Porota v Brně.

Porota brněnská začala první letošní svoje období dne 15. února případem matky vražednice. Stála před ní 22letá svobodná služka Marie Večeřová z Německých Knínic. Obžaloba a vyšetřování nemluvily pro ní příznivě a obžalovaná se ke všemu doznávala. Má již jedno dvouleté nemanželské děcko a stýkala se s mnoha chlapci ze vsi. V osudný den, loni v listopadu, pracovala až do večera při mlácení, pak poklidila dobytek a šla si lehnout. Když na ní přišly bolesti, vyšla na chodbu, kde narozenému chlapečkovi stiskla krček a nechala ho ležet. Ve stáji se umyla a teprve asi za hodinu se vrátila a mrtvolu hodila do žumpy. Jen jednou v době vyšetřování snažila se zapírat, jak ji navedli spoluvězňové, ale na domluvu to opět odvolala. Přiznala se i porotě. Ze sedmi vyslechnutých svědků bylo pět chlapců, kteří se s ní stýkali. Snažili se vylíčiti ji nehezky, i lékařský posudek, sestrojený na základě jejího doznání, mluvil proti ní.
Přes to ujal se jí obhájce ex offo dr. Chytil velmi vřele. Nejvíce proti ní mluvilo její vlastní doznání, pro ni však zoufalý stav svobodné matky, která má již jedno nemanželské dítě а k jehož trudnému osudu přistoupila by po rozsudku i kletba toho, že má matku vražednici. Porota byla velmi milosrdnou. Desíti proti dvěma hlasům zamítla otázku přímé vraždy i úmyslného zanedbání pomoci při porodu, takže obžalovaná byla osvobozena.
*
Jako druhý případ soudila brněnská porota Jana Greipela, 47letého pokrývačského pomocníka, obžalovaného ze zločinu žhářství.
Greipl oženil se v r. 1919 s vdovou o 8 let starší jeho, přes to, že byl varován, neboť jeho vyvolená je oddána pití. A předpovědi, že toto manželství nebude šťastné, se splnily. Neboť mimo to, že žena Greiplova pila, byl tu další důvod k neshodám mezi manželi. Greiplová totiž odpírala splniti svůj slib a nedala se pohnouti k tomu, aby svému muži dala připsati polovic svého domku. Napětí mezi manželi stupňovalo se tak, že posléze musila Greiplova hledati ochranu u četnictva, které jejího muže pro surové nakládání se ženou zatklo. Záhy však Greipl byl z vězení propuštěn, neboť jeho žena vzdala se svědectví. Po svém propuštění z vězení nevrátil se Greipl ke své ženě — až na její prosby a když mu opětovně slíbila, že polovici svého majetku mu připíše. Avšak znovu nedostála svému slibu a napětí mezi manželi nastalo znovu. Greipl svoji ženu 8. září 1925 ztýral tak, že musela utéci z domu a znovu hledati ochranu u četnictva. A tu dříve než četník mohl vniknouti do jejich bytu, vyvalil se se střechy dým a vypukl požár, jímž byla Greiplové, resp. pojišťovně způsobena škoda větší než 15 000 Kč. Žhářem je Greipl, který vynesl na půdu všechno šatstvo své ženy a peřiny a ze msty zapálil.
Před porotou doznal se k tomu, že oheň založil a omlouval se tím, že život s manželkou nemohl již snést. Ze zoufalství chtěl také spáchat sebevraždu, dříve však chtěl zanechat manželce nějakou památku. Během přípravného vyšetřování udal, že trpí následkem výbuchu granátu bolestí hlavy, jest zapomnětlivým a snadno se dá podrážditi. Soudní lékaři zkoumali proto jeho duševní stav a podali dobrozdání, že Greipl je skutečně náchylným k náhlému rozčilování, že také čin spáchal v prudkém hnutí mysli, ale že může být za něj činěn zodpovědným.
Porotci zodpověděli otázku na zločin žhářství 8 hlasy kladně, 7 hlasy kladně odpověděli však také na otázku o pomatení smyslů, takže Greipl byl osvobozen. Uzná-li nyní, že také 30. prosince 1919, když se ženil, jednal ve střídavém pomatení smyslů a vyvodí-li z toho důsledky, bude osvobozen i z manželského pekla a nemusí o kriminál více zavadit.
*
Jako třetí případ projednávala porota žalobu na německého továrníka Edwina Dittmara z Brna pro zločin vraždy, spáchané na své milence Langové, hostinské z Komárova. Dittmar pochází ze staré průmyslnické rodiny v Brně. Vedl rozháraný a marnotratný způsob života, takže se ho rodina zřekla. V r. 1904 se oženil a žena snášela pravá muka, takže po třech letech se s ním dala rozvésti. Dittmar odejel do Francie, kde se znovu oženil. Vzal si Alici Hallerbardierovou ze Sedanu. Když za války v r. 1914 byl Sedan dobyt Němci, tu Dittmar zanechal ženu svému osudu a navrátil se do Brna. Zde navázal nové známosti. Nejprve s jistou V. Matouškovou, pak s Schiedlovou, již svedl pod slibem manželství a o dítě se pak vůbec nestaral. Dittmar oddal se pak úplně neřestem alkoholu.
Před dvěma roky navázal styky s hostinskou Langovou z Komárova, s níž se i zasnoubil. Dittmar však pronásledoval ji žárlivostí a žárlil i na 17letého V. Glázera, který byl spolužákem syna Langové. Langová, když poznala Dittmarovu zhýralost, zasnoubení zrušila. Dittmar pak veřejně prohlašoval, zruší-li s ním Langová zasnoubení skutečně, že nebude žíti ani dvě hodiny. A pak nadešel osudný večer, kdy Dittmar v kuchyni vypálil proti Langové ránu z revolveru přímo do spánku, takže Langová byla v okamžiku mrtva. Dittmar pak obrátil zbraň proti sobě a těžce se zranil. Byl však operován a vyléčen.
Dne 22. května m. r. zodpovídal se Dittmar ze svého činu před brněnskou porotou. Přelíčení bylo však tehdy odročeno, aby mohl býti podán posudek o duševním stavu obžalovaného. O posudek byla žádána lékařská fakulta Masarykovy university v Brně, která prohlásila, že Dittmar je příčetný a za svůj čin zodpovědný. Byl tedy Dittmar postaven před porotu po druhé.
Lékařský posudek, nekonečná řada svědků a dva obhájci mají dokázat, že čin spáchal v nepříčetném záchvatu. Slyšíme svědectví dělníků, náhodných chodců, kteří ho často našli na ulici ve zvířecím stavu a dopravovali s námahou domů, svědectví jeho kumpánů z hostince o tom, jak a kolik dovedl vypít. Obžalovaný sedí při tom tupě, s opuchlou tváří, s níž ani více než roční abstinence nedovedla smýt typické příznaky opilců.
Porota přisvědčila k otázce na zločin vraždy úkladné jen sedmi hlasy, k otázce na přečin proti bezpečnosti života však 11 hlasy.
Po tomto výroku poroty vynesl soudní dvůr rozsudek, kterým byl Edwin Dittmar zproštěn žaloby pro vraždu úkladnou, a uznán vinným přečinem proti bezpečnosti života a odsouzen k trestu pěti měsíců tuhého vězení. Trest byl prohlášen za odpykaný vazbou a nepodmíněný.
Obecenstvo, jež přeplnilo porotní síň, očekávalo bezpečně, že Dittmar bude ihned propuštěn, někteří jeho přátelé z mokré čtvrti přišli, aby ho doprovodili, a hovořilo se dokonce o tom, že byl uchystán na uvítanou večírek. I dámské publikum, které zřejmě s obžalovaným Dittmarem sympatisovalo, přijalo rozsudek s velkým uspokojením. Byl proto překvapen obviněný i posluchačstvo, když státní zástupce ohlásil zmateční stížnost do rozsudku a navrhl, aby Dittmar byl ponechán ve vyšetřovací vazbě. Porotní soud se zřetelem na těžké obvinění a na nebezpečí útěku do ciziny návrhu vyhověl.
(Další porotní případy příště.)

Citace:

Porota v Brně. Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, číslo/sešit 9., s. 108-109.