Na zastávce v Mnichovicích.

(Zem. trestní soud v Praze.)
Pan Václav Skřivan, obchodník z Mnichovic, je statný čtyřicátník, a na jeho přísném obličeji je vidět, že umí dobře poroučet a že je náležitě energický.
Tyto jeho vlastnosti přivodily mu 29. listopadu jakýsi malér, z něhož ještě dnes není venku. Líčení, které se proti němu konalo před samosoudcem vrch. r. Svobodou, musilo býti totiž odročeno, a tak nevíme, jestli to pan Skřivan nakonec přece neprojede.
Žaloba klade panu Skřivanovi za vinu, že urazil slovem i skutkem úřední osobu ve vykonávání její služby, ba urážka skutkem byla prý vlastně lehkým poškozením na těle, a poněvadž bylo to tělo úřední osoby ve službě, kvalifikuje se to jako zločin těžkého poškození na těle podle § 153 tr. z.
Žaloba dovolává se svědectví Josefy Spálenkové, 22leté výpomocné úřednice v Mnichovicích, která udala, že konala 29. listopadu svoji službu, záležející ve vydávání jízdních lístků a rychlozboží, když obviněný požadoval vydání svého zboží. Když mu neprodleně nevyhověla, vynadal prý jí a narážeje na to, že Spálenková ve svých volných chvílích laská se s kozami, nabádal ji, aby šla pást své kozy a necpala se do ouředního místa. Nakonec ji udeřil do ruky tak, že Spálenková měla několik dní bolestivou modřinu.
Obžalovaný popírá většinu těchto výroků a namítá, že Spálenková, s níž měl často co dělat a která mu nebyla nakloněna, zúmyslně zdržovala vydání jeho zásilek. Proto když 29. listopadu opět nechtěla mu vydati došlou zásilku, řekl jí, že si na ni bude stěžovat, na což odpověděla prý mu Spálenková, jen ať si stěžuje, že prý jí tím udělá něco, k čemu se obyčejně chodívá do jisté útulné místnosti. Tato odpověď jej rozzlobila a ve zlosti jí řekl, že by se snad spíš hodila ke svým kozám, než do státního podniku. Možná, že jí v zápalu hněvu také řekl, že je drzá, ale rozhodně prý není pravda, že by ji byl udeřil. Poranění způsobila si sama, neboť ze zlosti vystrčila okénkem ruku, aby dobírkovou částku, kterou na plochu v okénku položil, shodila na zem, při čemž si ruku o pažení odřela.
Předstoupila tedy korunní svědkyně Josefa Spálenková. S úsměvem v líci vypovídá, že neví, jakou je úřednicí. Smlouva žádná s ní ujednána nebyla, má 400 Kč měsíčně, za kteroužto částku dělá v Mnichovicích se staničním pomocníkem službu. Přísahu ani slib služební nikdy neskládala. Vypovídá pak, jak Skřivan přišel na nádraží dopoledne, kdy byla u sivé matky v kuchyni, a žádal za vydání zboží slovy: „Copak, milostivá, vy dnes neúřadujete? Kolik pak je hodin, vy drzoune? Vy mne nedopalujte, nebo budete vidět, jak odtud vypadnete!“ Matka její mu řekla, že jsou v kuchyni a takové věci že se vyřizují v kanceláři. Skřivan tedy odešel a klepal na okénko, kam byl položil aviso a peníze. Spálenková přišla za chvilku k pokladně a otevřela okénko, načež Skřivan začal znovu: „Vy jedna, jděte uklízet kozy, k tomu se lépe hodíte, vy drzoune! To budete vidět, jak vám tady obrátím zastávku nohama vzhůru!“ Tu prý Spálenková vystrčila okénkem ruku a ukazujíc na přítomné v čekárně, dva muže, volala, že jí tyto urážky musejí dosvědčit. Avšak Skřivan použil toho momentu a udeřil ji se strany do předloktí vystrčené ruky tak prudce, že na ní měla velkou modřinu.
Soudce: Ale vy jste prý, jak povídá obžalovaný, jej ke všemu sama vyprovokovala tím, že na jeho výtku a podotknutí, že si na vás bude stěžovat, odpověděla: jen jděte, mně uděláte - - - - -, mne ještě od dráhy nevyhodili, ale vás jo!
Svědkyně: Ale, prosím, já bych tak sprosté slovo přece ani nedovedla vypustit z úst!
Vyslechnutí dva svědci L. Vycpálek a J. Malý potvrdili obsah žaloby, ale líčení bylo přesto odročeno za tím účelem, aby bylo zjištěno u ředitelství stát. drah, zda Spálenková složila nějaký slib nebo služební přísahu a zda tedy je osobou úřední čili nic. Není-li osobou úřední, scvrkne se delikt na pouhý přestupek lehkého ublížení na těle a na přestupek urážky na cti, který byl by ovšem už promlčen.
Žalobu zastupoval státní zástupce Dr. Šudoma.
—ff—

Citace:

Násilné smilstvo. Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, číslo/sešit 16, s. 187-187.