Soudní praxe kandidáta advokacie nezakládá poměr služební.

(Výtah z rozsudku vrchního pojišovacího soudu v Praze ze dne 30. října 19,3,3, č. j. Cpo 407/,33-1.) Žalobce domáhal se žalobou započtení poloviny nepojištěné doby, po kterou byl zaměstnán u soudu jako kandidát advokacie. Vrchní pojišťovací soud rozsudkem shora označeným zamítl žalobu s konečnou platností z těchto důvodů:
Odvolací soud neshledal, že prvý soud nesprávně rozhodl daný případ, když žalobu zamítl, byť se i mýlil ve svém názoru, že žalobce byl vyňat z pojistné povinnosti podle § 2 č. 3 pens. zák. proto, že šlo u žalobce o doplnění theoretického studia praktickým zaměstnáním, jinak proto, že u žalobce nešlo během jeho soudní prakce podle §2 lit. a) adv. řádu o smluvní služební poměr, podléhající pojistné povinnosti. Ustanovení § 2 č. 3 pens. zák. má na mysli výkon prací, podléhajících pojistné povinnosti v době studia posluchačů vysokých a odborných škol, pokud zaměstnání jejich jest předepsaným nebo obvyklým doplněním jejich theoretického studia. Tomu však není u žalobce, který uvedenou praksi ani nemohl vykonávali během studia vzhledem na ustanovení § 2 lit. a) adv. řádu, nýbrž teprve po skončených právnických studiích a odbytých zkouškách.
Soudní prakse podle § 2 lit. a) adv. řádu byla praksi předepsanou pro kandidáta advokacie, soudní prakse kandidáta advokacie byla pak průpravou k povolání advokáta a sledovala pouze účel, aby se kandidátu advokacie dostalo soudní praksi vědomostí potřebných pro povolání advokáta (§ 4 zákona č. 1/1911 ř. z. o soudní praxi právních praktikantů nesoudcovských, § 6 nař. min. sprav. č. 5/1911 ř. z.), jež jest prováděcím nařízením tohoto zákona a aby odbytím této praxe splnil kandidát advokacie podmínku předepsanou pro výkon akvokacie (§ 1 lit. a), § 2 lit. a) advok. řádu).
Předpis § 6 nař. č. 5/1911 ř. z. ve větě 2. prohlásil také za nepřípustné využití pracovní síly právního praktikanta nesoudcovského, jež by odporovalo účelu výcviku k povolání, jejž sledovala prakse.
Naproti tomu nepřipouštělo ustanovení § 9 nař. min. sprav. č. 192/ 1897 ř. z. o přípravné službě soudcovské se zřetelem na převážný vyučovací ráz přípravné služby soudcovské pouze využití pracovní síly soudcovských právních praktikantů, jež by bylo na újmu účelu, jehož bylo dosici přípravnou službou soudcovskou, t. j. seznání všech odvětví soudní služby a výchova k povolání soudce a státního zástupce (§ 6).
Ze srovnání těchto ustanovení o možnosti využití pracovní síly těch kterých právních praktikantů plyne, byť i § 8 nař. č. 8/1911 ř. z. stanovil, že nesoudcovští právní praktikanti jsou povinni zásadně dodržovati úřední hodiny soudu a býti k disposici soudu pro nutné služební výkony a mimo obvyklé úřední hodiny a soudní budovu jako zapisovatelé, že bylo lze kandidáta advokacie zaměstnati pouze v omezeném rozsahu, nebyl tedy kandidát advokacie povinen konati práce a justiční správa nebyla oprávněna požadovati práce, jichž kandidát advokacie pro své příští povolání advokáta nepotřeboval.
Kandidát advokacie nepřipravoval se tudíž k povolání úřednickému u státu, jež by ovšem bylo vyňato z pojistné povinnosti podle § 2 č. 4 pens. zák., nýbrž k povolání samostatnému a nebyl také čekatelem na úřednické místo jiné, jež by podléhalo pojistné povinnosti.
Odvolatel se však též mýlí, domnívá-li se, že na jeho případ vztahuje se ustanovení § 1 č. 2 pens. zák., neboť odvolatel nebyl ve shora uvedenou dobu zaměstnancem advokáta.
U odvolatele nešlo o smluvní služební poměr, na nějž by se byly vztahovaly právní předpisy pensijního zákona, kdyby tyto předpisy byly za jeho trvání již platily a nemá proto nárok na započtení této doby jako nepojištěné doby služební. Dr. J.

Citace:

Soudní praxe kandidáta advokacie nezakládá poměr služební. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1934, svazek/ročník 15, číslo/sešit 4, s. 168-169.