Vdovec pan Popper.

(Okresní soud pro přestupky v Brně.)
„Krucinochamol,“ zařval pan Julius Popper, šéf fy Popper et spol., nákrčníky ve velkém, „Oskar, spojte mne s mým advokátem a zavřete dveře!“
Praktikant jen sebou hodil — se šéfem nejsou žádné žerty, když je tak dopálen. A pan Popper byl!
„Haló, pane doktore, mě z toho raní mrtvice...!“ a vykládal o psaní, které právě našel v poště. Nějaká Zdenka oznamovala, že na něho učinila trestní udání pro svedení pod slibem manželství. „A když už s vámi mluvím: zažalujte hned také Kohna pro těch 8000 Kč, ať si mám na kom zchladit zlost!“
To se stalo asi před měsícem. A minulý týden jsme se setkali s panem Popperem u soudu. Vypadal, jakoby přišel ohlásiti konkurs. „Jezusmankote, jestli se to dozví žena...“ Věřili jsme mu na slovo, že by nastal soudný den. Pinto isme také jeho jméno kapánek pozměnili. Nestačil si utírat pot, který mu stékal s čela: „Pane soudce, mein Ehrenwort, tak jak tu dámu znám, zná ji nejmíň dvacet jiných pánů taky. Já jí povídal: Když jsem teď vdovcem, tak to dáme dohromady! Ale já myslel slaměným vdovcem, a ona to dobře věděla, že mám ženu! No, párkrát jsem se s ní sešel — ale slíbit jí manželství? Gott bewahre!“
Pak přišlo několik svědků, vesměs páni toho druhu, jako žalovaný. Jeden povídal: „Já bych toho moh’ mluvit!“
„Jen to povězte, proto jste tady!“ pobízí ho soudce.
„No, já byl s tou slečnou taky kamarádskej, jako tady pan Popper, ale rozešli jsme se, když ode mne chtěla perlový náhrdelník. Žena mne o něj trápí už dva roky, a já ho měl dát takové ženské pro nic za nic? No a to je pravda, když jsme byli někdy pohromadě, jak se tak mluvilo, přišla řeč na to, že je pan Popper ženat — ona to musila vědět.“
Proti takovým svědectvím nedalo se nic dělat. Slečna to prohrála a pan Popper byl osvobozen.

Citace:

Vdovec pan Popper. Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, číslo/sešit 11, s. 135-135.