Vzrušené přelíčení o vyhnání plodu.

(Zemský trestní soud, v Praze.)
Teprve když bylo paní Košvancové opravdu zle, zavolala si lékaře. Ten zjistil, že Košvancová trpí horečkou, že krvácí z rodidel a že běží tu asi o potrat. Tázal se dle své povinnosti na genesi této choroby a tu mu chorá vypravovala, že prý asi před měsícem vezla si od matky brambory na vozíku, že se jí vozík na polní cestě smekl, udeřil jí ojí a kolem do břicha a od té doby (byla tehdy asi ve třetím měsíci těhotenství) že trpí krvácením a výtokem.
Později choroba se zhoršila, lékař nařídil převoz do nemocnice, kdež asi po týdnu Košvancová zemřela. Pitvou bylo zjištěno, že jde o celkovou sepsi, pramenící z genitálií, a že tu běží o potrat.
A tehdy učinil vdovec trestní oznámení na Vostrou, porodní asistentku, v němž dovozoval obšírně, že jedině ona jest vinna smrtí jeho manželky. Státní zastupitelství zavedlo proti udané ženě trestní vyšetřování ve směru Strana 164.
§ 144. tr. z. a vyslechlo řadu svědků, z nichž zejména manžel zemřelé a matka její s naprostou určitostí potvrdili, že Košvancová v době svého ochuravění jim výslovně řekla, že tohle všechno má na svědomí paní Vostrá, že udala přesně její adresu, že výslovně řekla, že byla u ní a ta že jí pomohla.
Při hlavním přelíčení zdařilo se však obhájci vhodně volenými otázkami zaplésti svědky, podporující obžalobu, totiž manžela a matku zemřelé, do značných rozporů. Tak manžel opravil svoji výpověď v ten rozum, že mu řekla jeho manželka toliko, že byla u paní Vostré, nikoliv, že ta jí pomohla, а k otázkám obhájcovým přiznal, že tohle vše říkala mu v době, kdy trpěla vysokou horečkou až 42 stupňů, měnila barvy ve tváři a občas upadala ve mdloby a v bezvědomí. Také mluvila něco o tom, že jí paní Vostrá dala dva chininové prášky.
Matka zemřelé trvala houževnatě na tom, že jí dcera po dlouhém naléhání svěřila, že byla u paní Vostré a ta že jí pomohla. Leč opětně k otázkám obhájcovým přiznala, že dcera již fantasírovala a že měnila barvy ve tváři.
Obžalovaná hájila se tím, že jest pravda, že k ní někdy v měsíci říjnu přišla jí osobně neznámá žena a stěžovala si, že prý vezla od své matky polní cestou na vozíku brambory, že se jí vozík na silnici smekl ke škarpě, že ji udeřil ojí a kolem a od té doby že trpí bolestí v krajině břišní a výtokem. Doznala při téže příležitosti, že se nalézá asi ve třetím měsíci těhotenství.
Asistentka prohlédla chorou, zjistila skutečně výtok a davši jí toliko kousek hygienické vaty, doporučila ji do lékařského ošetřování. Žádných nedovolených manipulací na ní se nedopustila.
Po odchodu zjistila, že jí zanechala návštěvnice na stole 80 Kč. Poněvadž vlastně s ní nic nepodnikala a darovala jí toliko kousek hygienické vaty, chtěla peníze ty dárkyni vrátiti jako nepřiměřený honorář, ale neznavší jí, nemohla tak učiniti.
Po smrti dostavil se do jejího bytu manžel zemřelé, žádal netoliko zpět oněch 80 Kč, jež žena jeho tam zanechala, ale výhrůžkami že ji udá a znemožní, vynutil z ní 800 Kč na pohřeb a pak po částkách vymamoval z ní další obnosy, jednou na výživu dětí, po druhé na ošacení atd. Při tom stále vyhrožoval, že ji udá, když nebude platiti.
Přítomný manžel konfrontován po této výpovědi, jež v četném auditoriu byla přijata se zřejmým vzrušením, prohlásil, že je sice pravda, že tolik peněz dostal od obžalované, že mu je však dala sama dobrovolně, že naopak ona to byla, která ho prosila, aby nic nepovídal, strkala mu peníze, spínala před ním ruce, prohlašujíc, že ví, že to neměla dělat, že chybila atd. Znalec prof. dr. Slavík podal posudek, v němž s naprostou určitostí prohlásil, že u zemřelé šlo o otravu krve, přivoděnou nedovolenou manipulací, směřující k umělému potratu. Výslovně pak vyloučil možnost, že by smrt byla mohla následovali po zdánlivém úrazu vozíkem, neboť sepse nemůže tímto způsobem vzniknouti.
Na výsost zajímavé bylo svědectví MUDr. Borče, který ošetřoval Košvancovou. Ten předně prohlásil, že i jemu si stěžovala na úraz vozíkem a že, ač se jí ptal, kdykoliv k ní přišel, nedala-li si snad pomoci, že to popírala s naprostou rozhodností. Pokud pak jde o otravu, na níž zemřela, prohlásil dr. Borč v naprostém rozporu s dobrozdáním prof. Slavíka, že on jako praktický lékař může potvrditi, že sepse v rodidlech může vzniknouti nejrůznějším způsobem, nikoliv toliko umělým zákrokem. Může vzniknouti i tehdy, vnikne-li do útroby mateční voda, což právě při úrazu vylíčeném nemocnou jest pravděpodobno, může dále vzniknouti při vyšetřování nemocné lékařem, při čemž i při největší opatrnosti mohou vniknouti do otevřené rány streptokoky, případně i z nečistých obvazů atd.
Ostatní svědci, slyšení před soudem, sousedky to zemřelé, potvrdili jednostejně, že jim Košvancová vyprávěla o úrazu vozíkem a že se o obžalované porodní asistentce nikdy ani slovem nezmínila, tím méně v tom směru, jako by jí táž byla pomohla.
Obhájce obžalované dr. Mellan v široce založené řeči dovozoval, že obžalovaná jest pravdomluvná. Tvrdí, že Košvancová jí mluvila o úrazu vozíkem, tedy totéž, co dle svědeckého doznání neméně než devíti sousedek vypravovala i jim, zřejmo tedy, že mluví pravdu. Proti obžalované mluví jediná svědkyně, a to jest matka zemřelé, která sama není dosti věrohodná, neboť jest to stará žena s utkvělou představou a jež konečně sama přiznává, že dcera fantasírovala, byla v horečce a ve mdlobách.
V té chvíli za obecného vzrušení povstává matka Košvancová, jež po výslechu sedla si na lavici, svědků, a křičí na obhájce: „Vostrá ji zabila! Ta už jich voddělala! Já mluvím pravdu!“
Dr Mellan pokračuje v řeči, poukazuje, že svědkyně na něho pokřikující jest tím více nevěrohodná, poněvadž nyní svými neslýchanými projevy v soudní síni dokazuje zaujatost a nenávist proti obžalované. Svědkyně takto diskreditovaná nezasluhuje ovšem víry. Opíraje se pak o fakt, že Košvancová byla u Vostré, dokazuje, že, řekla-li Košvancová, že u Vostré byla, řekla jen pravdu, leč podtrhává, že mezi návštěvou porodní asistentky a jejím zločinným zákrokem jest přece jenom veliký rozdíl. Ke konci odsuzuje jednání manžela Košvancová, který dnes hraje si u soudu na spravedlivce, ale byl by patrně mlčel podnes, kdyby mu obžalovaná byla mohla platiti doživotní rentu. Nešlo mu tak, jak se zdá, o ženu, jako o peníze.
Soud po krátké poradě vynesl rozsudek, jímž se obžalovaná sprošťuje a to z důvodů v podstatě obhájcem uvedených, zejména pro nevěrohodnost jediné svědkyně, dokazující vinu, totiž matky Košvancové, která mluvila zřejmě zaujatě a nezasluhuje tedy víry.
Líčení předsedal v. r. dr. Hloušek, obžalovanou s úspěchem hájil vyšehradský advokát dr. Mellan.

Citace:

Vzrušené přelíčení o vyhnání plodu. Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, číslo/sešit 14, s. 167-168.