Pomsta za dceřiny kalhoty.

(Zemský trestní soud v Brně.)
Byla jednou jedna dívka, která měla mnoho milenců a jednoho vážného nápadníka. Milence proto, že byla trochu do větru, a nápadníka, protože měl slušné postavení a chtěl si ji vzít. Chuť ho přešla, když se dověděl o těch ostatních. I vzplála zhrzená nevěsta pomstou a ochladlého ženicha polila vitriolem. On přišel o levé oko, ona přišla na půl roku do kriminálu. A jak už to bývá, případ přišel do novin, v nichž byla i zmínka o pěkném vysvědčení zachovalosti, které obžalované dívce vystavila její rodná obec. Obec psala, že „není jí známo, že by slečna Kosová byla zachovala, ale spíše se povídá, že je lehké zboží. Na nížepsaný úřad byly také dodány jednou reformní kalhoty, které výše uvedená ztratila v lese na procházce, kam často chodila.“
Odsouzená dívka má matku, kterou mohl šlak trefit, když četla takovou pohanu o své dceři. „Tím je vinen obecní tajemník. Jen on to mohl napsat, ze zlosti, že s ním dcera nechtěla chodit!“ Taková pohana volala po pomstě, která také byla vykonána osvědčeným rodinným prostředkem — vitriolem. Na štěstí neměla matka tak jistou ruku, jako dcera, a odnesly to hlavně tajemníkovy šaty, dočista zkažené po té sprše. Sám byl jen trochu popálen na krku.
„Co vás to jen napadlo? Víte, jak to odnesla vaše dcera,“ divil se soudce.
„Pane soudce, to bylo pro ty kalhoty. Jak se to mohl opovážit napsat, když dcera nikdy ani žádné neměla!“
Prostě matka je a byla přesvědčena, že spravedlivě mstila dceřinu čest a že těch osm měsíců dostala nevinně.

Citace:

Pomsta za dceřiny kalhoty. Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, číslo/sešit 14, s. 169-169.