Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů, 3 (1926). Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 576 s.
Authors:

Proutník Štěpánek.


(Sedrie v Bratislavě.)


Tenhle košikář Karel Štefánek je velmi zajímavá osobnost. Trpí totiž rozličnými maniemi a tato okolnost je příčinou, že se dostal před forum spravedlnosti. Na svůj věk 57 let je již dosti sešlý, ale pouze tělesně. Mozek má v pořádku a hlavně mluvidla. Ta by mohl vystavovat na světové výstavě podvodníků a není pochybnosti, že by dostal první cenu, neboť je skutečně schopen vymámit na jalové krávě tele. V přírodě už je to tak moudře zařízeno, že každý živočich má při svých nevýhodách také jednu výhodu, a to je možnost obrany a záchrany. U zajíce jsou to nohy, u ptáka křídla a u našeho mistra košikářského — jazyk.
Posadí se na lavici obžalovaných jako hromádka neštěstí. Hlavu má svěšenu, ramena do sebe a naslouchá, co vše mu klade za vinu pan státní zástupce. Chvilkami povyskočí, když žaloba řeže do živého, a chce povídat, že to tak není. Však přísný pohled soudcův zastaví mu slova v hrdle a Štefánek zase bezmocně usedne.
Poslyšme jeho kriminální historii. Jako chudý košikářský mistr nemohl se nikterak vyškrabat na kopeček lehkého živobytíčka a proto si myslil, že podvody dosáhne větších úspěchů. Nejdříve napálil továrníka Eugena Rybáře z Prahy, předstíraje mu, že je majitelem vrbových plantáží a že má na skladě 316 metráků prutů, a pod tímto titulem vylákal na něm zálohu 2000 Kč. Pak šel do informační kanceláře „Globus“ a tam vylákal Kč 1283,70 tvrdě, že zakoupil větší množství tyčového dřeva a uvedenou sumu že potřebuje jako doplatky, jinak že tyče nedostane. Brzy nato napálil košikáře Václava Batku v Rošicích, že prý má laciné pruty na prodej a hned si vzal zálohu 100 Kč. To mu ještě nestačilo, i začal „obchodovati“ s továrníkem Rindtem, od něhož vylákal zálohu 500 Kč na velkou zásilku prutů a „koupil“ od něho zahradní garnituru v ceně přes 900 Kč. Pak navštívil Gregora Kisse, kterého angažoval do své „továrny košikářské“ co dílovedoucího. Na to konto se u něho dal několik dní hostit, pak si vypůjčil 50 Kč a od té doby nebyl k spatření. To se zatím dozvěděl, že gazda Pukáč z Lögerpatonu má hluchou ženu. Navštívil ho a vydával se za zázračného lékaře. „Vyléčím vaši ženu z hluchoty tak, že bude slyšet na mou věru i trávu růst...“ a hned si vymluvil 100 vajec a bochník chleba. Ve vědomí své doktorské autority šel k lékárníkovi Kövessovi ve Seredě, nabídnul mu ke koupi vagon heřmánku, vybral si zálohou 500 Kč a zmizel. Tu se však podvody začaly odhalovati a vyšlo najevo, že Štefánek nikdy žádné proutí neměl, jen to, které ukradl Janovi Andrášimu z Belváty, jak se dodatečně ukázalo.
Šikovný košikář Štefánek zapíral sice dost, ale všechny přečiny a zločiny mu byly svědky dokázány a proto byl odsouzen na deset měsíců žaláře bezpodmínečně. Štefánek vyžádal si tři dny na rozmyšlenou. -ij-
Citace:
Radila paničce dobře. Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, číslo/sešit 6, s. 70-71.