V čem je třeba reformovat předpisy o soukromých pojišťovnách.

bylo tématem přednášky, kterou proslovil dne 30. listopadu 1933 Dr. František Kubíček v rámci šestého cyklu přednášek na pamět profesora Josefa Beneše na českém vysokém učení technickém v Praze. Tato přednáška obírající se dnes lak aktuelním tématem, těšila se velké pozornosti nejen čistě odborných kruhů, ale i širší veřejnosti a jest proto vhodno, zvláště vzhledem na právě projednávané osnovy zákona o smlouvě pojistné, abychom o ní alespoň stručně referovali. Ve své přednášce zabýval se Dr. Kubíček, jak již dané téma naznačuje, de lege ferenda zákonnými předpisy, týkající se zakládání, zařízení a hospodaření pojišťoven, dozorem nad nimi, tedy vesměs předpisy veřejného práva. Tyto předpisy obsaženy jsou u nás v t. zv. pojišťovacím regulativu z 5. 111. 1896 č. 31 ř. z., resp. v novém zákoně r. 1922 č. 65 Sb. z. a n., platným pro území Slovenska a Podk. Rusi. Jde tedy o platnost zákona, který byl již dávno předstižen hospodářským vývojem, čehož si byla vědoma již býv. rakouská vláda, která již v r. 1905 předložila velmi pečlivě připravenou osnovu nového zákona o pojišťovnách. Ačkoliv osnova tato se nikdy nestala zákonem, jest tak důkladně propracovaná, že i dnešnímu zákonodárci bude důležitým vodítkem při nové zákonné úpravě této materie. Osnova výslovně ponechávala volné úvaze dozorčího úřadu udělení státní koncese domácí pojišťovně a připuštění k obchodování společností cizozemských. Nová úprava otázky koncesní stala se nálezem Nejvyššího správního soudu z 11. XI. 1932 č. 16905 velmi naléhavou, ježto Nejvyšší správní soud tímto nálezem úplně v rozporu se svými dřívějšími nálezy i nálezy bývalého rakouského nejvyššího správ, dvoru přijal právní názor, dle něhož nemůže býti odpíráno zřízení domácí pojišťovny, ani připuštění cizozemské pojišťovny, splní-li prostě podmínky pro zřizování pojišťoven zákonem předepsané. Řečník zdůraznil, že takové omezení rozhodovacího práva dozorčího úřadu (v daném případě ministerstva vnitra) znamená vážné nebezpečí pro domácí pojišťovací trh, který by mohl býti do té míry přeplněn pojišťovnami, že by to mohlo ohroziti i zájmy zdejších pojistníkú, což přirozeně nemůže a nesmí dozorčí úřad připustili. Je tedy reforma v otázce koncesní velmi naléhavá.
Řečník se dále v přednášce zabýval velmi podrobně materieine státním dozorem nad pojišťovnami, kterému podléhají všechny pojišťovny ve svém hospodaření s hlediska finanční bezpečnosti a splnitelnosti svých závazků V této věci podal řečník velmi cenný přehled o lom, jak jest otázka státního dozoru upravena v jiných státech evropských, kde téměř všude nalezneme přísnější předpisy, než jest tomu u našeho pojišťovacího regulativu. Je to především otázka zachování jmění pojišťoven pro plnění účelů a funkcí pojistných, prohlášení nastřádaných prémiových reserv za registrované jmění fondové, zásada přednostního práva pojistníků na toto jmění za trvání a zániku pojišťoven a úprava garancií řádného provozu se stanoviska stálé splnitelnosti závazků. I když zásada odděleného a přesného vedení prémiových reserv v životním pojištění došla dostatečného výrazu v nynějším regulativu, považuje řečník za nezbytné doplniti dosavadní předpisy novými ustanoveními o zániku pojišťovny likvidací a zejména konkursem. V tomto směru žádá, aby stejně, jak jest tomu u ostatních evropských států, byla nastřádaná prémiová reserva v životním pojištění považována za statek svěřený pojišťovně a aby tvořila proto v případě konkursu zvláštní podstatu, z níž by se především uspokojili nároky pojištěnců na splatné kapitály, pak čekatelské nároky ze smluv pojistných a teprve v třetí řadě ostatní věřitelé.
Tento požadavek uskutečnil také senát Národního shromáždění při projednávání obnovy zákona o pojistné smlouvě, vřadiv příslušné ustanovení do odst. 4. § 21 osnovy a přijav zároveň resoluci o zavedení zvláštních odděleně vedených rejstříků úhradových hodnot z pojišťovacích smluv, jak jest tomu u ostatních států evropských. Ústavní výbor z důvodů ne dost pochopitelných toto ustanovení pro bezpečnost a důvěru pojištění tak důležité škrtl.
V dalším průběhu přednášky upozornil řečník na nedostatek trestních sankcí pro splnění nařízených opatření dozorčím úřadem. Jest zajímavé, že naše spolkové i obchodní zákony znají jen jednu sankci — rozpuštění společnosti — tedy opatření úplně krajního rázu, ku kterému nelze již v zájmu pojištěnců prakticky sáhnouti. Zde navrhována jest řada trestních ustanovení, jak ji uvádí osnova z r. 1905, jejíž přesné vypočtení by přesahovalo rámec tohoto referátu.
V závěru své přednášky zabýval se řečník početními podklady pro výpočet sazeb a prémiových reserv, bilancováním cenných papírů a konečně poplatky, jimiž státní správa zatěžuje pojišťovací smlouvy, které označuje řečník za velmi tíživé a zejména poplatky ze smluv zajišťovacích za přímo znemožňující zajišťování u našich domácích ústavů, čímž přirozeně odplyne mnoho peněz do ciziny.
Přednáška byla vydána též tiskem jako separátní otisk Čsl. assekuračních listů. Dr. L. K.

Citace:

V čem je třeba reformovat předpisy o soukromých pojišťovnách. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1934, svazek/ročník 15, číslo/sešit 4, s. 161-162.