Korunní princ z Kurdistanu.

V Berlíně objevil se před časem vzácný a neobvyklý host z Orientu, muž vysoké, urostlé postavy, hrdého držení těla, snědé tváře, oděný ve skvělou, fantastickou uniformu nevídaného východního střihu, zářící zlatém a lesklými ozdobami. Byl to korunní princ z Kurdistanu, který prý cestuje po Evropě za tím účelem, aby získal podporu evropských mocností pro svou drahou zemi a pro své krajany, ohrožované Tureckem. Byl před tím již v Londýně, v Paříži, ano i v Americe, kde všude domáhal se audiencí u hlav států. V Italii byl přijat samotným Mussolinim a i jinde mluvil s předními representanty států a s diplomaty.
V Berlíně dal se představiti prokuristovi Německé říšské banky dru Hakki Bevovi a pokoušel se docíliti výplaty velkého šeku. Úředník však poznal hned, že pas korunního prince není tak v pořádku, jak by býti měl. Korunní princ kurdistanský Mohammed Ibn Rašid měl sice správný turecký pas, ale při pečlivé prohlídce pasu se ukázalo, že pas ten zněl původně na jméno jiné.
Nic nepomohlo Mohammedu Ibn Rašidovi, že se dovolával toho, že bude v nejbližší době přijat ve zvláštním slyšení říšským presidentem Hindenburgem; byl zatčen a postaven před kmetský soud, který neuznal jeho korunní princovství, nýbrž shledal ho vinným podvodem a falšováním listin a odsoudil ho za to do vězení na jeden rok bez započtení vyšetřovací vazby.
Odsouzený „korunní princ“ se z tohoto rozsudku odvolal a tak zabýval se zajímavým tím případem v těchto dnech soud odvolací, totiž velká trestní komora zemského soudu v Berlíně. Mohammed Ibn Rašid tvrdil znovu, že jest synem emira Kurdistanského a že tedy jest oprávněn nazývati se korunním princem kurdistanským. Rozhodně však popíral, že by se byl vydával za přímého potomka kalifa Haruna al Rašida, jak někteří svědkové tvrdili.
Jeho obhájce dokazoval, že jeho klient neměl zapotřebí pomáhati si k peněžním prostředkům podvodem, neboť dostává měsíčně od svých stoupenců z Ameriky 400 marek (3200 Kč), jichž dodání zprostředkuje mu jeho choť. Tato podpora dochází ho i nyní do vězení.
Trestní komora neshledala však důvodu snížiti mu trest jednoho roku vězení, jak mu kmetským soudem byl přisouzen, započítala mu však do trestu celou již odpykanou vyšetřovací vazbu dobou sedmi měsíců a rozhodla, aby byl propuštěn na svobodu a jako nevítaný cizinec z říše vypovězen a dopraven postrkem na hranice.
Při odvolacím líčení bylo též zjištěno, že „korunní princ kurdistanský“ byl již v cizině mnohokráte trestán a že jednu dobu živil se v Londýně žehlením kalhot. Jinak však pravá jeho osobnost zůstává i nadále dosti záhadnou.
br.

Citace:

Zamotaný případ. Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, číslo/sešit 14, s. 170-170.