Jaroslav Čecháček:

Marx a teorie hospodářských krisí. Knihy Pospolitosti, Praha, 1933, str. 136, cena 15. — Kniha provádí aplikaci Marxova učení o hospodářských krisích a kapitalismu na krisi dnešní. Přehledu teorií konjuktur a krisí, od Sismondiho, Ricarda a Malthuse přes první podkonsumní teorii Rodbertovu ke konstrukcím nejvýznačnějších teoretiků novějších a nejnovějších, věnuje autor dobrou třetinu své práce (měřeno dle počtu stran). Zvláštní pozornost obrací po zásluze k názorům domácích národohospodářů, prof. Loevensteina, který se hlásil v podstatě k teorii podkonsumu, a prof. Engliše, jenž vidí, jak známo, příčinu dnešní krise na straně peněz (teorie monetární). Autor, stoje bez výhrady na poli učení Marxova, nesouhlasí ovšem s vývody zvláště Englišovými. Těžiště spisu neleží však v této celkem deskriptívni části, nýbrž spíše tam, kde proveden je vlastní rozbor dnešní krise a vytyčení socialistického stanoviska k ní а k systému, který ji přivodil (str. 91—136). Nemohouce se zde pouštět do podrobnosií, podáme jen stručný výtah základních myšlenek autorových: Střídání období konjunktur a krisí je vlastní kapitalistickému systému. Krise nová je však vždy ostřejší než předchozí, období konjunktury se stále více zkracuje, kapitalismus se přežívá. Kapitalismus má tendenci proběhnout obdobím krise co nejrychleji, bez ohledu na ty, kteří, jsouce slabí, podlehnou. Socialismu za trvání kapitalistického řádu přísluší tyto podporovati. Sociální opatření se jeví retardací krise. Kompromis obojího světového názoru je vždy jen dočasnou odpomocí, aniž se jde na kořen zla přebudováním systému. To je otázkou mocenského poměru. Krise z roku 1929 je dle autora jednou z cyklických poruch v kapitalismu. Uznává i účinky války, ale nepřiznává jim rozhodného významu. Proti těm, kteří v mimořádné tíživosti této krise vidí důkaz, že nastala rozhodná chvíle k povalení kapitalismu, prohlašuje, že se kapitalismus ještě nevyžil. Rok 1932 je mu rokem deprese se známkami blížícího se konjunkturálního vzestupu. Proto nezbývá ani v této krisi socialismu nic, než mocenskými poměry diktovaná defensivní politika, proklamovaná též Tarnowem, vůdcem německých odborových organisací na sjezdu německé sociální demokracie v Lipsku 1932. Taktika obranná, plynoucí z chladné politické úvahy a nikoli snad z piety ke kapitalismu, převádí však řady nespokojenců, kteří žádají rázný čin a obrat, z tábora socialistického do řad fašismu.
Přítomná publikace je uctěním památky Marxovy v jeho jubilejním roce. Není k tomu opravdu vhodnějšího prostředku, než právě pokus o aplikaci jeho učení na přítomné poměry a důkaz tím provedený, že atribut jeho nesmrtelnosti není prázdným gestem. Nikde nevybočil autor z mezi věcné a slušné kritiky. Na mnoha místech dal výmluvně průchod své hluboké víře v socialistický řád. Splnil tak směrnice nové edice »Pospolitosti« (v níž knížka vyšla), jež ». ... nebéře zřetele na nějaký politický směr, staví však na určitém, vyhraněném stanovisku, na půdě vědeckého socialismu«. Kert.

Citace:

Jaroslav Čecháček: Marx a teorie hospodářských krisí. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1934, svazek/ročník 15, číslo/sešit 3, s. 137-138.