústně neb písemně zvláště vyzváni a musí zároveň pečeti přitisknouti.9 Mezi svědky mohou býti i osoby nižších stavů. Pak ale vyžaduje se, aby jich bylo pět a postačí, je-li mezi nimi jen jedna osoba rytířem neb pánem:
Testament veřejný dál se tím způsobem, že testující dal zapsat! testament dskami, ať již prohlásil svoji vůli před úředníky ústně a nebo složil svůj testament u úřadu desk zemských.10
Pokud se týče movitostí, které mohly býti před O. zř. odkázány prostým listem bez ohledu na cenu těchto svršků, byť i měly daleko větší cenu, než pozemky pořizujícího, ustanovilo O. zř., že mohou býti svršky odkázány buď ústně neb před dvěma svědky pouze,do výše 500 kop míšeňských. Jinak musel odkaz býti zapsán do zemských desk.11
Mimořádně testamenty O. zř. zná v době morově rány, testament vojenský a testament osob, „které by v moci cizí zůstávaly t. j, vězňů a zajatců.12 Testamenty tyto mohly býti vykonány bud ústně neb písemně přeď dvěma osobami mužskými neb ženskými. Musí býti složeny a ohlášeny do 6 týdnů u desk zemských a mohou býti naříkány do let zemských.
Zůstane-li takto kšaftující na živu, pomíjí platnost tohoto kšaftu do roka, kdy pominul důvod zřízení mimořádného testamentu,13 Deklaratoriemi předepsána byla forma publikování testamentů zápisem do desk.14 Byly proto zřízeny v polovině 17. stol. zvláštní kvaterny kšaftů.
Obnovené zřízení zavedlo, jak výše uvedeno, nový pojem pro společenství statků. Přece však zůstalo ještě dosti předpisů i v O. zř. ze starého českého práva. Neboť O. Zř. v dědickém právu nezměnilo zásadu, že zákonnou posloupností nenastává universální sukcesse. Dědic ručí za dluhy pozůstalosti jen, pokud stačí jmění zůstavitelovo.15
Po zákonu nastupovala posloupnost podle Obnoveného zřízení ze dvou delačních důvodů: příbuzenství a manželství. Mezi příbuznými rozeznává 3 třídy: descendenty, ascendenty, bočné příbuzné. Jest to známý systém, který se uplatňoval v jiných zemích.16 V prvních dvou třídách rozeznávati jest posloupnost po mužích a po ženách a kromě toho posloupnost v nemovitostech a movitostech,
V prvé třídě descendentů nastupuje se následujícím způsobem: Jde-li o posloupnost po otci, nastupují synové a vnuci atd.17 Dcery a vnučky mají nárok na vybytí věnem18 Není-li tu synů nastupují dcery, po případě vnučky, dcery to, jak po synech, tak i po dcerách zůstavitelových19
Jde-li o posloupnost po matce, jest třeba lišiti posloupnost v majetek nemovitý a movitý matky. Nemovitý majetek spadá na syny, po případě na vnuky její. Není-li tu těchto spadá na dcery, po případě na vnučky její, ať jsou to dcery jejích synů nebo dcer.20 Movité jmění spadá naproti tomu na syny a dcery, po případě na jejich děti bez rozdílu.21
V této třídě dědí stejně vzdálení podle hlav (in capita), mezi vzdálenějšími rozhoduje ins representationis.22
Ve druhé třídě, která je nazvána linií nahoru vstupující, nastupuje se následujícím způsobem: Měl-li zůstavitel (syn) jen movitě jmění nastupuje otec, matka,23 bratr, sestra plnorodí i polorodí, po případě i jejich děti.24 Měl-li zůstavitel nemovitosti, tu spadá jmění především na otce, na bratry a sice jen plnorodé a jich syny. Není-li těchto osob, nemovitosti jdou na matku, sestry a dcery plnorodých bratrů zůstavitelových, při čemž konkurují s nimi plnorodí bratři a sestry, po příp. jejich děti.25 Jsou-li tu obě skupiny těchto osob a obsahuje-li jmění zůstavitelovo i movitosti i nemovitosti, pak nastává dělení tak, že první skupina obdrží dvě třetiny movitostí, druhá skupina jednu třetinu. Není-li tu ovšem prvé skupiny, obdrží druhá skupina s nemovitostmi i movitosti.26
Jde-li o zůstavitele ženského rodu (o dceru), pak nastává tento způsob: byly-li zanechány nemovitosti, pak ^nastupují tytéž osoby, které nastupovaly po mužském zůstaviteli jen s tím, že tu polorodí bratří jsou na roveň postaveni plnorodým.27 Měla-li dcera movitosti, nastupuje posloupnost podobně, jak nahoře bylo zmíněno.28 Také v této skupině uplatňuje se právo representační mezi vzdálenějšími příbuznými,29
Ve třetí třídě nastupují všichni boční příbuzní až do 10. stupně inklusive. Nečiní se rozdílu, je-li zůstavitel muž či žena a zanechal-li movitosti či nemovitosti.30
Konečně jako další delační důvod uznáno manželství. Nevstoupí-li v působnost manželské smlouvy, má manžel nárok dědický. Podmínkou jest, že manžel zemřelý byl bohat („umřel dosti bohatý”) a druhý manžel je chudý,31 a že mezi nimi bylo honestum matrimonium.32 Díl manželův je vždy jednou čtvrtinou pozůstalosti a konkuruje se všemi třídami. Počet dětí tu nerozhoduje. Není-li tu žádných příbuzných, pak rovněž připadá manželu jen čtvrtina a ostatní tři čtvrtiny připadají fisku.33
Obnovené zřízení zná i povinný díl příbuzných a to descendentů.34 Deklaratorie připojily i ustanovení o povinném dílu ascendentů.35 Synové mají nárok na polovinu nemovitostí i movitostí. O druhém dílu nemovitostí může otec poříditi tím způsobem, že je rozdělí mezi syny bud rovným neb nerovným dílem neb je přikáže jen jednomu synu. Může tyto nemovitosti také do jedné šestiny obtížiti odkazy. O druhé polovině movitostí může volné poříditi. Zůstaly-li jen dcery, činí jejich povinný díl podle jich počtu buď čtvrfnu neb třetinu pozůstalosti. Jsou-li tu dcery a synové, dcery mají nárok pouze na véno. Povinný díl ascendentů jest pro otce a děda třetina, pro matku a bábu čtvrtina.
  1. o změnách dědického práva Czyhlarz, 1. c. 126 násl. a Kapras, Majetkové právo, 80 násl.
  2. to konstatoval již Vocel a Kadlec
  3. O. Z. čl. O 1, násl.;
  4. O. Z. čl. O 29;
  5. O. Z. čl. O 9;
  6. čl. O 3
  7. doplňují je Deklaratorie li 5;
  8. čl. O 3;
  9. čl. O 3, 4m srov. Dekl. li 1, 2;
  10. čl. 0 5, Dekl li 8;
  11. čl. O 6;
  12. čl. O 18, Dekl. Ii
  13. čl. O 20;
  14. čl. Ii 10;
  15. čl. O 47 v něm. tekstu: so weit sich dess Verstorbenen Gut erstreckt . . . .
  16. srv. Hübner, 1. c. 638
  17. O. Zř. čl. O 32, Dekl. Kk. 4-6
  18. O. Zř. čl. O 25, 33; P 17, 20; Dekl. Kk. 4-6; Gg 9; Ji 23;
  19. O. Zř. čl. O 32, Dekl. Kk. 7-9;
  20. O. Zř. čl. O 34, Dekl. Kk. 10;
  21. Dekl. Kk 11;
  22. Dekl. Kk . 6, 9, 11;
  23. srov. Czyhlarz, 1. c. 129 p. 10;
  24. Dekl. Kk 20;
  25. O. Zř. čl. 35; Dekl. Kk 14-17
  26. Dekl. Kk 20-22;
  27. Dekl. Kk 24-26;
  28. Dekl. Kk 27;
  29. Dekl. Kk 21-27;
  30. O. Zř. čl. O 31, 42, Dekl. Kk 35;
  31. O Zř. čl. O, 48, 49;
  32. Dekl. Kk 41;
  33. O. Zř. čl., O 48, 49, 50, Dekl. Kk 37, 39, 40, 42;
  34. čl. O 21 a násl.
  35. čl. II 11, 21-28
Citace:
RAUSCHER, Rudolf. Doplněk. Dědické právo podle českého práva zemského. Bratislava: Nákladem Právnické fakulty University Komenského v Bratislavě, 1922, s. 98-102.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).