Rozhodnutí o tom, zda lze při určení obecné hodnoty domu za účelem vyměření dávky z přírůstku jeho hodnoty brátí zřetel na várečné právo spojené nerozlučně s domem, nepřísluší, soudu, nýbrž samosprávným úřadům, předpisujícím dávku, po případě nejvyššímu správnímu soudu. Aby nepředbíhal jejich rozhodnutí a neocitl se s nimi v konfliktu, musí soud prováděje odhad vzíti zřetel na oba si odporující právní názory a odhadnouti dům i s ohledem i bez ohledu na várečné právo.

K žádosti zemského inspektorátu pro zemské dávky v Praze stanovil okr. soud v P. usnesením ze dne 23./VI. 1927 Nc. I. 68/27/11. obecnou hodnotu domu čp. 79 v P. na základě § 30 odh. ř. a připočetl k ní hodnotu várečného práva na domě tom knihovně poznamenaného, a to z toho důvodu, že várečné právo nelze od domu odděliti a na jinou nemovitost přenésti tak, že nutno je pokládati za nemovité právo, na něž dlužno při odhadu domu vzíti zřetel.
Stížnost strany dávkou povinné, jež namítala, že v usnesení se uvádí hodnota domu čp. 79 v P. s příslušenstvím i se zřetelem na výnos várečného práva, že pouze nemovitost sama jest předmětem vyměřování dávky z přírůstku, nikoli však práva, která s držbou nemovitosti jsou spojena, tedy zejména podíl na právu várečném, byla usnesením rekursního soudu ze dne 29./VII. 1927 R. I. 174/27/1 zamítnuta z tohoto důvodu:
»Tvrdí-li se, že várečné právo nemělo se odhadnouti, poněvadž se podle § 5 dávkového řádu k ceně příslušenství při vyměřování dávky z přírůstku hodnoty nehledí, pak se přehlíží, že soud dávku nevyměřuje, nýbrž pouze provádí soudní odhad, a tu ovšem podle § 190 ex. ř. a § 22 odh. řádu nutno popsati a odhadnouti i příslušenství nemovitosti.
Že by pak várečné právo, jež jest spojeno s držbou nemovitosti, nebylo součástí její, odporuje ustanovení § 298 obč. z., toto rozšiřuje výnos nemovitosti a musí proto podle § 16 odh. ř. k němu býti přihlíženo.
Nejvyšší soud k rekursu strany dávkou povinné zrušil usnesení obou instancí a vrátil věc prvému soudu k dalšímu jednáni a novému rozhodnutí z tohoto důvodu.
Důvodná jest stížnost, pokud vytýká, že bylo nesprávně přihlíženo k právu várečnému.
Rozhodnutí o tom, zda lze při určení obecné hodnoty domu za účelem vyměření dávky z přírůstku jeho hodnoty bráti zřetel na várečné právo spojené nerozlučně s domem, nepřísluší soudu, nýbrž samosprávným úřadům předpisujícím dávku, po případě nejvyššímu správnímu soudu. Aby nepředbíhal jejich rozhodnutí a neocitl se s nimi v konfliktu, musí soud, provádějící odhad, vzíti zřetel na oba si odporující právní názory a odhadnouti dům i s ohledem i bez ohledu na várečné právo. Poněvadž hodnota domu s várečným právem rovná se součtu hodnoty domu samého a hodnoty várečného práva, bude na soudu, aby zvláště odhadl dům a zvláště várečné právo, obě hodnoty pak oznámil stranám. Při vypočítání hodnoty domu bez várečného práva průměrem z ceny pozemku a stavby a kapitalisovaného výnosu nebude lze přihlížeti k várečnému právu při určení stavební a pozemkové hodnoty, nikoli však při zjišťování čistého výnosu domu, dům musí býti oceněn tak, jako by várečného práva vůbec nebylo.
Várečné právo bude oceniti samostatně, a to podle § 16 odst. II. odh. ř. pro nemovitosti kapitalisováním, čistého výtěžku, poněvadž jest ve své podstatě ideálním podílem na průmyslovém v činnosti jsoucím podniku.
Poněvadž k určení obou hodnot nezbytno slyšeti znovu znalce, musila býti zrušena usnesení obou nižších soudů a uznáno, jak výše uvedeno;
Rozhodnutí nejv. soudu ze dne 8./IX. 1927 R. I. 780/27. Strnad.

Citace:

Právny obzor. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1928, svazek/ročník 67, číslo/sešit 11, s. 374-374.