Něco pro motocyklisty.

(Krajský soud v Olomouci.)

V době nynější motorové horečky dochází každodenně ke srážkám, které dopadnou více méně smutně a mívají pak zpravidla soudní dohru. Tomu dalo by se ovšem předejíti, kdyby se majitelé motocyklů drželi ustanovenými předpisy, které však, soudě dle četných případů, pro ně vůbec asi neplatí. Moci si tak někam přijeti a způsobiti efekt prásknutím otevřeného výfuku, toť vrcholný požitek některých moderních motorkářů, kteří mimo to jezdí zásadně místo po levé po pravé straně silnice, opovrhují stanovenou přípustnou rychlostí a jezdí v noci tuze rádi jen při měsíčku.
Dochází ovšem také ke srážkám, povstavším shodou okolností; pak vážky spravedlnosti, rozhoupavše se mírou nejvyšší, jsou v rozpacích, u které strany mají zakotviti.
Takovým je případ motocyklistů Jindřicha Kriegsfelda z Droždína a úředníka Arnošta Herdena z Olomouce, který projednáván byl již ve třech instancích, a ačkoliv od osudné srážky, to jest od září minulého roku, uplynul již rok, není ještě zdaleka skončen, ba naopak, začíná se teprve utěšeně rozvíjeti.
Ke srážce došlo takto:
Kritického dne jel Kriegsfeld po státní silnici Olomouc - Lipník, za ním pak jel Arn. Herden. Poblíže hamerského mlýna odbočuje silnice vpravo k Bystrovanům, na kterou Kriegsfeld odbočil. Moment před tím chtěl ho však Herden předejeti a dav mu znamení trubkou, přidal plynu — a katastrofa byla hotova. Oba motocyklisté byli těžce zraněni a poleželi si delší čas v nemocnici. Jejich vozidla byla silně porouchána.
A pak nastal soud. Žádný z motocyklistů se necítil vinným. Herden hájil se zásadně okolností, že by nebylo nikdy ke srážce došlo, kdyby mu byl dal Kriegsfeld rukou znamení, že hodlá na silnici k Vel. Bystřici odbočiti. Na Kriegsfelda nenajel, nýbrž byl prý to Kriegsfeld sám, který ho při předjíždění zachytil za zadní kolo. Naproti tomu však Kriegsfeld prohlásil, že jel 6kilometrovou rychlostí, znamení houkačkou vůbec neslyšel a Herdena vůbec neviděl, až když do něho zezadu velkou rychlostí najel.
Okr. soud v Olomouci, poradiv se se znalcem, byl toho náhledu, že srážku zavinil Kriegsfeld, nedav při odbočení na rozcestí rukou znamení, a odsoudil jej k peněžité pokutě 50 Kč, v případě nedobytnosti k 5 dnům vězení.
Přirozeně, že dala by se tato pokuta hravě zaplatiti, rozsudek u trestního soudu hrál však velikou úlohu v soukromoprávním procesu, pozoruhodném tím, že oba motocyklisté jsou pojištěni u téhož ústavu. Kriegsfeld nesmířil se s rozsudkem a podal odvolání, trvaje na své nevině.
Srážkou obíral se tudíž odvolací senát, který ve věci způsobil netušený obrat. O celé věci byl zcela jiného názoru, než okresní soud, a ježto se mu dobrozdání znalce zdálo v některých bodech neúplné a nejasné, usnesl se rozsudek zrušiti a nařídil, aby ve věci Kriegsfeldově bylo znovu u okresního soudu jednáno. Oba motocyklisté byli tehdy přibližně stejně zraněni, neboť utrpěli zlomeninu kliční kosti.
Státní zástupce u odvolacího senátu uzřel pojednou v Herdenově jednání přečin, a ježto nelze přečin projednávati před okresní stolici, postoupil spisy krajskému soudu, u kterého konalo se nyní nové přelíčení před samosoudcem vrch. radou Štréblem. Herden lpěl houževnatě na dřívější své výpovědi. Soudce projednával znovu celý případ a nabyl přesvědčení, že státní zástupce odvolacího senátu posuzoval Herdenovo provinění příliš přísně, kvalifikovav je jako přečin. Sám pak při vynesení rozsudku v důvodech uvedl, že lze tu hovořiti pouze o přestupku, kterého se Herden měl neopatrnou jízdou dopustiti, a poukázav na automobilový předpis, dle kterého má býti řidič za každé okolnosti pánem svého vozidla, udělil Herdenovi peněžitou pokutu ve výši 200 Kč.
První státní zástupce dr. Meitner nebyl rozhodně spokojen a ohlásil zmateční stížnost i odvolání. Herden, který očekával osvobozující rozsudek a byl velmi nemile překvapen, ohlásil rovněž zmateční stížnost a odvolání, takže touto záhadnou srážkou bude se obírati nejvyšší soud v Brně. Připočteme-li k tomu, že Kriegsfeldova pře před okresním soudem nebyla dosud projednána, pak je tu naděje, že celá záležitost nebude ještě dlouhou dobu vyřízena. Prohraje ji ten, který bude odsouzen; ten bude nucen platiti druhému veškeré odškodné a soudní útraty. V tomto případě, ať už to prohraje ten neb onen, zaplatí to jedna a tatáž pojišťovna...

Citace:

Obmezování svobody. Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, číslo/sešit 25, s. 303-303.