Dr. Josef Grňa: Prejudicialita v civilním řízení.

Sbírka spisů práv. a nár.-hospod. svazek 46. Brno 1930. Barvič a Novotný, 145 stran, cena 30 Kč. — Kniha, jejímuž autorovi byla mezitím udělena venia legendi pro obor civilního řízení soudního na Komenského universitě, si kromě úvodu rozděluje probíranou látku na dvě kapitoly: prejudicialita jako účinek rozsudku a vliv prejudiciality na procesní formy. Prejudicialitu označuje (str. 3) jako »jistý vztah dvou věcí, dvou rozsudků, zkrátka dvou fenomenů, který záleží jednak v tom, že časově jeden druhý předchází, a jednak v tom, že první na druhý působí jakýmsi vlivem.« Tento vliv pak označuje na str. 14 jako vztah kausality. Pojem prejudiciality jest rozebrán v § 3 spisu, kde autor projevuje záslužnou snahu, vyložiti věc po stránce právně-filosofické, než některá místa jsou tu dosti nejasná. To platí zejména o výkladu na str. 11, že »kausalita... jest jakoby světlo, které činí teprve viditelným něco, co tu sice již jest, ale viděti nebylo«, a pak v úvodu k této úvaze, že »jakožto jev právní nemůžeme však prejudicialitu vysvětlovati zásadami logickými nýbrž musíme hledati její obsah právní«. Spisovatel používá pojmu »právo« jako něčeho existentního ve světě vnějším. Proto mluví na str. 12 o právu závislém a prejudikujícím. Řadí se mezi stoupence učení o nároku na právní ochranu, o kterém na str. 16 tvrdí, že dnes v procesní teorii německé převládá, ačkoliv tento jeho názor byl vyvrácen již v Právníku roč. 1929, str. 22, poznámkou k jeho pole- mickému článku o námitce kompensace a litispendence. Mezi bezvýhradné stoupence nauky o nároku na právní ochranu právem nečítá Goldschmidta, který vykládá civilní proces jako právní stav (Rechtslage). Není zcela přesnou poznámka 7, na str. 17 spisu, pokud se tam praví, že Goldschmidt nazývá materielní právo skutkovou podstatou nároku na právní ochranu, neboť citované místo (Zivilprozessrecht, str. 2) zní: »Denn, wo im Prozess ein Privatrechtsverhältniss geltend gemacht wird, ist dieses oder — richtiger — sein Tatbestand gleichzeitig der Tatbestand des Rechtsschutzanspruchs.« Těchto několik poznámek uvádíme jen příkladmo, abychom ukázali bohatost a důležitost otázek, které spis řeší. Kapitola prvá se zabývá především rozsudkem a jeho účinky. Po úvahách o podstatě právní moci dospívá spisovatel k závěru, že právní moc, a to specielně její positivní stránka jakožto závazné určení sporného práva, jest specificky funkcionelní účinek rozsudku. Základním předpokladem jeho právní moci pak — objektivně pozorováno — jest identita rozhodnuté věci. Naproti tomu otázka osobní jest pro právní moc nerozhodná. Rozsudek má také průkazní moc ohledně toho, co jím bylo zjištěno. Prejudicielní rozsudek účinkuje svou právní mocí, kdežto pozdější rozsudek nemůže na předchozí rozsudek o závislém právu míti žádného vlivu. V druhé kapitole probírá spisovatel vlivy prejudiciality v procesu, jež se jeví přerušením sporu, spojením projednání věcí a kumulací nároku prejudicielního a závislého. — Zmíněný již základní postoj spisovatelův patrně způsobil, že nevzal zřetel k novějším směrům právně-filosofickým, z nichž by mohl pro svá řešení mnohé těžiti. Přece však nutno uznati, že se spisovatel podjal zpracování dané otázky způsobem velice důkladným a za použití rozsáhlého materiálu literárního, takže jeho kniha jest významným obohacením procesualistické literatury.
Dr. K. Gerlich.

Citace:

GERLICH, Karel. Dr. Josef Grňa: Prejudicialita v civilním řízení. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1932, svazek/ročník 13, číslo/sešit 8., s. 299-300.