Emerich Bielik, k. u. k. Feld-Consistorial-Secretär, Geschichte der k. u. k. Militär-Seelsorge u. des apostolischen Feld-Vicariates. Wien, 1901. Str. VIII. a 373. Jest to podrobné vypsání dějin i nynějšího stavu duchovní správy ve vojsku rakousko-uherském, po stránce věcné i osobní, při čemž se podává i schematismus nynějších duchovních vojenských. Ježto spis sepsán na rozkaz nynějšího apoštolského polního vikáře Belopotoczkého, přístupny byly autorovi zejména vojenský archiv a registratura říšského ministerstva vojenství, čímž zprávy podané získávají na autentičnosti. V první části (str. 9—82) vypsána doba až do r. 1773, kdy 1. prosince nejvyšším rozhodnutím byl zřízen zvláštní polní vikariát a sloučen s biskupstvím v Novém Vídeňském Městě, což brevem papeže Klementa XVI. ze dne 22. prosince 1773 bylo církevně schváleno i blíže provedeno. Dějiny zřízeného takto polního vikariátu obsaženy pak v části II. (str. 83 nsl.) do nejmenších podrobností. Přehled nejdůležitějších dat o vojenské duchovní správě po stránce právnické má již Rittnerovo Církevní právo katolické I., str. 221—223, ku kterému v této příčině poukazujeme, dodávajíce, že papežským brevem ze dne 18. prosince 1891 bylo právo císaře uznáno, by ustanovil, kdo podléhá vojenské duchovní jurisdikci, a že stav duchovenstva vojenského v době míru jest nyní poněkud pozměněn oproti udáním v učebnici řečené obsaženým, ježto jest nyní 32 římskokatolických kurátů, 1 řecko-katolický vojenský arcipryšt (od r. 1896), 39 římskokatolických a 11 řeckokatolických vojenských kaplanův a 28 duchovních profesorů, kterýžto větší počet se vysvětluje tím, že vyučování náboženství jest nyní ve všech vojenských vzdělávacích a vychováváních ústavech obligátní vyjma akademii Tereziánskou a technickou. Při vojsku pozemním obnáší, pak úhrnný počet katolického duchovenstva v míru 138, k tomu přistupuje 10 duchovních řeckovýchodních a 8 protestantských; při marině působí duchovních 9. Záhadou nám zůstává spůsob ustanovování vojenských duchovních; kdežto Bielik s poukazem k nejv. rozhodnutí ze dne 3. ledna 1869 udává, že jmenování všechněch duchovních vychází od císaře, mají »Organische Bestimmungen für die Militär-Seelsorge« uveřejněné v 43. čísle vojenského »Normal-Verordnungsblattu« z r. 1883 (ad Praes. Nro. 4098) ustanovení poněkud odchylná. Škoda, že autor tuto otázku blíže nevysvětlil. Jisto jest ovšem, že o duchovní správě v území okupačním nemohlo býti rozhodováno r. 1869, jak na str. 207 jest udáno. — Ze spisu vane všude autorova láska k věci opravdová. Henner.