Posudek o návrhu zákona o účasti zaměstnanců na správě a čistém zisku podniků.

(Tisk 1701 Národního shromáždění r. 1919.)

Zákonem navrženým členy Národního shromáždění
Tučným, Laubem a spol. má býti zahájena t. zv. socialisace, t. j. ona opatření, jimiž má se dělnictvu dostati účasti na podnikání, aniž nebo dříve než by výroba byla kolektivně uspořádána. To se má dle návrhu (zákona právě zmíněného státi jednak tím, že se dělnictvu dostane účasti na správe, jednak tím, že se mu má dostati též účasti na čistém zisku podniku.
1. Účast na správě. Té má býti docíleno tím, že o všech důležitých opatřeních správy podniku se týkajících, jmenovitě též o přijímání a propouštění dělníků a úředníků, jejich pensionování, o rozdělení práce, o kázni, o důtkách a pokutách, o rozšíření závodů a o změnách ve výrobě, o rozdělení čistého zisku atd. nemá rozhodovati již majitel sám, nýbrž toliko spolu se závodním výborem, resp. předsednictvem dělnickým a úřednickým (viz § 16.). Při tom má dle § 21. majitel nebo správa podniku míti tolik hlasů, kolikrát 200 000 franků čítá závodní kapitál, závodní výbor, resp. předsednictvo pak tolik hlasů, kolik dvacítek zaměstnanců má závod.
Ustanovení ta neznamenají vlastně nic jiného než združstevnění podniků, arci s tím rozdílem, že při výrobním družstvu rozhodují o správě podniku toliko dělníci v družstvu zaměstnaní, kdežto v podnicích dle hořejších ustanovení socialisovaných má vedle dělníků a úředníků rozhodovati též majitel závodu. Leč vliv majitele bude tu jen velmi malý. Vždyť v mnohých případech závodnímu výboru bude příslušet více hlasů, než jemu, i bude tu odsunut zcela stranou. Ale i tam, kde tomu tak nebude, budou vliv i autorita majitelova přece jen malé, neboť bude se muset vždy obávat, že při zvětšení počtu dělnictva nebo dokonce i při klesnutí kursu československé koruny oproti franku octne se v minoritě, anebo že nehledě k tomu, dělnictvo znajíc dopodrobna stav podniku nastaví práci právě v okamžiku nejnepříznivějším. Za těch okolností je arci —velmi pochybno, zda najde se vůbec, kdo by tu chtěl ještě podnikat a brát na sebe značné risiko se založením podniku spojené, když ve skutečnosti nebude pánem podniku on, nýbrž jiní; ustanovení, že omezení ta při podnicích jednotlivci nově založených mají nastati až po 5 letech (§ 44.), nestačí zajisté k tomu, aby odstranila tuto nechuť. Ale tím arci byla by do budoucnosti osudně ohrožena veškerá výroba, na níž spočívá přece především zdar státu. Leč odsunutí majitele bude mít osudné následky nejen při zakládání a rozšiřování podniků, nýbrž i při dalším vedení jich. Neboť — cituji zde, co jsem o dělnických výrobních družstvech napsal ve Zprávách Zemského statistického XV. 1. — »představenstvo takovéhoto dělnického výrobního družstva má obyčejně mnohem méně obchodních «zkušeností a prozíravosti než členové představenstva a ředitelé akciové společnosti a mnohem méně ještě než jediný majitel podniku, jehož energii a prozíravost zostřuje nebezpečí zkázy celého jeho jmění co možná nejvíce. K tomu přistupuje ještě okolnost, že se dostane právě takové představenstvo, které si počíná obezřele (posiluje reservy, včasně omezuje výrobu), snadno do sporu se členy, kteří nechtějí nikterak pochopiti účelnost opatření představenstva, a že se také často vedoucí osoby mění.«
Tím přicházíme k další okolnosti, která ohrožuje prosperitu dělnických výrobních družstev a stejně by ohrožovala též podniky podle návrhu uvedeného zesocialisované, to jest nedostatek kázně. Budiž mi dovoleno, zase citovati, co jsem v té příčině pravil ve knize dříve uvedené o družstvech výrobních: »Co se nedostatku kázně týče, nutno poznamenati, že bývají členové představenstva podniku volení na valné hromadě dělníky (členy) samými a že jsou sami členy. Jejich rozkazy a nařízení nemají tedy nikdy onoho důrazu jako rozkazy členů představenstva v akciových společnostech a stávají se snadno předmětem kritiky ostatních členů, a to kritiky často nespravedlivé. Neboť velmi snadno se kladou všechny poruchy obchodní, všechny neúspěchy, jichž nezůstane žádný podnik ušetřen, neobratné správě za vinu a velmi snadno mají členové správě za zlé, jestliže jsouc starostlivá o budoucnost, zesiluje raději reservy, než aby zvyšovala platy, anebo jestliže přidržuje členy k práci a omezuje — v zájmu prospěchu podniku — svobody a výhody jimi požadované. Čím méně jsou členové představenstva ochotni splniti přání členů, která jdou často velmi daleko, a čím přísněji si počínají, tím spíše vzbudí nelibost ostatních členů a tím dříve bývají zbaveni svých míst. To jest zdrojem neustálých sporů, agitací a tvoření stran, a klidný vývoj podniku se tím často znemožňuje. Podaří-li se však nespokojencům dosadí ti do představenstva členy ze svého středu, kteří dovolí každému, aby dělal, co by chtěl, jest teprve po družstvu veta, poněvadž vymizí veškerá kázeň a každý dělník se bude mít jen na pozoru, aby nepracoval víc než druzí.« »Nedostatek kázně jest nejnebezpečnějším úskalím, a dosud se nevyskytl lodivod, jenž by byl loď výrobního družstva jistě kolem něho převedl.« (Oppenheimer.) Nedostatek kázně a neobratné obchodní vedení bývá příčinou zániku všech podobných družstev. Tak zanikla družstva zakládaná ve Francii v letech 1848-51, tak zanikla i skoro v Anglii z let čtyřicátých minulého století, tak zanikla i skoro všechna výrobní družstva u nás, vyjímaje jen taková, jež vyrábějí pro organisovaný konsum (viz cit. Zprávy jakož i sešit XXVI.). A podobný osud očekával by i podniky sesocialisované podle návrhů posl. Tučného, Laubeho a spol. Proto třeba tyto návrhy, pokud se týče účasti na správě, a limine zamítnouti.
2. Účast na zisku. Zde návrhy obou navrhovatelů jsou již střízlivější a hledí se více přizpůsobiti skutečným poměrům. Vždyť zisk do 8% závodního kapitálu má při závodech průmyslových, důlních, dopravních, obchodních zůstati po srážce daní, přídělu k záložnímu fondu, přídělu pro zdravotní, vzdělávací podniky závodní, pro stavbu domků úřednických a dělnických majiteli; při závodech nově založených, náležejících jednotlivcům, má býti po prvních deset let z ustanovení o rozdělení čistého zisku vyjmuto dokonce 12% závodního kapitálu, prvních 5 let jakýkoli výtěžek. Také myšlenka o účasti dělnictva na čistém zisku závodů je velmi sympatická. Bylo by si jen přáti, aby dělníci necítili se v závodě, v němž pracují, jako cizinci, nýbrž aby cítili se tu doma a považovali závod do jisté míry za svůj. K tomu cíli mohla by však účast dělnictva na čistém zisku býti nejlepším prostředkem, ona by mohla býti zároveň pobídkou ku zvýšené činnosti.
Přes to všechno považuji přece cestu, kterou navrhují oba navrhovatelé, za nepřijatelnou. Vždyť podíl na zisku je eticky zdůvodněn jen tehdy, když odpovídá přičinění dělníkovu, jenom tehdy bude též působiti jako pobídka ku zvýšení činnosti jeho. Tomu však tak při návrhu, o němž se tuto mluví, není. Vždyť podle návrhu toho nemá se dostati podílu na čistém zisku dělníkům proto, že se o zvýšení čistého zisku přičinili a v poměru tomuto zvýšení, nýbrž prostě proto, že jsou náhodou zaměstnáni v závodech, které z těch neb oněch příčin, které zde vypočítávati vedlo by příliš daleko, jež však nemají zpravidla původ svůj v osobním přičinění dělnictva, vyplácejí vysoké dividendy. Dělníci v takových závodech budou náhle bez svého přičinění obohaceni a budou tvořiti jakousi aristokracii proti oněm dělníkům, kteří nejsou tak šťastni a jsou zaměstnáni v závodech vyplácejících dividendu menší než 8%. Také tento podíl na zisku nebude zpravidla působit jako pobídka ku zvýšení činnosti, nýbrž spíše jako pobídka k tomu, aby si dělníci zaměstnaní v takových privilegovaných závodech snažili tyto zisky pro sebe zachovati a tudíž zamezili přístup dělníkům z jiných závodů. I zde je zase obdoba s výrobními družstvy. »Podařilo-li se členům družstva po různých nebezpečích — výjimečně — postavení družstva poněkud upevniti a svůj důchod zvýšiti, nechtějí se jen tak k tomu odhodlati, aby přijímali do družstva nové členy, kteří stáli dříve stranou a neměli účast na nebezpečích a risiku, a aby se s nimi nyní dělili o zisky a výhody, jež družstvo poskytuje; jest tedy z lidského stanoviska pochopitelno, zabraňují-li nově přijatým dělníkům — třebaže snad sami založili družstvo pod heslem osvobození a hospodářského povznesení pracující třídy — aby se nestali členy družstva, a uzavírají-li se, čímž se proměňuje, transformuje »vlastní« výrobní družstvo v »nevlastní«. Nastává tu druhé období, období uzavírání se nebo transformace, jak praví Oppenheimer. Tím však pozbývá výrobní družstvo veškerého významu pro sociální otázku a jako prostředek k povznesení stavu dělnického.«
Ale totéž platí i o oněch výborně prosperujících podnicích, v nichž by se dle návrhů zde uvedených dělnictvu dostalo značného podílu na zisku.
To neznamená arci, že by od účasti dělnictva na zisku mělo býti zcela upuštěno. Ale třeba tu hledati takový způsob, kde by účast na zisku byla skutečně tím, čím býti má, t. j. odměnou za práci a pobídkou k intensivnější činnosti. Tak mohlo by se na př. pomýšleti na to, stanoviti normální výkonnost na jednoho dělníka (předválečnou), po případě vzhledem k pokleslé výkonnosti ji snížiti o jisté procento. Pokud by pak skutečný výsledek v tom kterém roce výkonnost takto stanovenou překročil, mohlo by plus ziskové takto docílené býti rozděleno mezi dělnictvo v poměru k jich výkonům. Takováto účast na zisku byla by spravedlivá a působila by zároveň jako mocná pobídka k intensivnější činnosti. Ale o navrženém způsobu účasti na zisku toho říci nelze.
3. Dospěli jsme k výsledku, že návrh zákona podaný posl. Tučným, Laubem a spol. o účasti zaměstnanců na správě a čistém zisku podniku ohrožuje co nejvážněji výrobnost našeho státu a že třeba jej tedy a limine odmítnout. Tím odpadá tedy nutnost, pouštěti se do rozboru jednotlivých ustanovení. V té příčině chci tedy toliko poukázati k tomu, že i po té stránce návrh ten naprosto nevyhovuje. Marně hledám v něm odpověď na celou řadu důležitých otázek, na př. není tu ničeho řečeno o tom, jakým způsobem má býti stanovena výše závodního kapitálu, zda dle původního nákladu zařizovacího nebo dle nynější hodnoty, jakým způsobem se má díti ocenění (má býti hodnota stanovena v čsl. korunách a pak býti vždy převáděna dle měnícího se kursu na franky, jaké franky?), jakým způsobem má býti vypočten čistý zisk (má býti dříve odpočtena odměna za práci majitele? ne-li, může se stát, že zisk majitele bude menší než jeho zřízenců), jakým způsobem má se stanoviti amortisace a z čeho hradit investice atd. Jednotlivá ustanovení jsou při vší snaze po znázornění praktickými příklady namnoze nejasná a nepřehledná. Důvodová zpráva je naprosto nedostatečná a neodpovídá důležitosti předmětu. Zkrátka, i po stránce formální jde o návrh zcela nedostatečný, nezpůsobilý k dalšímu jednání.

K posudku tomuto vyzvána byla pražskou obchodní komorou Právnická Jednota v Praze; posudek pochází z péra univ. prof. Dr. V. Mildschuha.

Citace:

WEYR, František. Idea evropské unie. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1932, svazek/ročník 13, číslo/sešit 1,2, s. 7-15, 39-41.