= Všeobecný slovník právní, sv. 5
PDF

Země zabrané.


I. Dějiny.
Bosna a Hercegovina jsou ve společné správě Rakousko- Uherska a možno je též právem označiti jako země říšské, ježto tyto provincie spravuje říšský mistr a zaujímají tudíž postavení výjimečné. Bosna a Hercegovina byly v době, kdy byly ve státním svazku tureckém, jevištěm nejprudšího revolučního hnutí; povstání rajů r. 1875 v Bosně a Hercegovině vypuknuvší proti turecké vládě zavdalo podnět k válce rusko-turecké a létech 1877—1878. Počátečné pokusy porty, aby zjednala zase v obou provinciích porušený mír, nepotkaly se s úspěchem. To mělo ihned v zápětí, že na tisíce a tisíce obyvatel prchalo přes blízké rakousko- uherské hranice; nastalť v Bosně a Hercegovině stav bezvládí, jejž v dějinách evropských zřídka nacházíme. Vláda rakousko uherská citelně trpíc anarchistickými poměry v sousedství panujícími, musila svůj pilný zřetel k tomu obrátiti, jak by se v Bosně a Hercegovině zjednal jednou na vždy pořádek a jak bylo by o to pečovati, aby tato území na příště nebyla středem revolučních rejdů a neohrožovala úsilně evropský mír; Rakousko-Uhersko upozornilo tudíž evropské moci na berlínském kongresu, r. 1878 konaném, na tyto turecké provincie. Kongres zabýval se ve svém sezení dne 28. června 1878 co nejdůkladněji otázkou, jakým způsobem bylo by lze k pokoji přivésti tyto provincie. Na základě toho byl udělen Rakousku-Uhersku mandát ve státní smlouvě, kterou učinilo Rakousko-Uhersko s jedné strany a ostatní evropské velmoci (Německo, Francie, Italie, Rusko) a Turecko s druhé strany v Berlíně 13. července 1878, aby jmenované turecké provincie obsadilo a spravovalo, dále poskytnuto Rakousku-Uhersku právo, aby obsadilo sandžak Novopazarský, jenž se prostírá mezi Srbskem a Černou Horou na jih až přes Mitrovici, než co se týče tohoto území, za ponechání vlády turecké. Nicméně však vyhražuje si Rakousko-Uhersko, chtíc si zajistiti zachování nového politického stavu, jakož i svobody a bezpečnosti dopravní, chovati v celém obvodě této části bývalého vilajetu bosenského posádky a držeti i vojenské i obchodní silnice. (Viz čl. 25. uvedené smlouvy berlínské, publikované v říš. zák. č. 43 r. 1879). Posléze vyhradily si Rakousko-Uhersko a Turecko ještě dále, že učiní úmluvu, která stanoviti bude podrobnější modality obsazení Bosny a Hercegoviny. Jednání s portou o této konvenci se rozbilo, protože porta žádala za vložení ustanovení do smlouvy, jak dlouho má okupace trvati, kdežto se strany rakouskouherské takovéto ujednání, jsoucí v odporu s ustanoveními berlínské smlouvy, zamítlo; naopak opírajíc se o evropský mandát, dalo Rakousko-Uhersko svým vojům dne 29. července 1878 do Bosny a Hercegoviny vtrhnouti. Tři divise, které tam vnikly pod pólním zbrojmistrem Filipovičem, setkaly se jak u obyvatelstva, tak i úřadů s nejprudším odporem; okrsek po okrsku bylo nutno brannou mocí překonati a Sarajevo, hlavní město bosenské, bylo nutno ztéci. Okupační vojsko bylo na to sesíleno a každý další odpor mocí pokořen, tak že konečně po krvavých a mnohých bojích Rakousko- Uhersko mohlo přijati správu těchto zemí. V Bosně a Hercegovině změnily se však rychle poměry ve prospěch Rakousko-Uherska, tak že bylo možno již dnem 1. ledna 1879 dosaditi na základě předlohy, císařem dne 29. října 1878 schválené, zemskou vládu; zároveň jmenován chefem zemské vlády velící generál okupační armády, polní zbrojmistr vévoda Vilém Würtemberský, jenž tento úřad zastával až po rok 1881. Po dlouhém vyjednávání s Tureckem dospělo se konečně dne 21. dubna 1879 ke konvenci (kterou zamýšlel již berlínský kongres provésti) jíž upravena bližší ustanovení o správě Bosny a Hercegoviny, jakož i o zabrání sandžaku Novobazarskébo. Porta vyhradila si svrchovanou moc nad zabranými provinciemi a přenechalo jich správu výhradně jen Rakousku-Uhersku, Dne 8. září 1879 obsazeno Rakouskem více míst sandžaku Novobazarského ; albánské přístaviště Spizza, jež berlínský kongres přiřknul Rakousku, obsazeno již dříve a to dne 11. května 1879 a přivtěleno k Dalmacii. Podrobnější ustanovení zmíněné s Tureckem smluvené konvence jsou v podstatě tato:
Rakousko-uherská vláda nenamítá nic proti tomu, aby na svých místech ponecháni byli dosavadní úředníci, pokud jsou schopni náležitě je zastávati ; bude-li nutno jinými je nahraditi, zavazuje se, že dá tuzemcům pokud možno přednost; zaručuje se svoboda a svobodné vykonávání obřadů všech v Bosně a Hercegovině obvyklých vyznání a to vůči všem tam usedlým neb i jen dočasně se zdržujícím; zvlášť pak zabezpečuje se plná svoboda Mohamedánům v jich stycích s jich duchovními náčelníky; rakousko-uherští vojenští velitelé, jakož i (administrativní) správní úřady budou s největší bedlivostí bdíti nad tím, aby nebyly nijak poškozovány ani čest, ni mravy, ni náboženská svoboda, ni bezpečnost Mohamedánů a to jak osobní, tak majetková ; každý útok proti Mohamedánům, jich državě neb náboženství bude co nejpřísněji potrestán; jména sultánova bude i na dále jako až dosud vzpomínáno při všech veřejných modlitbách a pokud je to zvykem vztyčovati na minaretech otomanskou vlajku, bude tato zvyklost respektována; příjmy Bosny a Hercegoviny budou výhradně používány jen k uhrazení potřeb těchto zemí, k hrazení správy a nezbytných meliorací; běžné otomanské mince budou i dále v Bosně a Hercegovině v oběhu ; Porta bude moci volně naložiti se zbraněmi, válečným materialem a s ostatními olomanské vládě náležejícími objekty, jež se nalézají v pevnostech a posádkách ; za tím účelem budou (sestaveny) sepsány spolupůsobením komisařů obou vlád zvláštní inventáře; otázka, jak pohlížeti na obyvatele Bosny a Hercegoviny, kteří se zdržují neb cestují mimo tyto země, měla býti upravena zvláštním dorozuměním. — Rakousko-uherské mocnářství převzalo správu Bosny a Hercegoviny (viz Filippovičův manifest k obyvatelstvu Bosny a Hercegoviny), aby učinilo konec oněm zlům, jež od let znepokojovaly nejen ony země, nýbrž i sousední části mocnářství, aby zjednalo opět řád, bezpečnost a zákonné podmínky a zemi opět poskytlo blahobyt a mír. Za několik již měsíců po vkročení Rakousko-uherského vojska do Bosny, bylo opravdu v tomto směru docíleno ne nepatrných výsledků, nehledě k tomu, že úkol Rakousko-Uherska nesmírně byl ztěžován jednak lupičstvím, velmi těžko přemožitelným a vyplenitelným a ještě docela neuspořádanými poměry, nedůvěrou obyvatelstva a nepříznivým vystupováním Porty. Přes to však veřejný pokoj porušen větší měrou jen jednou povstaleckým hnutím v roce 1881—82 propuklým, jež však se rozšířilo pouze v několika okresech Hercegoviny a v malém okrsku sarajevského kraje. Toto povstání bylo zvlášť podporováno vlivy vnějšími, jimž tyto nepokojné úmysly právě byly vhod. Bezprostřední pohnutkou k povstaleckému hnutí bylo v prosinci roku 1881 opětné propuklé povstání v sousední Krivoščiji v Dalmacii a snad i částečně současné vyhlášení branného zákona pro Bosnu a Hercegovinu. Toto povstání bylo ostatně skvělými vojenskými úspěchy velícího generála svobodného pána z Dahlenů a energií polního maršálka-poručíka barona Jovanoviče potlačeno; jim podařilo se opět zjednati pokojné poměry; několik týdnů po potlačení povstání proveden prvý vojenský odvod v celé zemi, ba dokonce i v odbojných okresích Hercegoviny, a to beze všech výtržností, a jím kryt nutný vojenský kontingent příslušníky veškerých vyznání. Dne 28. března 1880 docílen konkordát s okumenickým patriarchou Cařihradským ohledně úpravy řecko-pravoslavných církevních záležitostí v Bosně a Hercegovině. Ten ustanovuje, že biskupové mají býti v zabraných zemích na příště jmenováni rakouským císařem a mají přijati t. zv. svaty olej z rukou cařihradského patriarchy. Zvlášť důležito bylo však vzdání se velmocí jim příslušející v Bosně a Hercegovině konsularni pravomoci.
II. Správa zemí zabraných. Správa zemí zabraných zákonně upravena zákonem ze dne 22. února 1880 č. 18 ř. z. v souhlase s uherským zákonem čl. 6. z roku 1880, v němž jsou tyto nejdůležitější body :
1. Správu Bosny a Hercegoviny řídí společné ministerstvo.
2. Správa ve hlavních zásadách, jakož i zřizování železnic, musí se upraviti v dorozumění vlád obou území.
3. Náklady správní mají býti hrazeny především vlastními příjmy. Deficit, bude-li kdy jaký, jest společnou záležitostí obou říšských území a suma, kterou má býti hrazen, má býti stanovena ve smyslu zákonů pro společné záležitosti (delegacemi)
4. Pokud by však správa Bosny a Hercegoviny měla pro trvalé investice, jež nespadají v dosah běžné administrace, jako pro železnice, veřejné stavby neb podobná mimořádná vydání vyžadovati finanční oběti říše, mohou býti takovéto oběti zaručeny jen na základě zákonů, v obou polovinách říše souhlasně usnesených.
5. Právě tak mají býti stanoveny i základní principy, dle kterých jest vésti správu celních zřízení, a dále oněch nepřímých dávek, jež v obou polovinách říše upraveny jsou ujednanými souhlasnými zákony, i dle kterých nutno zaříditi mincovnictví.
6. Každá změna poměru těchto zemí k říši potřebuje dříve souhlasného schválení zákonodárných sborů obou polovin mocnářství.
III. Pojetí Bosny a Hercegoviny v rakousko-uherské území celní.
1. Zákonem ze dne 20. prosince 1879 č. 136 ř. z. pojata byla Bosna a Hercegovina ve všeobecné celní území rakousko-uherského mocnářství a důsledkem toho zrušeny byly rakousko-uherské pohraniční čáry celní naproti Bosně a Hercegovině a současně zřízena na hranicích těchto zemí naproti Srbsku, Turecku a Černé Hoře společná celní linie rozšířeného celního a obchodního území. . Všeobecný celní tarif ze dne 27. června 1878 č. 67 ř. z., celní a obchodní smlouvy uzavřené nebo uzavírané se státy cizími, jakož i společné zákony a předpisy správní dotýkající se vybírání nebo správy cel a v době přítomné nebo budoucí platnost mající pro obě části rakousko-uherského mocnářství, závaznosti nabývají i pro nově pojaté části rozšířeného území celního.
3. Organisace služby celní, tresty na přestupky důchodku celního a jinaká zařízení celní upravená v obou částech mocnářství rakousko-uherského buďtež vyřizovány i v Bosně a Hercegovině zemskou správou dle zásad těchže. Prve však, než normy tohoto způsobu vydány budou, dlužno vymoci si přivolení vlád obou částí mocnářství rakousko-uberského,
4. Zastupování Bosny a Hercegoviny naproti jiným státům v záležitostech tvořících předmět jednoty celní a obchodní ze dne 27. června 1878, má se prováděti podle ustanovení této celní a obchodní jednoty.
5. Cla a vedlejší poplatky náležející ke společnému důchodku celnímu vybírati a spravovati jest na účet společného důchodku celního orgány podléhajícími správě zemské.
6. Úředník pověřený nejvyšším vedením finanční služby v Bosně a Hercegovině (zemský finanční ředitel), jakož i náměstek jeho, konečně i úředníci celní jmenováni jsou za vlivu obou ministrů financí. Záležitosti celní vyřizuje v druhé instanci úřad pověřený vedením služby finanční v Bosně a Hercegovině (t. j. zemské finanční ředitelství). Ve třetí instanci rozhodují prostřednictvím společného (říšského) ministerstva odborní ministři obou polovin říše (tedy rakouský ministr financí a uherský ministr financí) ve smyslu úmluvy od případu k případu mezi nimi sjednané.
7. Z výnosu společného celního důchodku po srážce vrácených důchodků a po náhradě zjištění celního, uhražují se restituce berní pro zdaněné předměty vyvezené za společné celní hranice. Podílem Bosny a Hercegoviny ve výtěžku nyní zůstávajícím ze společného důchodku celního а k náhradě nákladů spojených s celní správou v těchto zemích ustanovena jest na tak dlouho, pokud nic jiného prohlášeno nebude, suma ročních 600 tisíc zlatých ve zlatě. Zatížení Bosny a Hercegoviny berní restitucí ve prospěch společného důchodku celního budiž počítáno obdobně dle ustanovení zákona ze dne 27. června 1878 č. 61 ř. z. tím způsobem, že Bosna a Hercegovina mají tolika procenty přispěti na restituce berní, jež se společně vynaloží během toho nebo onoho slunečního roku na dotyčný obor berní, kolik procent činí podíl těchto zemí v hrubém výtěžku vypočítaném dle zmíněných ustanovení a docíleném v celém společném území celním během téhož slunečního roku v onom stejném berním oboru.
IV. Monopoly státní.
Státní monopoly zavedené v Rakousko-Uhersku rozšířeny byly shora citovaným zákonem i na Bosnu a Hercegovinu a to:
1. Státní monopol tabáku a soli zaveden budiž s těmitéž zásadními zařízeními, která v obou polovicích mocnářství rakousko-uherského platí, i v Bosně a Hercegovině a spravován budiž na účet těchto zemí zemskou správou dle té zásady, že se zajišťuje každému monopolnímu území dávka z tabáku a soli v tomto území spotřebovaných. Pokud nebude uhrazena potřeba tabáku a soli v Bosně a Hercegovině z vlastní sklizně tabáku, pokud se týká, z vlastních solných dolů, budiž schodek tohoto zboží monopolního zemské správě dodáván výhradně oběma monopolními správami rakousko-uherského mocnářství za náhradní cenu předkem již sjednanou.
2. Rovněž i monopol prachu střelného zavádí se v Bosně a Hercegovině dle předpisů platných v obou částech mocnářství rakousko- uherského.
V. Dávky nepřímé.
Nepřímé dávky z výroby piva, pálenky a cukru buďtež zavedeny i v Bosně a Hercegovině dle platně smluvených, stejnorodých zákonů a předpisů správních platících v obou polovinách mocnářství rakousko-uherského a spravovány buďtež na účet těchto zemí správou zemskou. Z výroby, prodeje a spotřeby zboží lze však nepřímé dávky vymáhati jen potud, pokud jimi rovnoměrně postiženo jest netoliko dovezené zboží, ale i zboží v zemi samé vyrobené a pokud se neděje nijaká újma celní svobodě vnitřního obchodu, zaručené tím, že území celní jest společným. Dávky z dovozu do jednotlivých míst mohou se týkati jen potravin, nápojů, stavebního materiálu a topiva. Co do daně cukerní nařizuje § 46 zákona ze dne 20. června 1888 č. 97 ř. z. toto: Převedou-li se beze zdanění cukerní výrobky druhu naznačeného v § 1 č. 1 dani podléhající z některé výrobárny na cukr nebo ze svobodného skladiště království a zemí na řísské radě zastoupených do některé výrobárny na cukr nebo svobodného skladiště zemí koruny uherské nebo země bosenské a hercegovské náležejících do společného celního území rakousko-uherského, nebo stane-li se opak toho, nahradí spotřební daň na oněch cukerních výrobcích váznoucí území, jež výrobky cukerní přijímá, onomu území, z něhož výrobky ty pocházejí, tou měrou, oč jest množství těchto cukerních výrobků větší, nežli množství cukerních výrobků vyvezených za celní čáru z území přijímajícího za vývozní bonifikaci (náhradu). Náhrada tato vyměří se na základě vzájemného odpočtu za každou periodu výroby cukru, t. j. za dobu od 1. srpna jednoho roku až do posledního července bezprostředně následujícího roku dle sazby pro daň spotřební, avšak s tou modifikací, že se započítají výrobky cukerní vyjma cukr s polarisací aspoň 99 5/10% jenom onou částí váhy své, která připadá na cukr dobytelný z nich pomocí raffinace aspoň na 99 5/10% polarisace t. j. tou částí váhy, která připadá na jejich rendement.
Co se týče zdanění pálenky, obsahuje § 3 zákona ze dne 20. června 1880 č. 95 ř. z. toto ustanovení : Množství alkoholu, které smí býti vyrobeno v pálenicích (lihovarech) podléhajících dávce spotřební za nižší sazbu této dávky v ročním období výrobním, t. j. v době od 1. září jednoho roku až do konce srpna přímo následujícího roku, stanoví se až do konce srpna roku 1898 na 1868000 hl. pro celé rakousko-uherské území celní. Z toho připadá na Bosnu a Hercegovinu, kteréžto země náležejí k rakousko-uherskému území celnímu, 8000 hl.
Individuelní rozdělení množství alkoholu, kteréž smí býti vyrobeno vždy v každém území jednotlivých částí říše v pálenicích podrobených dávce spotřební za nižší sazbu této dávky ve výrobním období, vyhraženo jest samostatné úpravě zákonodárných sborů dotyčného území.
Konečně obsahuje zákon ze. dne 18. června 1894 č. 121 ř. z. (změněný cis. nař. ze dne 17. července 1899 č. 120 ř. z. a výn. min. fin ze dne 20. července 1899 č. 128 ř. z.) ustanovení o náhradě dávky z pálenky pokud jde o množství alkoholu obsaženého v pálených lihových tekutinách, kteréž v obchodu mezi královstvími a zeměmi na radě říšské zastoupenými, mezi zeměmi koruny uherské a mezi zeměmi Bosnou a Hercegovinou se vyskytnou nespadajíce ve svazek naznačených dávek.
VI. Měna.
Rakouská měna platí jakožto zákonná měna zemská i pro Bosnu a Hercegovinu, při čemž dovolen jest volný oběh effektivních mincí tureckých. Výlučnou platnost i pro Bosnu a Hercegovinu mají úmluvy učiněné mezi královstvími a zeměmi na radě říšské zastoupenými a mezi zeměmi koruny uherské ve příčině mincí, státovek a ohledně privilegia rakousko-uherské banky, v ohledu posledním však s výhradou, že dojde ku schválení úmluva s rakousko-uherskou bankou v příslušných zákonodárných sborech.
VII. Obchodní vztahy Bosny a Hercegoviny k Rakousko- Uhersku.
Co se týče ostatních obchodních vztahů Bosny a Hercegoviny k Rakousku-Uhersku, rozšířena byla ustanovení jednoty celní a obchodní ze dne 27. června 1878 čl. 7., 10., 14., 15. а 22., jež uzavřena byla s Uhrami, i na Bosnu a Hercegovinu.
1. Dle toho mají v soustavě měr a vah v Bosně a Hercegovině platiti metrické míry a váhy, jakož i přístroje k vážení a měření; kromě toho mají býti mimo míry a váhy tam cejchované toliko ony připuštěny, které jsou řádně cejchovány v některé z obou polovin mocnářství rakousko-uherského.
2. V příčině ustanovení o ryzím obsahu zboží zlatého a stříbrného a o šetření ustanovení těchto průchod míti budou v Bosně a Hercegovině tytéž zásady, které zachovávány jsou v obou polovinách mocnářství rakousko-uherského.
3. Privilegia (patenty) a práva na vzorky a známky nabytá na základě čl. 16. a 17. jednoty celní a obchodní ze dne 27. června 1878 vejíti mají v působnost i v Bosně a Hercegovině dle předpisů platných v obou polovinách říše rakousko-uherské. Jedině dle oněch ustanovení mohou příslušníci Bosny a Hercegoviny nabýti privilegií, dále práv na vzorky a známky.
4. Poštovnictví a telegrafní vedení upraví zemská vláda pro Bosnu a Hercegovinu ve shodě s odbornými ministerstvy obou polovin mocnářství rakousko-uherského.
5. Poměr Bosny a Hercegoviny ku bance rakousko-uherské. Zákonem ze dne 21. května 1867 č. 51 ř. z. učiněna mezi ministerstvem financí uherským a rakouským se strany jedné a mezi rakousko-uherskou bankou se strany druhé úmluva ohledně jejího privilegia a její činnosti v zemích zabraných, kterážto úmluva obsahuje to hlavní ustanovení, že se privilegium propůjčené rakousko-uherské bance na dobu od 1. ledna 1888 až do 31. prosince 1897 rozšiřuje ve smyslu § 6 zákona ze dne 20. prosince 1879 č. 136 ř. z., pokud se týká, ve smyslu uherského zák. čl. 52. z r. 1879 i na zabrané země Bosnu a Hercegovinu, a dle toho jest rakousko-uherská banka oprávněna počínaje dnem 1. ledna 1888 rozvíjeti činnost svou s veškerými právy a povinnostmi příslušejícími jí ve smyslu stanov i v zemích zabraných. Pokud rakousko-uherská banka zřizuje v zemích těchto filiálky, vykonává agendy jich se týkající a dle čl. 40 stanov připadající ředitelstvům přímo rada generální. VIII. Ústava branná.
Do rakousko-uherskébo vojska odvádí se branné mužstvo i v Bosně a v Hercegovině a v té příčině stanoví provisorní zákon branný pro Bosnu a Hercegovinu ze dne 24. října 1881 (sbírka zákonů a nařízení pro Bosnu a Hercegovinu z r. 1881 č. 236). Všichni zbraně schopní příslušníci zemští Bosny a Hercegoviny povinni jsou osobně súčastniti se obrany země a mocnářství, kteréž těmto zemím od něho spravovaným záruku dává ochrany a bezpečí. O službě ozbrojené moci, která sestaviti se má z příslušníků Bosny a Hercegoviny, rozhoduje v míru i ve válce rozkaz Jeho Veličenstva. Organisce této moci válečné upravena jest statutem zvláštním ; tento statut vydán byl jakožto provisorní statut o organisaci trup bosensko-hercegovských dne 28. dubna 1882 sb. zák. a nařízení pro Bosnu a Hercegovinu z r. 1882 č. 63. Cirk. nařízením říšského min. války ze dne 16. října 1882 odd. 4. č. 2310 kus 39 ř. z. vydána byla příslušná ustanovení o platnosti vojenského zákonu trestního i vzhledem k příslušníkům branné moci hercegovské a bosenské podrobeným vojenské trestní pravomoci; obvod Bosny a Hercegoviny sluší za stejný míti s tuzemskem ve smyslu voj. zák. trestního a obdobně použiti jest i na Bosnu a Hercegovinu veškerých oněch ustanovení tohoto zákona, která se na obvod rakousko-uherského mocnářství odnášejí (»tuzemsko«, »stát«, »rakouské« císařství, «rakouský císařský stát« atd.
IX. Poměry zemědělské.
Provolání, kteréž učinila po dovršené okupaci rakousko-uherská vláda k národu bosensko-hercegovinskému, kladlo zvláštní důraz na ochranu práva vlastnického, a v duchu tom vydalo druhé armádní velitelství ihned nařízení prohlašující, že křesťanští pachtéři musí na dále plniti své smluvní závazky naproti mohamedánským držitelům pozemků, jinak že by se proti nim užilo donucovacích prostředků, a dle úmluvy uzavřené dne 21. dubna 1879 mezi rakousko-uherským mocnářstvím a Portou tureckou mají bosenská vojenská velitelstva a úřady správní bdíti nad tím, aby nebyli mohamedánští držitelé půdy poškozováni. Aby zákon tento správně proveden byl, dala zemská vláda odborníky zkoumati temné a nejasné body starého tureckého zákona agrárního z r. 1859 a vydala pak ustanovení, jež platiti mají v případech sporů civilních mezi držiteli půdy a pachtéři. Zvláštní důraz při tom položen na modality odhadu žní, na stanovení podílu, jenž se má pánům pozemků odvésti, jakož i na formu tohoto odvádění. Tolik jest nepochybno ovšem, že nelze po tak dlouho přikročiti k důkladnému řešení agrární otázky a ku změně dosavadního systému kotvícího v zásadách práva tureckého, pokud není přesně zjištěn rozsah jednotlivých držav a pokud nelze rozřešiti otázku, jsou-li jednotliví »kmeti« dědičnými pachtéři či jsou-li ve smyslu svých smluv jen pachtéři na určitou dobu oprávněnými. Tamnější agrární poměry bude možno upraviti jen tehdy, budou-li závazky pachtéřů a cena jich dávek jim příslušejících nade vši pochybnost stanovena na základě provedeného odhadu. Podkladem k tomu budou katastrální práce, kteréž zahájeny jsou sice již v celém zabraném území, avšak doposud, bohužel, nejsou skončeny. Od okkupace r. 1878 vzalo ovšem za své tyranské počínání pachtéřů, což má význam nemalý. Co se týče jednotlivých norem odnášejících k této staré agrární ústavě, tu již v té době, kdy ještě vláda turecká existovala, podnikány vládou touto opět a opět reformy za účelem zlepšení agrárních poměrů cestou zákonodárnou, а k tomu konci vydáno nařízení (ze dne 12. září 1859) o úpravě agrárních poměrů mezi pány pozemků a pachtéři v Bosně a Hercegovině, a nařízení toto podnes ještě v podstatě tvoří zákonný podklad agrární ústavy Bosny a Hercegoviny. Hlavní body tohoto nařízení jsou tyto : Pachtéři (kmeti) povinni jsou odváděti z výtěžku pachtovaných polí jimi zdělávaných určitý alikvotní díl a to z pravidla díl třetí (»třetinu«) pánu pozemku, takže tedy dvě třetiny zbudou pachtéřům. Tento třetinový systém platí bezvýminečně v Banjaluce, Bihači, Svorníku, Dolné Tuzlé, kdežto v některých místech zavedena jest soustava čtvrtinová a pětinová, v několika málo místech pak i soustava poloviční, kde pán pozemků povinen jest, pachtéři dodati semeno a opatřiti nářadí rolnické. Prve však, než se dávka tato odvede, sluší dáti z výtěžku desátek státu (»desetinu«), takže zbývajících ještě 90% po zapravení této daně (10%) z výtěžku rozdělí se mezi pánem pozemků a pachtéřem jich v ten spůsob, že onomu dostane se 30%, pachtéři pak 60% výtěžku. Pánu pozemků přináleží úplně zřizovati a opravovati stavení, jakož i opravovati poškozená obydlí pachtéřova. Rozhodně se zapovídá, aby snad pachtéřů užívalo se k jakýmkoli službám pro pána pozemků. Zanedbává-li pachtéř zdělávání statku zpachtovaného, opomijí li bez zákonného důvodu omlouvacího práci polní a připraví tak pána pozemků o jeho výtěžek nebo poškodí jej, nebo vzpírá-li se bez závažného omlouvacího důvodu zaplatiti pánu pozemků podíl jemu příslušející, jest tento oprávněn žalovati u úřadů, kteréž povinny jsou po konaném šetření a v té případnosti, že shledají se platné doklady o provinění pachtéřově, naříditi propuštění (exmissi) pachtéře, avšak pachtéř jest vždy oprávněn opustiti zpachtovaný statek a sděliti tento úmysl svůj s pánem pozemku. Opustí li zpachtovaný statek v dobu nevhodnou, může býti dle okolností přidržán ku náhradě škody pánu pozemku způsobené. Úřadové mají všude tam, kde nestávají mezi pány pozemků a pachtéři písemné smlouvy pachtovní, a právní poměry stran spočívají jen na ústních dohodnutích nebo na podkladech práva obyčejového, sestaviti písemně smluvní listiny od úřadu pověřené (legalisované). I orgánové úřední jsou přísným trestům podrobeni, jestliže dopustí se nějaké nepřístojnosti nebo zanedbají-li povinností svých.
X. Pokusy kolonisační.
Druhou cestou při řešení otázky agrární jest zdravá kolonisace. I v tomto oboru vydáno bylo společným ministerstvem financí zvláštní nařízení, dle kteréhož má se podporovati dílo kolonisace nejlépe vyjednáváním s jednotlivými účastníky nebo spíše s celými skupinami přistěhovalců. Ve příčině poměru občanství státního přistěhovalců nařízeno, že příslušníci mocnářství rakousko-uherského samozřejmě mohou podržeti své státní občanství, a že mezi příslušníky cizího státu v první řadě dlužno přihlížeti k oněm, kteří vykáží se bezpodmínečným propuštěním ze svazku státu rodného. Bližší ustanovení dotyčná jsou tato:
1. Každá rodina obdrží dle míry svých pracovních sil určitou plochu volné státní půdy ke zbudování obydlí a budovy hospodářské nebo budov ku provozování vedlejšího zemědělského podniku, k zdělávání rolí a luk a dle potřeby i pastviny. Pozemky přejdou ve vlastnictví kolonistů a tím způsobem, že po jisté řadě let, kterouž přísluší navrhnouti zemské vládě, počíti se má se splácením přítomné odhadní ceny v určitých lhůtách, za jichž dodržení vázne pozemek jako hypoteka. . Každá rodina obdrží ku stavbě budov bezplatně stavební dříví podle míry řídící se počtem hlav rodiny.
3. Obce kolonistů obdrží za stejných modalit stavební dříví ku stavbě kostela a školy.
4. Kolonisté osvobozeni jsou po 10 let počínaje tou dobou, kdy se usadili, ode všech státních daní váznoucích na jmenovaných budovách a pozemcích, pokud dotyčná půda nebyla zdaněna již před usazením.
5. Jestliže kolonisté musí býti podrobeni osobní dani z příjmu proto, že provozují nějakou vedlejší živnost nebo z jinaké příčiny, započítá se jim po 10 let počínaje dobou usazení daně prostý příjem 3000 piastry. Osvobození berního se však pozbývá, jakmile se usedlost prodá osobám, které se do země nepřistěhovaly ; týká se tedy tato výhoda osvobození jen vlastních kolonistů. Otázka kolonisace patří k oněm problémům, kteréž sice mají pro Bosnu a Hercegovinu dosah nedozírný, avšak praktické provedení narazilo na potíže nemalých rozměrů. Jakkoli rakousko-uherská správa nemohla zneuznati, že přestěhováním práci rozumějících a pilných dělníků-kolonistů, již by příkladem svým a značnějším duševním rozvojem příznivě působili na bosenské rolnictvo, do země té byly poklady nejcennější vneseny, musila přece počítati s tím, že by následkem jazykových, konfessijních a klimatických poměrů nesetkaly se s žádoucím výsledkem pokusy kolonisační, zejména s usazováním příslušníků států cizích, jako na př. říše německé (Hannovarska, Slezska a Oldenburska), Tyrolanů z Trentina, jakož i z údolí bystrického (Bystřička Dolina). Říšský ministr financí šl. Kallay poukázal též opětně při rozpravě o bosenských poměrech v delegacích vedené, že v té příčině vzešly největší potíže a že by nemohl uvázati se k zodpovědnosti, když by opětně podniknouti se měly nové pokusy na poli kolonisace. S jiné strany poukazováno k tomu, že kolonisté nezřídka vládli jen velice nepatrným kapitálem a skrovnými hospodářskými vědomostmi, tak že tím došlo k četným konfliktům s domácím obyvatelstvem, jakož i s politickými justičními a finančními úřady; nadto neosvědčili přestěhovalci pravé způsobilosti k tomu, aby se jich pomocí dály úspěšně pokusy kolonisační.
XI. Vyučování.
Od dob okkupace rozvinula rakousko-uherská správa ve všech odvětvích vyučování neobyčejně blahodárnou činnost; zřízena byla celá řada škol národních, založeny dále : škola měšťanská (jedna), dva kněžské semináře, jedno gymnasium, jeden učitelský ústav, a řada škol dívčích. Mohamedáné pečují důsledkem bohaté dotace škol spojených s jejich četnými mešitami o své konfessijní školy národní. Pravoslavní Řekové mají tu rovněž mnoho bohatě dotovaných a částečně dobře vedených konfessijních škol svých. Bosna a Hercegovina mají tudíž všeobecné elementární školy (veřejné školy národní), kteréž jsou přístupny všem školním dítkám bez rozdílu vyznání, a školy konfessionální.
XII. Komunikace.
V oboru veřejného pospoje, zejména pokud jde o stavbu silnic, dlužno uznati, že při relativně skrovných materielných prostředcích umožněno bylo v krátké době vykonati dílo veliké. Zásluha o to, že specielně v oboru dopravnictví, poštovnictví a služby telegrafní zaveden byl téměř vzorný pořádek, náleží v první řadě činnosti správy vojenské, kteráž záhy po okkupaci vydatně spolupůsobila též při obstarávání agendy civilní správy. Co se týče jmenovitě železnictví, může rakousko-uherská správa se zadostučinením patřiti na bohaté výsledky u zakládání železniční sítě v Bosně a Hercegovině. Zmínky zasluhují : Bosenská dráha mezi Bosenským Brodem a Sarajevem (269 km.) nachází se v provozování vojenském ; sídlo ředitelství v Sarajevu. Bosensko-hercegovské státní dráhy Sarajevo-Metkovič (178 km.), Lašva-Bokonjo (71 km.), Dolní Vakuv Jajce (34 km.), Doboj-Ziminhan (67 km), nalézají se ve provozování zemské správy; sídlo ředitelství v Sarajevu. Vojenská dráha Banjaluka-Doberlín nachází se ve správě vojenské; sídlo ředitelství v Banjaluce. Jmenované svrchu dráhy železné jsou drahami úzkokolejnými až na vojenskou dráhu Banjaluka-Doberlín, která má koleje normálné. Dílčí tratě Sarajevo-Konjica â Trávník-Dolní Vakuv státních linií železničních jsou drahami pohorskými, při nichž užito soustavy hřebenové s kombinací ozubeného kola a strojů adhaesních. Na tratích Jablonica Bukonjo, Jajce-Banjaluka a obráceně zařízeny jsou pravidelné jízdy poštovské, kteréž dle stanovených jízdních řádů zprostředkují spojení k vlakům železničním.
Jízdní silnice v Bosně a Hercegovině jsou téměř všechny vystaveny od dob okkupace a rozdělují se v silnice hlavní a okresní ; rozdíl mezi nimi činí jen rozdílná jich šířka. Všeobecně ale dlužno poznamenati, že veškery silnice vynikají výtečnými vlastnostmi a nejedné z nich přináleží dokonce i název opravdové umělecké silnice, tak jmenovitě hlavním silnicím z Banjaluky do Jajce, ze Sarajevo do Mostaru, z Trávnika do Dolního Vakuva. Pracuje se pilně o rozšíření a doplnění této silniční sítě. Většina hlavních silnic slouží též současně jako silnice poštovské a doprava poštovská zařízena jest též pro dopravu osob. Téměř v každém městě bosenském a hercegovském nalézá se poštovní a telegrafní úřad, jelikož síť poštovských silnic a linií telegrafních značně jest rozvinuta. Poplatky za dopisy a za dopravu depeší jsou tytéž, jako v Rakousko-Uhersku.
XIII. Zdravotnictví.
Zvláštního uznání zasluhuje rakousko-uherská správa na poli zdravotnictví, kteréž dříve bylo ve psí a nyní utěšenému stavu se těší. Jmenovitě učiněna byla zvěrolékařská opatření k zamezení dobytčího moru, tak že dlužno tuto dobytčí chorobu od více let považovati v Bosně a v Hercegovině za vyhlazenou; a právě tato opatření mají pro Bosnu a Hercegovinu dalekosáhlý význam, pro země pak, ve kterých hraje chov dobytka tak vynikající úlohu, jest vlastně nejvýznamnější záležitostí.
XIV. Náboženské společnosti.
Rakousko-uherská správa snažila se vždy zachovati stanovisko naprosté objektivity a rovnocennosti všech vyznání před zákonem a řídila se tou zásadou, že dlužno vážně a svědomitě zkoumati oprávněnost a dosah přání jednotlivých konfessí, zejména v tom směru, pokud vyhovují přednesené požadavky zájmům celku a státního blaha. Specielně poskytla rakousko-uherská správa nejvydatnější státní ochrany mohamedánske části bosenského obyvatelstva přihlédajíc k jeho náboženským názorům a obyčejům ; s druhé strany hleděla však vláda i toho, aby živel mohamedánský nebyl odcizen mocnářství rakousko-uherskému. Úprava a organisace mohamedánské hierarchie, kteréž staly se nutnými následkem změněných politických poměrů, jakož i vakuvských záležitostí spojena byla s největšími potížemi, jelikož mohamedáni v Bosně vykonávali po staletí nadvládu (hegemonii) nad veškerými jinými konfessemi, jich panství neznalo mezí, a stav tento nedal se více udržeti následkem prohlášení úplné svobody u víře. Totéž správné vystupování osvědčeno bylo i vůči jiným konfessím; i zde platila zásada, že dojiti má všestranné ochrany každé náboženské přesvědčení, pečlivé a laskavé pěstování všechněch oprávněných a konfessionálních zájmů, podporování duševního vzdělání a hmotného blahobytu. Organisace římsko-katolické hierarchie provedena s přivolením papežské stolice na tom podkladu, který vyšel z projednávání v této záležitosti započatých. Dle těchto vyjednávání přísluší právo pojmenovati arcibiskupa a biskupy císaři. V Bosně jsou té doby tři římsko-katolická biskupství se 76 farami a 8 kláštery. Ohledně řecko-východní církve vydala vláda již dne 31. srpna 1879 nařízení, v němž prohlásila, že nechce sice vykonávati nijakého vlivu na vnitřní správu církve, avšak že uplatňuje netoliko právo své, ale i naplňuje svoji povinnost, provádí-li nade všemi ústavy, spolky a náboženskými zařízeními náležejícími církvi řecko-východní, jakož i nad veškerými nadacemi přísnou kontrolu a žádá-li proto specifikované výkazy, při čemž podotknouti se musí, že pravoslavní Řekové jsou mocným a pro rozvoj poměrů rozhodným činitelem v Bosně a v Hercegovině a že proto ve stejné míře, jako při ostatních konfessích úplně a náležitě bylo přihlíženo k jich národnímu a náboženskému přesvědčení.
XV. Úřady a jich příslušnost.
1. Zemská vláda bosenská a hercegovinská má své sídlo v Sarajevu a jest podřízena říšskému ministerstvu financí. Zemská vláda zemí zabraných jest v záležitostech spadajících v jich obor působnosti nejvyšším správním úřadem a rozhoduje jako poslední stolice země, pokud jiného nic není stanoveno; jí přináleží připravovati zákonné normy a předpisy o záležitostech náležejících v obor její působnosti a sestává ze tří oddělení: vnitřní správa, záležitostí justice a záležitosti finanční.
a) Oddělení zemské vlády pro vnitřní záležitosti obstarává všechnu onu agendu, která se odnáší ku vnitřní správě země a nespadá v kompetenci některého jiného oddělení a zahrnuje v sobě zejména:
aa) spolupůsobení při agendě zásobnictví, přípřeže, ubytování atd. c. a k. armády a vojensky organisovaných bezpečnostních ústavů, jakož i jiné dávky k účelům vojenským ;
bb) veškera odvětví služby bezpečnostní, agenda a působnost vojensky organisovaných ústavů určených k udržení veřejné bezpečnosti, pokud nenáležejí k úřadům vojenským ;
cc) správa zdravotnictví, nemocnic atd.,
dd) soukromé nadace a dobročinné ústavy, jakož i dohled ku správě jejich jmění;
еe) záležitosti obchodní, živnostenské a záležitosti týkající se práva vodního, měr a vah;
ff) záležitosti stavební a dohled k veřejné dopravě,
gg) záležitosti zemědělství (zvěrolékařství, rybářství, policie honební, lesní atd.),
hh) záležitosti rozličných náboženských společností a správy jejich jmění se dotýkající,
ii) veškero vyučování a vychovávání,
jj) záležitosti obecní, čelední a veřejné zadávání prací,
kk) záležitosti práva domovského se dotýkající, vystěhovalství a přistěhovalství atd., ll) zemská statistika, sčítání lidu a hlášení.
b) V obor působnosti oddělení zemské vlády pro justici patří :
aa) administrativní správa veškeré justice, počítaje v to trestnice,
bb) vrchní péče o nepřerušené zákonné vykonávání spravedlnosti soudy,
cc) návrhy při výkonu práva k udílení milosti,
dd) sbírání, sestavování a vydávání zákonů a nařízení.
c) V obor působnosti oddělení zemské vlády pro záležitosti finanční přináleží:
aa) sestavovati roční rozpočet řádných a mimořádných příjmů a vydání pro veškera služební odvětví země,
bb) kontrolovati hospodářství a účetnictví ve veškerých služebních odvětvích země, dále zhotovovati výkazy o hospodaření a úhrnné účetní závěrky, které sluší předkládati společnému ministerstvu,
cc) spravovati a v dohledu míti jmění státní, dále veškery státní příjmy a eventuální veřejné fondy,
dd) spravovati veškery přímé a nepřímé daně a dávky, jakož i cla a monopoly státní ; pořádek a bezpečnost v hospodaření veškerých pokladen státních,
ее) horní, poštovní a telegrafní záležitosti.
2. Správce (chéf) země: V čele civilní správy Bosny a Hercegoviny stojí přednosta zemské vlády, jenž podřízen jest ministerstvu pro společné záležitosti, pokud se týká, říšskému ministru financí ; chéf tento vede postup prací a stanoví vnitřní jejich organisaci; jemu přináleží nejvyšší moc policejní a on má podnikati vhodná opatření k udržení pokoje, pořádku a bezpečnosti ; jeho povinností jest neprodleně oznámití společnému ministerstvu všechny důležitější události a přičiniti se o to, aby tento ústřední orgán říše měl stálý přehled o poměrech v zemi. Jmenovitě svěřeno správci zemské vlády v Bosně a Hercegovině právo bdíti nad tiskem, nad živnostenskými podniky s tím souvisejícími, nad spolky, veřejnými schůzkami a produkcemi; jest dále povolán udíleti koncesse a povolení k veškerým k tomu se pojícím podnikům a zařízením. Konečně podléhají zvláštnímu jeho dohledu záležitosti týkající se pasů a cizinců.
3. Soudy: Organisaci služby spravedlnostní bylo lze v nejnižší stolici provésti teprve znenáhla. Kdežto nově zřízené soudy sborové již na prahu r. 1879 započaly působnost svoji, nezbývalo v první době než ponechati výkon soudní pravomoci v okresích částečně ještě dřívějším tureckým soudům (kadisům), avšak pod dozorem přednosty okresu, a teprve během r. 1880 bylo možno přikázati též veškerým okresním úřadům po jednom zkoušeném soudci z mocnářství ku obstarávání záležitostí justice. Vnitřní zařízení a postup prací při soudech upraveny byly teprve zvláštní soudní instrukcí vydanou v březnu r. 1881; instrukce tato vytýká též ustanovení ohledně soudní řeči a poukazuje soudce v této příčině k tomu, by se stranami jednal v jazyku zemském. Avšak soudcové smí užívati dle vůle své jazyka německého nebo uherského, ve kterýchžto dvou řečech mají se též veškery záležitosti projednávati a vyřizovati. Ve vnitřním styku mají používati soudové jazyka německého,
a) Organisace: Vrchní soud pro Bosnu a Hercegovinu započal svoji úřední činnost dne 7. července 1879 ; sídlí v Sarajevu ; organisován byl statutem ze dne 17. července 1879, který oděn byl ve formu jakési instrukce (sb. zákonů z r. 1878 — 1880 II. str. 22). Vrchní soud jest odvolací stolicí, kteráž s konečnou platností, tedy ve 2. a poslední instancí nalézá o odvoláních vznesených proti rozhodnutím učiněným soudy krajskými a okresními; kromě toho rozhoduje o návrzích a žádostech stran delegace některého soudu z obvodu jiného krajského soudu, o sporech o příslušnost soudů z obvodu různých krajských soudů, o zamítnutí nějakého krajského soudu nebo jeho správce. Vrchní soud podává dále dobrozdání o vydávání nebo změnění zákonů a ve věcech milosti, jakož i návrhy na osazení nebo přeložení úřednictva. Vrchní soud vynáší rozhodnutí o zločinech a o občanských sporech právních v senátu skládajícím se z pěti soudců, o přečinech a přestupcích pak v senátu sestávajícím ze tří členů, z nichž jeden jest zároveň předsedou. Vrchní soud má se až do vydání nových zákonných norem z práva hmotného spravovati zákonodárstvím skutečně v těchto zemích platícím, v pochybných případech však používati obdobou zákonů v Rakousko Uhersku platných. Instrukcí ze dne 18. května 1880 nařízeno, že soudové první stolice nacházející se v sídle soudu vrchního mají každoročně, ostatní soudové pak každé dva roky nebo i jinak za zvláštních příležitostí býli prozkoumány jedním radou soudu vrchního.
b) Soudové krajští sídlící v krajských městech mají na starosti celou soudní i obchodně soudní agendu pro veškeren territoriální obvod kraje svého. V stejném rozsahu přináleží soudům krajským vyšetřovati a rozhodovati zločiny, pokud základem vlastností obviněného a důsledkem trestného Čínu nemá průchodu řádná nebo mimořádná trestní pravomoc soudů vojenských. Ve věcech trestních odnášejících se ku přečinům a ku přestupkům a v občanských sporech právních vykonávají soudové krajští právomoc v užším obvodu svém (ústředním okresu) v témže rozsahu, jako soudové okresní. Soudové krajští jsou od úřadů politických úplně nezávislými.
c) Soudové okresní (okresní úřadové působící jako soudové) povoláni jsou vykonávati v okresu svém trestní pravomoc v příčině přečinů a oněch přestupků, kteréž nebyly vzneseny k příslušnosti úřadů politických nebo policejních. Ve sporných záležitostech civilních mají soudové okresní za dosavadních obmezení plnou příslušnost bez ohledu na obnos nebo hodnotu sporného předmětu. Z každého nálezu vyneseného ve věcech civilních a trestních soudy krajskými nebo okresními možno se odvolati. O odvolání z nálezů okresních soudů rozhodnuvších o případě nějakého přestupku, rozhoduje příslušný soud krajský, z všelikých ostatních odvolání rozhoduje v druhé a poslední instanci vrchní soud sarajevský.
XVI. Zákony justiční.
Jasný a přehledný obraz justičních poměrů v Bosně a Hercegovině podává vynikající a záslužná práce Eduarda Eichlera »Über die Justizwesen Bosna u. Hercegovina (Vídeň, r. 1889), odkudž vyjímáme tato hlavní data za podklad dalšího pojednání:
1. Právo občanské:
a) Normy práva občanského vyňaty byly ze sbírky zákonů dosud platné, z tak zv. »destury«. Překlady z destury pojaty byly zároveň se zákony a nařízeními vydanými od okkupace až do konce roku 1880 ve zvláštní repertorium, kteréž pod názvem »Sbírka zákonů, nařízení a normálních pokynů vydaných pro Bosnu a Hercegovinu« sestaveno a uprostřed roku 1881 úřadům rozděleno bylo. Toto repertorium vyšlo ve čtyřech svazcích (c. k. dvorní a státní tiskárna, Vídeň r. 1881); první svazek probírá látku odnášející se ku správě politické, svazek druhý zabývá se justicí a oba poslední svazky (3 a 4) pojednává o látce týkající se správy finanční. K tomu pojí se a jako pokračování sbírky končící se rokem 1880 vydána byla po nejvyšším schválení ze dne 23. února 1881 »Sbírka zákonů a nařízení pro Bosnu a Hercegovinu«, do které pojímati se mají od počátku r. 1881 vycházející a všeobecně závazné zákony a nařízení, jakož i normální pokyny zemské vlády a finančního zemského ředitelství (tehdy právě zřízeného) v Sarajevu svědčící úřadům podřízeným ; dále má tato sbírka sloužiti vnitřní službě úřadů. Zákony a nařízení prohlašují se v úředním listu »Sarajevski list«, jenž vychází v Sarajevu. Obzvláštní význam pro upravení poměrů knih pozemkových a právního obchodu statky nemovitými má katastrální soupis Bosny a Hercegoviny zahájený zemskou vládou již během roku 1879 na základě nejv. rozhodnutí ze dne 7. července 1880, s kteroužto prací započato v létě r. 1880.
b) Soudní instrukce schválena byla nej vyšším rozhodnutím ze dne 18. března 1881 a vešla v působnost dnem 1. května 1881, kteréhožto dne prohlášena (sb. zák. z r. 1881 č. 131). V podstatě jest tato instrukce pouhou nápodobou rakouské soudní instrukce (cis. patent ze dne 3. května 1853 č. 81 ř. z.).
c) Nařízením ze dne 20. června 1880 (sb. zák. z r. 1878 — 1880 sv. I. str. 273) upraveno bylo řízení vyvlastňovací; při tom vytčeno za vůdčí zásadu, že žádá-li toho všeobecné dobro, může býti vyvlastněna každá nemovitá věc, vyjímaje chrámy a kláštery, jichž se používá. V určitých případech lze však i odejmouti jen používání nějakého nemovitého statku na určitou nebo neurčitou dobu, provésti povolenou expropriaci povolán jest onen krajský soud, v jehož obvodu nalézá se předmět ku vyvlastnění určený. Krajský soud vyvoliv odhadce a dokonav řízení odhadní vynese nález svůj ohledně obnosu, jenž se má za odškodnění poskytnóuti, a ohledně doby, kdy postoupen býti má odňatý předmět, z kteréhožto rozhodnutí možno vznésti rekurs na vrchní soud jakožto druhou a poslední stolici. Povoluje-li se vyvlastnění ku zvláštním účelům, může společné ministerstvo naříditi i zvláštní řízení, což se také skutečně poznovu stalo, když průběhem doby bylo nutno vyvlastňovati pozemky k účelům stavby železnic a dosavadní ustanovení řízení vyvlastňovacího ukázala se býti nedostatečná.
d) Co se jmenovitě tkne hmotného práva občanského, nezbývalo, než pátrati po dosud platných zákonech, zkoumati jich užitelnost i za nových poměrů, a dříve zjednati si zevrubnou známost názorů právních, obyčejů, zvláštních poměrů života a obchodu. Ježto však přeloženy nebyly z destury ony partie, které pojednávají o právu manželském, rodinném a dědickém, zůstalo vlastní moslemínské právo občanské a právo scheriatské soudům cizím; pokud jde však o hmotné právo občanské, zejména o právo obligační, používali soudové ve skutečnosti rakouského obecného občanského zákonníka.
e) Co se týče civilního řízení soudního, platnosti nabyl uhersko- sedmihradský civilní řád soudní. Toto processní řízení se však v zemích za braných neosvědčilo, nevyhovujíc naprosto požadavkům lidu a velkoobchodu. Řízení toto jest rozvláčné, nákladné a dlouho trvá. . Právo horní: Na základě nejv. rozhodnutí ze dne 1. června 1881 organisováno pro zabrané země zvláštní horní hejtmanství se sídlem v Sarajevu a spolu vydány zákony o úpravě horní příslušnosti, o řízení ve sporech bagatelních, o poškození mezí a o rušení držby před horním hejmanstvím a horní řád knihovní (nejv. rozh. ze dne 12. října 1881, sb. zák. z r. 1881 č. 229 až 233). Ku výkonu horní pravomoci povolány jsou v první stolici ono horní hejtmanství a krajský jakožto horní soud ve Sarajevu, v druhé a poslední instanci pak nastupuje vrchní soud v Sarajevu jakožto vrchní horní soud. Pravomoci horního hejtmanství vyhraženy jsou tak zv. bagatelni věci až do 50 zl., pak ony právní rozepře patřící k horní právomoci, při kterýchž se strany obě právomoci horního hejtmanství podrobí výslovným prohlášením, dále spory pro poškození hranic a rušení držby, pokud jde o horní oprávnění kteréhokoli druhu, avšak oběma stranám vyhražena jest volnost nastoupiti řádným pořadem práva. Řízení před horním hejtmanstvím jest veřejné a ústní, nález spočívá na volném uvážení průvodů a lze proti němu podati jedině zmateční stížnost k vrchnímu soudu.
3. Zákon trestní o zločinech publikován byl pro Bosnu a Hercegovinu dne 7. července 1879 sb. zák. z r. 1878—1880 sv. II. str. 79). Trestní zákon vydaný pro Bosnu a Hercegovinu jest příležitostné zpracování vojenského zákona trestního a novel k němu vydaných, z nichž hlavně přijata byla ona zvláštní ustanovení, která vydána byla pro někdejší Vojenskou Hranici. Trestní zákon tento přijal podvojné roztřídění trestných činů na zločiny a přečiny tak, jak to stanovil trestní zákon vojenský. V duchu politických poměrů převzata byla dále doslovně ustanovení vojenského trestního zákona o zločinech, proti válečné moci státu a pravomoc tu vyhražena řádné příslušnosti soudů vojenských. Při zločinu velezrady musilo se vzhledem ku postavení mocnářství rakousko-uherského k zemím zabraným pamatovati na to, aby v pojem tohoto zločinu zahrnuty byly netoliko velezrádné podniky směřující proti stávající správě nebo territoriálním poměrům zabraných zemí, nýbrž i ony podniky, jež čelí proti ústavám a základním státním zákonům rakousko-uherského mocnářství, proti státoprávnímu svazku pojícímu území a země tohoto mocnářství nebo proti territoriálním poměrům území a zemí mocnářství rakousko-uherského. Zvláštního zřetele vyhledávalo platné manželské právo mohamedánů, vedle něhož smí jedna žena současně takto s jedním mužem býti oddána a jeden muž nanejvýše se čtyřmi ženami současně smí se oženiti a dovoleno muži i manželství s ženou křesťanského nebo židovského vyznání. Vzhledem ku starým, zakořeněným národním názorům, zejména u mohamedánske části obyvatelstva, a vzhledem ku ottomanskému zákonu trestnímu, dle něhož usmrcení cizoložníka dopadeného při horkém činu (in flagranti) jest beztrestným, přijata byla pro usmrcení cizoložníka zvláštní, mírnější sazba trestní. Konečně bylo nutno stanoviti zvláštní sankci trestní pro neoprávněné vstoupení do jizeb výhradně určených pro ženy (komnaty ženské), a proto zařaděn byl skutek tento mezi přečiny proti veřejné mravopočestnosti. Nejtěžší trest, jakož i zostření trestu žaláře prvního stupně provádí se tím, že se uvězněnému vloží železa. Co se týče právních následků odsouzení pro nějaký zločin přijato jednak ustanovení vojenského zákona trestního, dle kteréhož nalézti dlužno v rozsudku o následku onom, jednak obmezena však nezpůsobilost ku znovunabytí výhod a oprávnění rozsudkem oderčených na určitou dobu jen, různící se dle délky trestu žaláře rozsudkem vysloveného. Pokud jde o trestné činy spáchané tiskem, obsahuje zákon zásady, jimiž upravují se poměry tiskové dle soustavy repressivní.
4. Trestní řízení pro Bosnu a Hercegovinu prohlášeno bylo nařízeními vlády zemské ze dne 12. října 1880 a vešlo v působnost 1. lednem 1881 jakožto výlučný a jediný předpis o řízení pro zločiny a přečiny u civilních soudů zemí zabraných (sb. zák. z r. 1878—1880, II. svazek str. 191). Trestní řízení pro Bosnu a Hercegovinu obralo si za vzor rakouský trestní proces ze dne 23. května 1873 a obsahuje od něho úchylky jen potud, pokud bylo potřebí zvláštních zásadních norem, jako ku př. zásada, že nemá býti připuštěn v řízení nalézací živel laikální a že zavésti se nemá instituce státních zastupitelstev. Jako rakouské řízení trestní, tak i řízení trestní pro Bosnu a Hercegovinu klade těžiště líčení do hlavního přelíčení ovládaného veřejností stran, bezprostředností (ústností), obžalobou a obhajováním a naprostého soudcovského slyšení. Z trestních nálezů připouští se vyjímaje skutkovou otázku o porušení materielních norem právních zmateční stížnost, a z výroku o trestu a o soukromoprávních nárocích lze se odvolati. Do trestního řízení pro Bosnu a Hercegovinu nebyl přijat ústav soudů porotních. Sborový soud sestává ze tří odborných soudců. Rovněž nenabyl tu v celém objemu platnosti princip obžalobní. Kdežto totiž dle rakouského řízení trestního z r. 1873 podržena byla zásada inkvisiční jen v přípravném vyšetřování (zakročení soudce vyšetřujícího),, byť i za spolupůsobení státního zástupce, jinak ale přísluší právo k trestnímu stihání výhradně státnímu zástupci, kterýž oprávněn jest ustoupiti od obžaloby, vyloučen jest veřejný žalobce dle trestního řízení Bosny a Hercegoviny ze součinnosti v přípravném řízení, kteréž stává se zde formálním řízením vyšetřovacím, a celé vyšetřování spočívá v rukou vyšetřujícího soudce, takže tedy toto stadium řízení ovládáno jest principem inkvisičním. Teprve skončením řízení vyšetřovacího místo má sama sebou obžaloba, anť tu jeden člen sborovému soudu, z pravidla vyšetřující soudce, zřídí se za veřejného žalobce, kterýž zavede dání v obžalovanost podav obžalobní spis. V řízení před úřady okresními jakožto soudy oprávněn jest přednosta okresu chopiti se opravních prostředků příslušejících veřejnému žalobci. Při vrchním soudu ustanoví od případu k případu president jeho některého radu za veřejného žalobce. K výkonu právomocí ve věcech trestních povoláni jsou:
a) okresní úřadové jako soudové pokud jde o veškery přečiny, které nejsou přikázány před pravomoc soudů krajských jakožto sborových soudů; kromě toho jsou povoláni tito okresní orgánové spolupůsobiti při vyšetřování zločinů a přečinů přikázaných soudům krajským, ve kteréžto příčině obsahuje řízení trestní zvláštní ustanovení.
b) Soudové krajští povoláni jsou jakožto soudové vyšetřující a nalézací :
aa) pokud jde o zločiny a určité zvlášť vyznačené těžké přečiny,
bb) jakožto odvolací soudové ku projednání a rozhodnutí o opravních prostředcích, které vzneseny jsou proti nálezům a opatřením okresních úřadů jako soudů působících o určitých přečinech jich příslušnosti přikázaných.
c) Vrchní soud jest stolicí odvolací a kasační, pokud jde o opravné prostředky proti rozsudkům krajských soudů а k rozhodování o stížnostech proti usnesením soudů krajských v případech zákonem stanovených. Okresní úřadové funkcí soudů pověření vykonávají pravomoc jim příslušející jaka samosoudci prostřednictvím soudcovského úředníka dle organisace jejich k tomu povolaného.
XVII. Správa politická.
Co nejrychleji bylo nutno provésti reorganisaci politické služby správní ; i povoláno k tomu jakožto nejvyšší administrativní úřad zemský oddělení pro vnitřní správu existující při vládě zemské v Sarajevu. Jemu přiděleno jest předkem 6 krajských úřadů, kteréž vedou jistou část agendy správní samostatně a specielně pověřeny jsou organisací a dohledem nad úřady okresními, konečně jest 47 okresních úřadů, které rovněž příslušnost soudní v sobě slučují а k nimž druží se ve větších okresích ještě expositury (celkem 23), a zvláštní policejní ředitelství v Sarajevu po bok městského magistrátu nadaného zvláštními oprávněnostmi. Nejdůležitějším úkolem, jehož podjíti se musila správa Bosny a Hercegoviny po zabrání těchto zemí, bylo upravení financí. Vládě bylo proto v prvním okamžiku nejnaléhavější potřeby peněžité zřetel míti k oslabené berní síle národa, zříci se však; také nejdůležitějších příjmů dřívější správy, t. zv. daně z výkupu ze služby vojenské, ježto příjmy tyto spočívaly na podkladu nespravedlivém. Rázné změny provedeny býti musily zejména v oboru daní přímých. Zde setkala se správa rakousko-uherská s ohromnými nesnázemi, ježto nebylo tu vůbec nezbytného popsání berních objektů a spořádané bernictví dalo se mysliti teprve dokonáním berního katastru. Mohla se tedy vláda obmeziti zde jen na dosud udržující se berně a zlepšení způsobu jich vymáhání.
1. Ústředním úřadem pro bosensko-hercegovinskou zemskou správu finanční bylo až do r. 1880 finanční oddělení zemské vlády v Sarajevu pod vedením zvláštního vládního rady, jemuž přikázán pro službu v záležitostech horních a lesních jeden horní, resp. lesní rada spolu s jedním komisařem. Zákonem o vztažení Bosny a Hercegoviny ve společný svazek celní rakousko uherského mocnářství a mnohonásobné následky jeho však žádaly nezbytně, aby pro tyto země zřízeno bylo zvláštní samostatné finanční zemské ředitelství, jež aktivováno býti musilo ostatně již i v zájmu intensivnější správy a důsledkem potíží spojených se zavedením a vykonáváním nových a obsáhlých zákonů a nařízení týkajících se správy celní a monopolní. Zemské finanční ředitelství v Sarajevu vstoupilo v život v červenci 1880 na základě oboru působnosti vytčeného ve srozumění obou vlád mocnářství rakousko-uherského ; přísluší pak ředitelství sarajevskému v oboru přikázaném: spravovati jmění zemské, veškery přímé daně, nepřímé dávky a důchodky, dále hornictví a lesnictví. V zájmu jednotného opatřování veškeré správy а k tomu cíli, aby se v zemi teprve zabrané předešlo zvlášť zhoubnému vzniku možných rozdílností v jednotlivých vládních mocích, podřízeno jest zemské finanční ředitelství chéfovi země, kdežto přímé vedení agendy vede zemský finanční ředitel a zastupující jej vrchní finanční rada, kterýž jmenován jest vedle zákona o jednotě celní ve srozumění obou vlád.
2. Zemská pokladna v Sarajevu povolána jest přijímati důchody odváděné úřady berními, pokud se týká, povolána jest k dotaci jejich a spravována jest zvláštním výplatcem, jemuž přiděleni jsou kontrolor, adjunkt, tři pokladní officiálové a dva sluhové. Obor působnosti a jednací řád účetního departementu a zemské pokladny upravují zvláštní instrukce. . Jakožto další pomocný úřad k zastupování právních záležitostí eráru finančního zřízena byla v Sarajevu finanční prokuratura vedená finančním radou jakožto prokuratorem, jemuž po boku jsou erárni fiškál a finanční koncipista; manipulační personál skládá se ze dvou officiálů a z jednoho diurnisty.
4. Nutnost, aby předkem pro potřeby vlády, dále také pro potřeby lidu byla v zemi tiskárna, vedla již r, 1879, pokud se týká r. 1880 k tomu, že zřízena a organisována byla zemská tiskárna v Sarajevu.
5. Berní úřadové (počtem 47) nalézají se v sídle všech okresních úřadů a rozpadají se v krajské berní úřady (v sídle úřadů krajských) a v okresní berní úřady. Berní úřad spravuje zvláštní výběrčí daně, jemuž přikázán jest kontrolor.
6. Úřadové celní dělí se ve vedlejší úřady celní 1. třídy (5) a ve vedlejší úřady celní 2. třídy (10). Osm celních úřadů spojeno jest s berními úřady dotyčných míst. Aby spořádáno bylo zdanění držby pozemkové a obývaných budov v Bosně a Hercegovině, založen byl zvláštní katastr pro daň pozemkovou a domovní.
XVIII. Právní pomoc soudů zřetelem k rakouské polovině říše.
1. Výkon rozsudků a nálezů:
a) Zachovávání reciprocity. Na základě prohlášení učiněného zemskou vládou pro Bosnu a Hercegovinu, že soudové a političtí úřadové zemí zabraných vykonají rozsudky a nálezy pocházející od rakouských soudů v záležitostech civilních pod tou podmínkou, že rakouský soudce příslušen byl vynésti rozsudek, a že tento rozsudek nebo nález vesel již v moc práva, poukázáni byly soudové rakouští zachovati v této příčině vůči soudům bosensko hercegovinským zásadu vzájemnosti (výn. min. sprav. ze dne 7. prosince 1879 č. 18271).
b) Předpisy §§ 86 a 373 nového exekučního řádu (vykonatelnost spisů a listin, kteréž zřízeny byly v zemích koruny uherské, jakož i exekuční úkony k zajištění peněžitých pohledávek na základě konečných rozsudků a platebních rozkazů vydaných civilními soudy zemí koruny uherské, avšak nenabyvších ještě moci práva a nepožívajících bezpodmínečné vykonatelnosti) platí i co do soudních rozsudků a jiných rovnocenných s rozsudky nálezů soudy bosensko-hercegovskými vydaných, jakož i ohledně platebních rozkazů soudy těmito vydaných a konečně i co do narovnání jimi uzavřených (čl. XIX. uvoz. zákona k novému exekučnímu řádu z r. 1896).
c) Aby se obmezení, za kterých možno požitky osob vojenských a příslušníků těchto osob do exekuce pojmouti anebo obstávkou stížiti, uvedla ve srovnalost se zákony platícími v příčině této v královstvích a v zemích koruny uherské, vydalo říšské ministerstvo války na základě nejv. rozhodnutí částečně měnící § 140 předpisu poplatkového c. a k. vojska, 1. díl, cirk. nařízením ze dne 21. listopadu 1882 odd. 4 č. 2627 (věst. pro с. a k. vojsko kus 44) řadu ustanovení, kteráž se v podstatě shodují se zákonem ze dne 21. dubna 1882 č. 123 ř. z.
2. Doručování:
a) Zemská vláda pro Bosnu a Hercegovinu uložila úřadům soudním v zemích zabraných, aby na příště ve styku s rakouskými soudy přímo dopisovaly si při dožadování svém a aby přímo vyřizovaly též všechna dožádání došlá jich od soudů rakouských. Rovněž vyrozuměny soudové úřady v zemích zabraných o tom, aby ve styku s rakouskými úřady, vyjímaje Dalmacii, užívaly řeči německé a připojily německý překlad ku přílohám, jež snad sdělány byly jazykem zemským. I nařídilo též rakouské ministerstvo spravedlnosti, aby též rakouští soudové obraceli se přímo na dotyčný soudní úřad zemí zabraných, jenž se právní pomoci dožaduje (rekvisice), a aby zasílali odpověď na kterékoli dožádání od těchto soudních úřadů pocházející přímo zase dožadujícímu se úřadu soudnímu. Rovněž mají soudové rakouští ve styku se soudními úřady v zemích zabraných výhradně užívati němčiny (výn. min. sprav. ze dne 8. srpna 1880 č. 11319).
b) Ježto soudní úřadové v Bosně a Hercegovině zpravidla neznají řeči vlašské, poukázáni byli soudové dalmatští na základě zvláštní úmluvy s c. a k. společným ministerstvem k tomu cíli, aby se napomáhala a usnadnila právní pomoc mezi soudními úřady dalmatskými a bosensko-hercegovskými, že mají rekvisice své svědčící bosensko-hercegovským úřadům soudním a odpověď na dožádání jejich bezvýjimečně sdělávati v řeči srbsko-chorvatské; dále že mají při rekvisici opatřiti z úřední povinnosti srbsko-chorvatský překlad vlastních vyřízení při podáních stran nebo pokud jde o kterékoli první soudcovské výnosy, o jichž provedení dožádáni jsou bosensko-hercegovští soudní úřadové, pokud takováto vyřízení a výnosy vedle jazykových předpisů pro Dalmacii platných musí býti vydána jazykem vlašským, a překlad tento připojen býti má k rekvisicím oněm. Rovněž musí soudové dalmatští v těch případech, kde bude soudním úřadům bosensko-hercegovinským nutno předsevzíti úřední výkony na základě dožádání pocházejícího od soudů dalmatských, působiti dovoleným způsobem na súčastněné strany, aby podání a prohlášení, kteráž připojiti se mají k dožadujícímu dopisu, ve vlastním zájmu svém а k usnadnění výkonu sepsaly jazykem srbsko-chorvatským nebo aby předložily v této řeči pořízený překlad jako přílohu k dožadujícímu dopisu (nař. min. sprav. ze dne 27. října 1885 věst. min. sprav. č. 71).
3. Právní pomoc ve věcech pozůstalostních. Nařízení bosensko-hercegovské zemské vlády dané v Sarajevě dne 11. dubna 1885 č. 2442 týkající se prozatímního spořádání dědického práva a řízení platného při pozůstalosti nemohamedánů v Bosně a Hercegovině, stanoví ve čl. 2. takto: »Rakousko-uherští příslušníci státní buďtež v záležitostech pozůstalostních považováni za cizozemce a tudíž užito budiž při pozůstalostech jejich obdobně ustanovení §§ 22—24 a 137—140 cis. patentu ze dne 9. srpna 1854. Co se týče nemovitých statků ležících v Bosně a Hercegovině, kteréž náležejí do pozůstalosti některého rakouského nebo uherského státního příslušníka, přináleží projednávati pozůstalost onomu bosensko-hercegovskému okresnímu úřadu, jakožto soudu (působícímu), v jehož okresu nemovité statky zcela nebo větším dílem leží.«
Prováděcí instrukce ddto v Sarajevě, dne 14. dubna 1885 k citovanému nařízení vydaná obsahuje ve čl. 1. toto ustanovení: »Přísluší-li tuzemským soudům projednávati pozůstalosti rakousko-uherských příslušníků státních, budiž podobným způsobem, jako při pozůstalostech zemských příslušníků co do řízení použito patentu ze dne 9. srpna 1854« (nař. min. sprav. ze dne 11. května 1885 č. 8251 věst. min. sprav. č. 38).
Citace:
VESELÝ, František Xaver. Země zabrané. Všeobecný slovník právní. Díl pátý. Tabák - živnost zlatnická. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 5, s. 838-856.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).