§ 35. Právní postavení dětí nemanželských.

Nemanželské děti nazývaly se v právech ve střední Evropě různými názvy (Hornung, Banchart, spurii, polský wylegańcy). Již názvy tyto dávaly najevo, že právní postavení nemanželských dětí bylo nižší než dětí manželských. Nemanželské děti náležely k rodině otcovské jen, prohlásil-li otec, že je přijímá do své rodiny. Starší právo žádalo při manželských dětech, aby byly nejen zrozeny, ale také i řádně zplozeny v manželství. Toto přísné právní hledisko bylo způsobeno hlavně církví, která dbala čistoty manželství. Tímto hlediskem bylo také způsobeno, že toto nízké osobně-právní postavení dětí nemanželských přeneslo se i do jejich práva dědického po rodičích. Nemanželské děti nedědily po otci, nýbrž zpravidla pouze po matce. V právu saském nedědily ani po matce. Stejně tak bylo v právu polském, kde nemanželské děti nemohly obdržeti ani daru od rodičů. Ani jich děti nedědily. V polském právu děti nemanželské nemohly míti nemovitého majetku. I v jiných právech ve stř. Evropě byly soukromoprávně omezeny. V právu českém nemohly klásti do desk a nemohlo jim býti odkazováno.
V novějším právním vývoji se právní postavení dětí nemanželských značně zlepšilo. Byla uznána zásada, že dítětem nemanželským jest jen dítě nemanželsky zrozené, t. j. dítě narozené z matky neprovdané. Jen za určitých předpisů lze popříti manželské zrození dítěte z matky provdané. Pokud jde o otázku, kdo jest otcem nemanželského dítěte, byla tato otázka jen výjimečně upravena tak, že po nemanželském otci se nesmělo pátrati. Nyní stanoví zákon řadu domněnek: Za nemanželského otce je pokládán ten, komu se dokáže, že s matkou obcoval v době, od níž až do porodu neuplynulo méně než 181, po př. 180 a ne více než 300 po př. 302 dnů. Lhůty jsou upraveny v různých právech tudíž různě. Velmi důležité jest uznání otcovství otcem. Ačkoliv v novém právu je právní hledisko daleko příznivější než bylo dříve, přece zůstalo i v novém právu, že právní postavení dětí nemanželských řídí se podle matky. Nemanželské dítě náleží do rodiny matčiny. Děti nemanželské nemají ještě podle nového zákonodárství nároku na jméno otcovo, právo a povinnost výchovy nemanželského dítěte náleží matce, alimentační povinnosti stihají otce. Výživa dítěte podle některých právních ustanovení vyměřuje se podle postavení matčina, v některých podle jmění otcova. Novější zákonodárství však slevuje i z těchto ustanovení ještě dále ve prospěch dětí nemanželských.

Citace:

RAUSCHER, Rudolf. § 35. Právní postavení dětí nemanželských. Přehled dějin soukromého práva ve střední Evropě. Nástin přednášek. Bratislava: Nákladem vlastním, 1934, s. 129-130.