Nové podvodnické knify.

(Zem. trestní soud v Brně.)
Naprosto už zevšedněli podvodníci, kteří lstivým předstíráním a pod nepravou tvářností vydlužili si tam či onde nějaký obnos, o jehož zaplacení přestali jeviti zájem. Na všední argumenty podvodníků nesedají už důvěřiví lidé tak snadno jako dříve a proto podvodník, chce-li se nějak tím světem protlouci, musí být vynalézavým a nelpět jen na prostředcích starých podvodnických generací. Je-li podvodník dnešní doby jen poněkud snaživý a důvtipný, poskytne mu pobyt v kriminále dosti příležitosti ku přemýšlení a obohacení svých odborných vědomostí, které mu pak značně usnadní činnost mezi lehkověrnými občany. Nemusíme snad poznamenávati, že náš referát o působení moderního podvodníka nemá sloužit k školení ostatních lidí tohoto druhu, nýbrž má být výstrahou všem lidem poctivým, aby důvěry poskytovali jen v míře nejmenší a lidem, kteří toho zasluhují.
Josef Hašek, 35letý obchodní příručí z Líšně, má již v rejstříku 17 trestů, a pokud jich získal za podvody, jistě používal k oklamání lidí metod nejrozmanitějších. Posledního trestu, pětiletého těžkého žaláře, odpykal si na Mírově jen dvě třetiny a loni 2. listopadu byl podmínečné propuštěn na svobodu. Krátké doby, po kterou se těšil ze zlaté svoboděnky, využil v hojné míře k vyzkoušení nových method podvodnických, kterým dalo vzklíčiti ovzduší Mírova. Jen tak pro forma stal se cestujícím s losy, ale nevěnoval se příliš novému svému povolání. Lépe se mu zamlouvalo podvádět a oběti svoje hledal mezi dětmi i dospělými.
Dne 18. listopadu koupil obchodník Markus Wolliner z Podivína u firmy Bass a Klaar v Brně látky za 1535 Kč. Dva velké balíky dal si nést sluhou na nádraží. Když sluha po předání zboží z nádraží odešel, přiběhl, jakoby udýchán, neznámý muž, jenž velmi vážně sděloval Wollinerovi, že se má okamžitě vrátit do obchodu Bass a Klaar, poněvadž prý tam udělali v účtu nějakou chybu. Obchodník podíval se významně na dva velké balíky, ale neznámý se již nabídl, že u toho zboží počká. V obchodě se divili návratu Wollinerově, poněvadž účet byl zcela bez závady. Obchodník tušil, že se dal asi oklamat podvodníkem, a na nádraží opravdu splakal nad svoji důvěřivostí. Nebylo tu ani balíků, ani neznámého posla.
Podobně byl napálen 8. ledna převor kláštera Milosrdných bratří v Letovicích, Eusibius Veselý. Koupil si u Dohnálka v Brně 40 metrů plátna a spěchal k nádraží. Zde ho dohonil zase ten udýchaný muž. „Pan Dohnálek se nechá poroučet, aby se důstojný pán vrátil do obchodu. Jedná se o nějakou chybu v účtě.“ Když se udýchaný posel nabídl, že u balíku a ruční tašky postojí, rozběhl se převor k Dohnálkovi, ale tam se také přesvědčil, že účet je bezvadný a že jeho cesta byla zbytečná. A na nádraží se ovšem zase přesvědčil, že byl podveden. Nenalezl balíku ani tašky, nespatřil hlídače. I byl smuten, když to sděloval policii a když potom s prázdnou jel do Letovic.
Příštího dne obcházel onen neznámý muž kolem hudební školy „Na hradbách“ a tu spatřil 11letého školáka Františka Anderle, jdoucího právě s houslemi z hudební hodiny. S prosebným pohledem obrátil se na hocha a podávaje mu dopis, požádal ho lámanou němčinou, aby doběhl do kavárny Brune na Kolišti, kde mu na tento dopis vydají dvoje housle. „Tvoje housle ti zatím podržím, ale spěchej.“ Hoch běžel s dopisem do kavárny, odtud ho posílali do jiné kavárny, a když se vrátil k hudební škole, ovšem bez houslí, jen s bezcenným dopisem, byl neznámý muž i s houslemi a novou aktovkou pryč. Hoch ovšem si zaplakal nad ztrátou housliček a neměl tušení, že ten, jenž ho o ně připravil, uhání k nádraží, aby si tam vyhlédl novou oběť.
Obchodnice Marie Palčoková z Velké Louče na Slovensku nakoupila téhož dne v Brně za 1236 Kč textilního zboží a dva velké balíky si nesla k nádraží. Neměla ani tušení, jak galantní jsou v Brně muži. U nádraží ji dohonil občan s housličkami.
„Kampak jedete, tetičko?“
„Do Nových Zámků na Slovensko.“
„To je náhoda, to je náhodička. To se svezeme spolu. Jsem v Nových Zámcích úředníkem a divím se, že jsme se tam spolu dosud neviděli.“
„A copak jste dělal v Brně?“
„Tyhle housličky jsem si zde koupil. Vzácné housle, drahé housle. Osm set jsem za ně dal. Ale žvaním a vám jsou jistě ty balíky těžké. Dejte je sem, pomohu vám s nimi do vlaku."
„Nenamáhejte se, pane, já už s tím nějak dojdu.“
„To by bylo pěkné, abych vám neposloužil. Neste mi moje housličky a já vám ponesu balíky. Tak, a tu aktovku mi také neste. Je to lehoučké.“
Pán s balíky zůstal na nádraží vzadu, ale Palčoková se nebála. Však se jí neztratí, když má jeho vzácné housličky. Ale on se jí přece ztratil. Obchodnice zůstala u vlaku s těmi Strana 191.
housličkami bezradna. Odešla na policii, kde se už také po houslích sháněli, a na Slovensko potom odjela bez balíků i bez houslí.
O několik dní později zdržoval se neznámý muž zase u nádraží. Na ručním vozíku před poštovním úřadem bylo naloženo několik balíků, z nichž aspoň jednoho byl by se rád tento dobrák zmocnil. Zavolal si 12letého Josefa Sedláka, jenž tu stál s aktovkou a školními knihami. „Hošíčku,“ řekl neznámý občan, „buď tak dobrý, přines mi tamhle ten balík s vozíku sem. Aktovku s knihami ti zatím podržím. Hoch byl úslužný. Sotva však umístil balík na rameni, chytil ho kdosi a zacloumal jim pořádně. „E, ty zatracený kluku! Tak ty tak? Takový mladý a už kradeš?" — „Jakpak kradu? Tamhle ten pán mne pro ten balík poslal.“ Hledali onoho pána, ale nenašli ho. Ochotný hoch si zaplakal nad ztrátou knížek. Z čeho se teď bude učit?
Všichni okradení popsali dobře podvodníka a policii podařilo se ho vypátrat v bytě „Na vinohradech“ č. 42 v Brně. Byl to Josef Hašek, obchodní příručí z Líšně, známý podvodník, jemuž se „práce“ dařila jen proto, že si počínal tak rafinovaně. V jeho bytě bylo nalezeno mnoho školních knih a potřeb, což svědčí o tom, že měl agendu dosti rozvětvenou. U matky Haškovy nalezli četníci některé látky z balíků obchodnice Palčokové a převora Veselého.
Senátu v. r. dra Onze doznal se ke všem krádežím a podvodům, jenom balíky Wollinerovy zapřel. Byl však i z tohoto podvodu usvědčen a dostal za tu svoji činnost tři roky těžkého žaláře. Po odpykání trestu bude dán pod policejní dohled. S. S.

Citace:

Požitky soudcovské. Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, číslo/sešit 10, s. 123-124.