Zločincem po spavé chřipce.

Spavá chřipka, která hlavně v městech řádila koncem války a po válce, když lidé, trpící podvýživou, nemohli jí dobře vzdorovati, zle si zahrála s jedním chlapcem ve Vídni, dnes šestnáctiletým. Býval to vzorný chlapec, ve škole i doma si ho nemohli ani vynachváliti. Ale dostal spavou chřipku a v těch nocích, které proležel v prudkých horečkách, stala se s ním hrozná změna. Z hodného chlapce stal se ničema, že ho rodiče ani nepoznali. Kradl, týral kde koho, a nakonec přišel před soud, obžalován z 42 krádeží a nehezkého činu, kterého se dopustil na desítileté školačce. Nezapíral. Prý se na to nepamatuje, ale možné to je. A mluvil o tom tak lhostejně, že se jeho rodiče bolestí rozplakali.
A přece nebyl odsouzen. V jeho prospěch zakročil soudní lékař, který vypravoval, že takových případů poznal už několik. Ten hoch není zločinec, ale nemocný. Ne snad duševně, nýbrž chřipka změnila tak jeho mozek, že nedovede rozeznat zlo od dobra, spíše má sklon k zlému, aniž by si toho byl vědom. Je to obdobně těm, kteří následkem chřipky trpí stálou spavostí. Usnou třebas na ulici, ale stačí, aby v tom okamžiku někdo na ně zavolal „Nespi!“, a vzbudí se. Stejně je to s hochem. Potřebuje stálého dozoru a nebude krást. Soudce hocha osvobodil, protože jako nemocný není za své činy zodpověděn.

Citace:

Zločincem po spavé chřipce. Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, číslo/sešit 16, s. 196-196.