Šedesátiny.

Mezi povolání nejnevděčnější — alespoň u nás a dnes — jistě náleží stav soudcovský. Úžasné nároky na výkonnost, požadavek neúmorné, stále v napětí jsoucí nejvyšší duševní potence nejsou v žádném poměru s chápáním velkého úkolu a díla soudcova širokou veřejností; o hmotném hodnocení soudcovy práce státem je pak těžko vůbec mluviti. A přes všecky tyto nepříznivé poměry máme přece vynikající soudce, právníky vzácných kvalit, širokého rozhledu po všech disciplinách, jež v soudní praxi mohou přijíti v počet, vynikající nejen jako neúmorní a svědomití úředníci, ale i jako lidé v pravém slova smyslu; soudce, kteří věnují se svému vznešenému povolání s opravdovou, obětavou láskou a na něž právem můžeme býti hrdi i před světem.
A jedním z nejlepších z nich jest jistě předseda tiskových senátů u pražského zem. trestního soudu, vicepresident tohoto soudu Antonín Kratochvíl, který v nejbližších dnech dovrší šedesátý rok svého života a jehož fotografii tuto přinášíme. Líčení, panem vicepresidentem řízená, zvláště velké případy porotní, jsou známa pevnou rukou, kterou je vede, ovládaje vždy překvapujícím způsobem procesní materiál do nejmenších podrobností, vystihuje nejen právní stránku, ale i psychologický podklad žalovaného děje; z jeho resumé a z odůvodnění senátních rozsudků dýchá nejen hluboká právnická erudice, ale při vší přísnosti zákona i hluboký smysl pro uraženou lidskost, který je jistě nejkrásnější ozdobou soudcovou.
Pan vicepresident narodil se ve Strakonicích dne 6. ledna 1866 a pochází z rodiny obchodníka tamže. Vystudovav gymnasium v Písku, studoval práva na universitě pražské a vstoupil po jich absolvování dne 4. prosince r. 1888 do soudní praxe u okresního soudu ve Strakonicích, kde byl také v měsíci říjnu 1889 jmenován auskultantem. Po svém jmenování nastoupil vojenskou službu jako jednoroční dobrovolník u zeměbraneckého pluku v Litoměřicích a byl pak jako auskultant přeložen ke krajskému soudu v Písku, později ke krajskému soudu v Kutné Hoře. Po zkoušce soudcovské byl tehdy jako samostatný referent přidělen okresnímu soudu v Kašperských Horách, později v Sušici, kde v roce 1895 jmenován byl adjunktem pro okresní soud v Neveklově. Tam setrval do května 1900 a vrátil se jako adjunkt k okresnímu soudu do Sušice, kde v roce 1904 jmenován byl okresním soudcem pro krajský soud v Písku, kde dílem jako přednosta okresního soudu, dílem pak jako votant u soudu krajského a to jak ve věcech civilních, tak ve věcech trestních zůstal do svého jmenování radou zem. soudu v roce 1911, kdy 1. března nastoupil službu u krajského soudu v Jičíně s počátku jako votant, později jako místopředseda civilního senátu nalézacího, jejž po dobu delší jednoho roku samostatně vedl. Dne 30. srpna 1914 nastoupil jako záložní důstojník vojenskou službu, byl však sproštěn, odebral se do Prahy, kde jako rada zem. soudu přidělen byl zemskému trestnímu soudu a působil s počátku jako votant v senátu 1. a 4. (dvorní rada Matouš a dvorní rada Kursch). Převzal pak záhy místopředsednictví v senátu 1., jejž za dvor. radu Matouše vedl až do té doby, kdy stal se předsedou senátu lichevního. Postupem času byl jmenován u tohoto soudu vrchním radou, později pak, v měsíci prosinci 1919, vicepresidentem, napřed v 4., později v 5. hodn. třídě. Úřad ten zastává dodnes, jest dodnes předsedou senátu pro věci lichevní jak nalézacího, tak odvolacího a převzal po zavedení tiskové novely také předsednictvo kmetského soudu tiskového.
Přejeme jubilantu, jehož přelíčení jsou zpravidla opravdovými svátky nejen pro právníky, ale i pro soudní referenty a všechny posluchače, ještě bezpočet slunných a krásných roků spokojeného a záslužného života!

Citace:

Šedesátiny. Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, číslo/sešit 1., s. 5-6.