16. Mezinárodní konference práce v Ženevě

konala se v měsíci dubnu 1932. V komisi pro sociální pojištění bylo Československo zastoupeno sekčním šéfem Drem J. Brablecem a ředitelem Všeobecného pensijního ústavu v Praze Drem J. Gallasem. Bylo usneseno, že pojištění invalidní a starobní má býti obligatorní zásadně pro veškeré zaměstnance, kteří pracují za mzdu nebo služné, včetně domácích dělníků a osob pracujících v domácnostech. Otázka, zda má býti pojištění jednotné pro veškeré zaměstnance, nebo zda mají či mohou existovati zvláštní pojištění pro jednotlivé, kategorie zaměstnanecké, nebude řešena. Státní zaopatření občanů z prostředků veřejných bylo odmítnuto. Vlády budou vyzvány, aby se vyjádřily, zda mají býti z pojistné povinnosti vyňaty osoby zaměstnané pouze příležitostně, členové domácnosti zaměstnavatelovy a zda má býti stanovena horní a dolní hranice věková. Bylo usneseno, že pojistná povinnost může býti rozšířena také na osoby samostatně výdělečně činné, zvláště na domácké živnostníky. Zásady, přijaté pro důchody starobní, invalidní a pozůstalostní jsou v celku obdobné jako zásady našeho pojištění sociálního a pensijního. Do doby čekací mají však býti započítávány také doby nemocí a nezaměstnanosti, event. má se k dobám těmto přihlížeti při výměře důchodů jako k dobám příspěvkovým. K důchodu invalidnímu a starobnímu má býti poskytován také příplatek na ženu, překročila-li určitou hranici věkovou. Komise zdůraznila velký význam léčebné péče a to jak individuelní tak i kolektivní, která se má projevovati v potírání lidových chorob a v podpoře všeobecných zařízení zdravotních; léčebná péče nemá však býti dávkou povinnou. Pro nepřiznání, odnětí nebo krácení dávek i o konkurenci důchodů byly přijaty celkem obdobné zásady jako u nás. Bylo usneseno, že stát má platiti pojistné za zaměstnance, kteří konají vojenskou službu a přispívati také na pojištění příspěvkem k pojistnému nebo k dávkám pojistným. Náhradní nositelé pojištění mají býti uznáváni pouze za předpokladu určitého minimálního počtu pojištěnců a s podmínkou, že budou řádně tvořeny reservní fondy a náležitě zajištěny. Komise zdůraznila autonomii pojištění po stránce administrativní i finanční, jakož i princip účasti zájemců, — zaměstnavatelů i zaměstnanců — na správě pojištění a princip státního dozoru nad nositeli pojištění. Spory z pojišťovacího poměru mají býti řešeny zvláštními soudy za účasti zástupců zaměstnavatelů a pojištěnců. Tyto soudy mají rozhodovati také o pojistné povinnosti a o zařadění do mzdových tříd, jakož i o výši pojistného. Při provádění pojištění mají býti cizinci po- staveni na roveň domácím zaměstnancům. Výjimka je možná pouze při přiznání státního příspěvku a při účasti na správě pojištění. Důchody mají býti vypláceny bez ohledu na bydliště důchodcovo. V případě přestupu pojištěnce z pojištění jednoho státu do pojištění jiného státu, mají býti získané nároky zachovány. Tyto zásady, komisí přijaté, budou předloženy jednotlivým vládám, budou pak zpracovány dle došlých odpovědí mezinárodním úřadem práce a znovu předloženy mezinárodní konferenci práce v r. 1933, která pak vypracuje návrh mezinárodní konvence o pojištění invalidním a starobním. Této konvenci bude třeba přizpůsobiti sociálně-pojišťovací zákonodárství jednotlivých států.
Dr. Jindřich.

Citace:

16. Mezinárodní konference práce v Ženevě. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1932, svazek/ročník 13, s. 347-348.