§ 8.

Dodatek.

Zbývá ještě formulovati stručně rozlišení smlouvy námezdní od některých smluv příbuzných.
Především jest dotknouti se smlouvy nakladatelské.1 Zákonník občanský přiřadil normy o smlouvě této předpisům o smlouvě námezdní v titulu »von entgeltlichen Verträgen über Dienstleistungen«. V nejširším smyslu vzhledem k tomu, že nakladatel zavazuje se autoru neb vůbec tomu, kdo dílem literárním, uměleckým neb fotografickým (§ 1 zák. ze dne 26./12. 1895 č. 197 ř. z.) disponovati je oprávněn (§§ 15, 16 cit. zák.) k předsevzetí jistého processu pracovního, bylo by lze mluviti o smlouvě pracovní, a sice záplatné. Než celý poměr podstatou svou od smluv námezdních se liší. Již domnělé synallagma (plnění representující účel smlouvy-causa s jedné, záplata zaň poskytnuta s druhé strany) jest při smlouvě nakladatelské zcela jinak položeno. Jeť při smlouvě námezdní plnění každé strany prostředkem, by ona dosáhla vzájemného plnění strany druhé, z čehož plyne, že právo jedné strany je obsahem totožné s povinností strany druhé, a že nikdy práva a povinnosti strany jedné nejsou zároveň právy a povinnostmi strany druhé. Při smlouvě nakladatelské je povinnost nakladatelova zároveň jeho právem, právo autorovo zároveň jeho povinností. Pokud však honorář, který po případě autoru se poskytuje, měl by za jednu stranu synallagmatu býti považován, pak ovšem systematika zákonníka byla by zcela nezdařená.2 Nehledě však k zmíněné principielní různosti obou smluv, která vylučuje, aby o smlouvě nakladatelské pod titulem smlouvy námezdní bylo pojednáno, jsou i detailní předpisy tak různé a bohaté, že ony rovněž počínání takovému brání.
Další smlouva, která tu v úvahu přijití může, je t. zv. příkaz ku prodeji, (Verkaufsauftrag), §§ 1086—1089 o. z., římský contractus aestimatorius (D. 19, 4), nyní i smlouvou vetešnickou (Trödelvertrag) zvaný. Tato smlouva, která v rakouském zákonníku občanském podivným způsobem jen ohledně movitostí jako zvláštní typ smluvní je uznána, (ježto dle § 1088 o. z., odevzdá-li se nemovitost způsobem v § 1086 o. z. vytčeným k prodeji, jest smlouvu takovou považovati za smlouvu zmocňovací, recte námezdní anebo příkaz-mandatum) liší se od smlouvy námezdní jednak tím, že nezakládá povinnosti vetešníka k obstarání prodeje, jednak že péči o zcizení pokládá za právo vetešníkovo, stavíc jej tím na podobné místo, na jakém společník při smlouvě společenské se nalézá; právě v pramenech římských místa, o kterých jednáno bylo v §u předešlém, žádající k založení smlouvy společenské animum contrahendae societatis, dotýkají se smlouvy vetešnické. (Cf. fr. 13 pr. D. 19, 5, fr. 44, 52 § 3 D. 17, 2.)

Sr. o tom Stupecký, litografované přednášky o smlouvě nakladatelské; Stubenrauch II. str. 450 a nn.
Stupecký na u. m.

Citace:

KRČMÁŘ, Jan. § 8. Dodatek. O smlouvě námezdní dle práva rakouského se zřetelem ku právu římskému I. Čásť úvodní. Praha: Sborník věd právních a státních, 1902, s. 140-141.