Loupež.

I. Pojem.
Zločinu loupeže dopustí se ten, kdo učiní osobě násilí, aby se zmocnil její věci nebo vůbec nějaké cizí movité věci; násilí záležeti může buď ve skutečném ublížení nebo jen ve hrozbě (§ 190 tr. z., § 483 voj. tr. z., § 273 tr. z. pro Bosnu a Herceg.). Dokonán jest zločin loupeže pouhým spácháním násilí, zmocnění se věci ku dokonání nutno není. Násilí může býti buďto fysické (skutečné ublížení), při čemž pouhé užití násilí stačí (vis compulsiva), přemožení (vis absoluta) se nežádá (nál. kas. soudu z 8. ledna 1887, sb. č. 1019). Násilí však může býti také psychické, záležeti ve vyhrožování, které však vzhledem ke druhu zla, jímž se hrozí jeviti se musí jako násilí ohroženému již učiněné; při zločinu vydírání (§ 98 lit. b trest. z.) jeví se vyhrožování jen jako hrozba, která ohrožovanému pro budoucnost »důvodnou obavu« působí (rozh. kas. soudu z 22. října 1883 sb. č. 778). Násilím však není obmyslné omámení (§ 125 tr. z.); moc tímto způsobem nad cizí věcí nabytá jest pouze krádeží.
II. Trest.
Trest zločinu loupeže jest rozdílný dle toho, byla-li tato spáchána vyhrožováním anebo fysickým násilím. Již samo vyhrožování, byť i se stalo jen jediným člověkem a zůstalo bezvýsledným, tresce se 5—10 léty, stalo-li se však ve společnosti jednoho nebo více loupežníků nebo vražednou zbraní a bylo-li jmění skutečně uloupeno, tresce se u všech spoluloupežníků 10—20 léty těžkého žaláře. Téhož trestu se užije také při použití fysického násilí. Bylo-li toto násilí provázeno výsledkem, budiž uložen trest těžkého žaláře 10—20 let s patřičným zostřením. Bylo-li někomu při loupeži způsobeno poranění nebo ublížení, kterýmž tento utrpěl těžké poškození na těle (§ 152 tr. z.), aneb byl-li někdo uveden ve trapný stav trvalým zlým nakládáním nebo nebezpečným vyhrožováním, nemá sice každý ze spoluloupežníků, avšak všickni ti, kteří účast měli na způsobeném poškození nebo na uvedení ve trapný stav (rozh. kas. s. ze dne 30. dubna 1880, č. sb. 254, opačně rozh. z 24. listopadu 1876 č. sb. 134), potrestáni býti doživotním těžkým žalářem (§§ 191—195 tr. z., 484—488 voj. tr. z., 274—278 tr. z. pro Bosnu a Herceg., poslední však s tou odchylkou, že loupež fysickou mocí spáchaná a s úspěchem se setkavší smrtí má býti potrestána. Rovněž tresce se dle voj. tr. zák. takováto loupež za války smrtí provazem).
III. Loupež mořská.
Voj. tr. z. v § 490 vytýká jako zvláštní druh loupeže, loupež mořskou, která v tom záleží, že někdo s tím úmyslem, aby se zmocnil neprávem lodi nebo člunu, osoby nebo věci na nich se nalézající, proti jedné nebo více osobám na moři užije násilí. Každý, kdo k tomu spolupůsobil a válečným námořnictvem byl polapen, má býti potrestán v míru i ve válce smrtí provazem, ať úmyslu svého dosáhl čili nic. Loupež lidí. — Magistráty.
IV. Dle osnovy nového trest. zák. (§ 259) jest loupež dokonána tím, když věc odňata byla. Trestem jest káznice do 10 let nebo vězení 6měsíční, při okolnostech zvláště přitěžujících káznice do 20 let. S trestem na svobodě může být spojen též trest peněžitý do 4 000 zl.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Loupež. Všeobecný slovník právní. Díl druhý. Kabel - Otcovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1897, svazek/ročník 2, s. 293-294.