Případ arch. Zd. Hlasivce.

(Právnická úvaha k zakončení tohoto procesu.)
V minulých dnech prolétla novinami zpráva, že psychiatrická klinika brněnské university ve vědeckém posudku zjistila, že arch. Zd. Hlasivec v době kritické byl trestně nepříčetný a za své činy nezodpovědný. Současně doporučila, aby byl léčen v odborném ústavě pro nemoci duševní a nervové.
Jest nutno oživiti si celý Hlasivcův případ, aby tak z něho bylo patrno, byla-li správnou kasace porotního verdiktu, tak zřídka užívaná.
Jak obecně známo, stíhalo státní zastupitelství v Praze arch. Zdeňka Hlasivce předně z té příčiny, že, střeliv dne 30. listopadu 1924 v Praze-Podolí potměšilým způsobem zezadu dvakráte z automatické bambitky svého otce Antonína Hlasivce, jednal proti člověku v úmyslu, aby ho usmrtil, takovým způsobem, že z toho nastala smrt Antonína Hlasivce. Dále byl obviněn, že při téže příležitosti, stříleje z bambitky na veřejné silnici, předsevzal čin, o němž dle přirozených následků, které každý snadno poznati může, mohl nahlédnouti, že se jim může způsobili nebo zvětšiti nebezpečí života, zdraví nebo bezpečnosti těla lidského, při čemž z toho nastalo lehké poškození na těle Anně Vlkové. Konečně byl stihán touže žalobou, že nemaje povolení, měl skrytou, tudíž zakázanou zbraň, mimo to bez povolení a bez prokázání nutnosti, aby odvrátil hrozící nebezpečí, zbraně nosil, čímž vším se dopustil jednak zločinu vraždy úkladné dle §§ 134, 135 č. 1. tr. z., přestupku proti bezpečnosti těla podle § 431 tr. z. a konečně přestupku proti zbrojnímu patentu ze dne 24. října 1852 č. 223 ř. z. podle §§ 2, 32, 36. cit. pat.
Dříve, než došlo k podání žaloby, byl arch. Zd. Hlasivec podroben odbornému znaleckému zkoumání, jež provedli MUDr. Šlechta a MUDr. Hlava. Tito znalci dospěli tehdy ku přesvědčení, že obviněný v době trestního činu nebyl ani zcela zbaven užívání rozumu, ani při střídavém pominutí smyslů, pokud pominutí trvalo, ani v úplném opilství nebo jiném pomatení smyslů. Současně však prohlásili, že jde o individuum zřejmě degenerované, s očividnými fysiologickými stopami, ba i s vadami ve stavbě kostry. Dle znaleckého posudku nalézal se pachatel v době spáchání činu sice na samé hranici příčetnosti, leč nepříčetným nebyl a tak za svoje činy po zákonu trestně zodpovídá.
Obhájce Hlasivcův, advokát Dr. Jaroslav Mellan, učinil tehdy návrh na výslech nových svědků počtem dvacet, kteří při hlavním přelíčení vypověděli ze života rodiny Hlasivcovy přímo sensační podrobnosti, v důsledku čehož znalci opravili svůj původní posudek, utvořivše posudek nový, který zněl doslova takto:
„Na základě během líčení nově se vynořivších momentů jsou znalci nuceni prohlásiti, že nemohou vyloučiti, ba pokládají za dostatečně prokázáno, že obviněný nacházel se v době činu vlivem afektu a opojení ve stavu přechodného pomatení smyslů, že jednal v jakémsi mrákotném stavu, ve stavu zákalu vědomí, odpovídajícímu § 2. lit. c tr. z., že totiž jej nelze činiti zodpovědna za spáchaný zločin. Ale obviněný následkem svého stavu pohybuje se na hranici příčetnosti, kterou může každým okamžikem vlivem afektovaného opojenství zvětšiti a spáchati znovu nějaký násilný čin proti sobě nebo osobě jiné, v důsledku čehož pokládají znalci proto za nutno, aby za účelem léčení svého stavu byl odevzdán příslušnému léčebnému ústavu do léčení." Strana 189.

Nato předložil senát porotcům tyto otázky: První hlavní otázka: Jest obžalovaný Z. Hlasivec vinen, že dne 30. listopadu 1924 v Praze-Podolí, střeliv potměšilým způsobem zezadu dvakrát z automatické bambitky Antonína Hlasivce, jednal proti člověku v úmyslu, aby ho usmrtil, takovým způsobem, že z toho nastala smrt Antonína Hlasivce?
Druhá hlavní otázka: Jest obžalovaný Z. Hlasivec vinen, že dne 30. listopadu 1924 v Praze-Podolí, stříleje z bambitky na Αnt. Hlasivce na veřejné silnici, předsevzal čin., o kterém dle přirozených jeho následků, které každý snadno může poznati, mohl nahlédnouti, že se jím může způsobiti anebo zvětšiti nebezpečí života, zdraví nebo bezpečnosti těla lidského, při čemž z toho nastalo lehké poškození na těle Anně Vlkové?
Třetí hlavní otázka: Jest obžalovaný Z. Hlasivec vinen, že dne 30. listopadu 1924 bez povolení a nemoha prokázati nutnost odvrácení hrozícího mu nebezpečí, zbraně nosil?
Čtvrtá hlavní otázka: Jest obžalovaný Z. Hlasivec vinen, že dne 30. listopadu 1924, nemaje úředního povolení, měl skrytou, tedy zakázanou zbraň?
První dodatková otázka pro případ, že na všechny hlavní otázky anebo některou z nich bude zodpověděno (alespoň 8 hlasy) kladně: Byl skutek při střídavém pominutí smyslu vykonán v čase, kdy pominutí trvalo?
Druhá dodatková otázka (pro případ kladného zodpovědění aspoň 8 hlasy první hlavní otázky): Spáchal Z. Hlasivec čin z pohnutek nízkých a nečestných?
Po předložení těchto otázek přednesl státní zástupce Dr. Trost závěrečnou řeč obžalovací, v níž sám, loyálně doznávaje, že by za daného stavu měl vlastně žalobu vzíti zpět, přesunul zodpovědnost za výsledek tohoto sporu na bedra dvanácti porotců, dožaduje se rozsudku spravedlivého.
Obžalovaného arch. Z. Hlasivce hájil pak skvělou řečí, řečí, jíž takřka přes noc stal se Dr. Mellan, do té doby zdánlivé toliko odborník vojenského práva, populárním obhájcem pražským.
Po resumé předsedy senátu vicepresidenta Kratochvíla, jenž v závěru netajil se přesvědčením, že rozsudek vlastně jest již vydán znalci odborníky, odebrala se porota k poradě, jež krom všeho očekávání protáhla se přes 2 hodiny, načež porotci, kolem půlnoci vrátivše se z porady, ústy Vrchního porotce zodpověděli předložené jim otázky takto:
První hlavní otázku: 10 hlasy ano, 2 ne.
Druhou hlavní otázku: 10 hlasy ano, 2 ne.
Třetí hlavní otázku: 12 hlasy ano.
Čtvrtou hlavní otázku: 12 hlasy ano.
První dodatkovou otázku: 4 hlasy ano, 8 ne.
Druhou dodatkovou otázku : 12 hlasy ano.
V zodpovědění těchto otázek byl ovšem evidentní zmatek, neboť i oni dva porotci, kteří neshledali v činu obžalovaného ani vraždu, ani přečin proti bezpečnosti života, i oni čtyři, kteří seznali svým hlasováním, že se obžalovaný dopustil činu v takovém stavu duševním, že nelze mu jej přičítati, hlasovali v otázce závěrečné 12 hlasy kladně, což prakticky znamená, že neméně než 4 porotci v jedné a téže větě vyslovili, že sice pachatel byl nepříčetný, ale že přes to se dopustil činu z pohnutek nízkých a nečestných.
Senát po krátké poradě vydal pak usnesení, jímž výrok porotců suspendoval, ježto došel k jednomyslnému přesvědčení, že porotci se mýlili ve věci hlavní, a přikázal případ novému projednání nové porotě.
Kasaci porotního nálezu odůvodnil pak vicepresident Kratochvíl v podstatě takto: Ke každému zločinu je podle § 1. tr. z. potřebí zlého úmyslu. Zlý úmysl jest však vyloučen, jestliže pachatel dopustí se činu jemu za vinu kladeného ve stavu trestní nepříčetnosti. Znalci uznali, že byl pachatel nepříčetný, v čemž jest implicite obsaženo, že nemohl míti v době kritické zlého úmyslu. Jestliže porota otázku hlavní, znějící na vraždu, zodpověděla 10 hlasy kladně, měla patrně za to, že ke zločinu vraždy není potřebí zlého úmyslu, a mýlila se tedy ve věci hlavní.
Nato byla věc poznovu prozkoumávána po stránce právní a posledním stadiem bylo vrchním stát. zastupitelstvím vyžádané dobrozdání fakulty lékařské, kliniky psychiatrické a pro nemoci nervové v Brně.
Tento posudek, trvající téměř rok, vyznívá tudíž souhlasně s posudkem znalců Dra Šlechty a Dra Hlavy.
Z celého případu jest, patrno, že netoliko znalci Dr. Hlava a Dr. Šlechta dostávají tu jako vědcové skvělou satisfakci od nejvyšší instance, od posudku fakultního, ale že rovněž i senát vedl si správně, když tehdejší hlasování porotců zrušil pro omyl ve věci hlavní. Kdyby totiž byl senát vynesl rozsudek, musil tento zníti na trest smrtí provazem. I kdyby rozsudek vykonán nebyl, a i kdyby milostí presidentovou byl změněn v žalář, šlo by tu pravděpodobně o žalář doživotní.
Ukončení tohoto případu, který vzbudil pochopitelnou sensaci netoliko v celé veřejnosti, ale zejména i ve světě právním, jest výstražným příkladem a nutí ku přemýšlení.
Věc Hlasivcova jest tedy po stránce trestní ukončena. Zbývá ovšem proces civilní o dědictví po Antonínu Hlasivcovi. Proces tento na právě zjištěné nepříčetnosti pachatelově v době trestního činu vstoupil ovšem v naprosto nové, arch. Hlasivcovi a jeho nárokům dědickým příznivé stadium.
I v tomto civilním sporu, který ovšem bude vleklý, vzhledem k neobyčejnému množství svědků, zastupuje arch. Z. Hlasivce advokát Dr. Mellan.

Citace:

Případ arch. Zd. Hlasivce. Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, číslo/sešit 16, s. 192-193.