Po sobotní a nedělní zasloužené přestávce zabývala se porota v pondělí 15. t. m. případem, kterému od dob pověstné košířské „Šmukýřky“ žádný podobný proces se nevyrovnal. Tehdy byla to spodina pražské periferie, která zbavila života mladé děvče, utopivši je v rybníku Šmukýřka za Smíchovem, když byla dříve děvče „v partě“ a ve „šlajfu“ mnohokrát zneužila. Pochybná čest místní příslušnosti dnešního porotního procesu patří obci Nebužely u Mělníka. V této obci sloužilo u rolnice Ant. Zíbrové mladé děvče, Marie N., poněkud slabomyslné, kterážto jeho vlastnost je v obci všeobecně známou, takže si místní mládež tropívá z Marie nemístné žerty. Tato Marie N. má milého, Josefa Tyla, s kterým byla 1. března 1925 na zábavě ve Střemech. Když šli spolu pozdě večer domů, dohonili je na silnici do Nebužel vedoucí čtyři výrostci, kteří začali si Marii dobírati. Když Tyle, který sám je také trochu slabomyslný, výrostky odbyl, chytil jej jeden z výrostků a mrštil jím do štěrku, kde se Tyle na nohou do krve zranil. Všichni čtyři pak chopili se Marie, odtáhli ji stranou od silnice a tam ji všichni čtyři, jeden po druhém znásilnili tím způsobem, že vždy tři ji drželi, aby se nemohla brániti, zatím co čtvrtý páchal zločin, naznačený v § 125. trestního zákona. To však zhýralým výrostkům nestačilo. Hořícími sirkami opálili děvčeti pak chmýří na její genitáliích a jeden z nich tkaničkou od bot svázal jí genitálie tak pevně a surově, že děvče zakoušelo veliké bolesti. Když svůj hnusný čin vykonali, výrostci děvče nechali ležeti u silnice a utekli, poněvadž Tyle mezitím se vzpamatoval a počal volati o pomoc. Marie N. sotva se pro bolesti doplazila domů a postěžovala si své zaměstnavatelce, která ohlásila případ četnictvu. Marie N. byla později prohlédnuta lékařem, který mimo jiné zjistil popáleniny druhého řádu v okolí stehen.
Před porotu na lavici obžalovaných zasedli: 23letý Josef Krejčík, kočí z Nebužel, 20letý zemědělský dělník Josef Patka rovněž z Nebužel, 28letý Matěj Vágner, dělník z Nových Domků, a 19letý obuvnický pomocník Václav Ježek z Nebužel, aby se všichni zodpovídali ze zločinů násilného smilstva a omezování osobní svobody a Josef Krejčík kromě toho z přestupku proti bezpečnosti těla.
Z obžalovaných se nikdo nepřiznal. Avšak z výpovědí Marie N., ač její pověst nebyla nejlepší, a z výpovědí jejího milence Josefa Tyleho, který s počátku, byv pravděpodobně před svým výslechem na chodbě instruován, chtěl obžalovaným nadlehčiti, utvořila si porota takový obraz o celé události, že na otázku, znějící na zločin násilného smilstva, odpověděla u všech čtyř obžalovaných 10 hlasy kladně, a na otázku, znějící na zločin veřejného násilí omezováním osobní svobody, u všech čtyř obžalovaných všemi 12 hlasy kladně, otázku na lehké ublížení na těle u Jos. Krejčíka rovněž 12 hlasy kladně. Konečně všemi hlasy uznala porota, že všichni čtyři obžalovaní jednali z pohnutek nízkých a nečestných.
Na základe tohoto verdiktu, který přečetl náš odpovědný redaktor jako vrchní porotce, vynesl soud rozsudek, jímž se odsuzují vesměs do těžkého žaláře: Josef Krejčík na půl druhého roku, Josef Patka na třináct měsíců, Matěj Vágner na patnáct měsíců a Václav Ježek na jeden rok, všichni ovšem nepodmínečně.
Odsouzení, kteří byli na svobodné noze, ohlásili do rozsudku zmateční stížnost, státní zástupce pak odvolání do nízké výměry trestu. Kromě toho státní zástupce navrhl, aby všichni obžalovaní vzati byli ihned do vazby, čemuž soud vyhověl a uvalil na všechny vazbu. Soudu předsedal vrch. rada Stan. Bouček, votanty byli vrch. radové Krouský a Novotný, veřejnou žalobu hájil I. státní zástupce Hraba.