Antonín Švehla In memoriam.

Zemřel jeden z hlavních budovatelů našeho státu. V nesčetných projevech bylo vzpomenuto jeho zásluh o naše osvobození, o vnitřní konsolidaci republiky a znamenité vedení jejího politického života. V tomto časopise, věnovanému vědě o právu, budiž připomenut jeho význam pro vytváření jeho právního řádu a ústavního života. Vzpomeňme jeho rozhodujícího vlivu při sdělávání ústavní listiny a s ní souvisejících zákonů, zvláště volebních řádů, jeho iniciativy při správní reformě a jiných zákonech. Ale přes to jeho hlavní historický význam pro vytváření našeho státního života leží jinde: Ústavní život každého státu — pokud má vůbec psanou ústavu ·— se skládá ze složek, daným positivním právem, a ze složek, daných vývojem a tradicí v rámci ústavního práva (v jednotlivostech někdy i proti němu). A v tomto druhém směru byl Švehla asi hlavním režisérem tohoto vývoje a hlavním tvůrcem této složky našeho státního zřízení. Že řízení tohoto státu bez jakékoliv tradice v lidech a institucích, bez jakýchkoliv zkušeností pro výkon státní suverenity a v onom myšlenkovém i faktickém chaosu v prvých letech poválečných bylo hned od počátku pevné a bez otřesů, to bylo hlavně zásluhou Švehlovou. Neboť Švehla to byl v prvé řadě, kdo zavedl skutečný systém a tradici vládnutí v tomto státě. Nelze mu přičítali za vinu, jestliže týž systém v rukou jiných osob není snad stejně úspěšný.
Švehlova smrt přichází do doby světového boje mezi demokracií a diktaturou. Je pojmovou výhodou diktatury, že imponuje silnými osobnostmi v čele, a historickou nevýhodou demokracie, že právě v této době nemá mnoho velikých osobností. Smrtí Švehlovou ztratila jednoho z hrstky těch nejlepších. Švehla byl totiž přímo světovým vzorným typem demokratického vůdce, byť jeho methody a celkový duševní habitus měly tak výrazné znaky čisté české. Právě on dovedl znamenitě spojití myšlenku, že demokracie je diskuse, s tou nevývratnou skutečností, že každé vládnutí je diktát vůle. On také ukázal, že i demokratický držitel politické moci dovede spolupracovati s odborníky tak, že jim diktuje hlavní směrnice, podle nichž oni vytvoří do podrobností zákony a instituce, jak to kdysi dělal první moderní diktátor, konsul Bonaparte, sdělávaje s učenými právníky Code Napoleon. Ale právě to vše je u demokratického politika mnohem těžší a složitější než u diktátora. Proto asi Švehla říkal, že politika je umění. On sám určitě byl velikým umělcem demokratického vládnutí. Z. N.

Citace:

Antonín Švehla in memoriam. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1934, svazek/ročník 15, číslo/sešit 4, s. 156-157.