= Všeobecný slovník právní, sv. 5
PDF

Úředníci státní.


A) Pojem.
Definice pojmu státních úředníků jest v teorii velice sporna; tak praví Derenburg, že státním úředníkem jest ten, kdo vstoupil ve zvláštní služební poměr ke státu, ke správě veřejných úkolů, kdežto Holzendorf rozumí státním úředníkem onoho, jemuž přísluší oprávnění a povinnosť předsebráti jisté zákonem upravené úkony k účelům státním se vztahující. Jiní opět pokládají státního úředníka za funkcionáře úřední výsostí od státní moci opatřeného nebo za jednatele státu, jenž mu úřad ústavně uznaný svěřil. Všechny tyto definice nevystihují však pojmu státního úředníka jsouce toliko důsledky vyvozovanými z oboru působnosti státním úředníkům přikázaného.
Ve smyslu zákonodárství rakouského pokládá se za státního úředníka ten, jemuž od zeměpána nebo v jeho jméně od státních orgánů k tomu povolaných byl svěřen za určitou odměnu veřejný úřad s jistým oborem práv a povinností, jimiž vstupuje ve služební poměr ke státu. Úředníci státní.
313
Jako jednotlivec ve svém oboru působnosti může dostáti svému úkolu, jen když použije osob třetích, jež za něho, pod jeho zodpovědností a v jeho jméně v jeho oboru povolání jsou činný, tak i stát musí přibrati větší nebo menší kruh osob, jež mají zastupovati a resp. vykonávati práva a povinnosti státu vůči jeho příslušníkům náležející. Tyto osoby, jimž svěřen jest výkon práv a plnění povinností státu vůči státním příslušníkům, jsou státní úředníci nebo, jak se též říká, státní služebníci. Charakteristické známky pojmu státních úředníků obsahují tudíž 3 momenty: rozsah jejich povolání, obsah jejich povinností a způsob jejich ustanovení.
Pokud se týče různých kategorií státních úředníků, bylo by asi nejvhodněji rozlišovati státní úředníky v úředníky vojenské a civilní již proto, že správa vojenská a civilní jsou od sebe přesně odděleny; ostatně činí se rozdíl též mezi úředníky soudními a správními, kteréžto rozlišování jest tím odůvodněno, že i soudnictví od správy jest odloučeno. Političtí úředníci rozpadají se v celou řadu dalších kategorií dle úřadu, k němuž náležejí, na př. rozeznávají se úředníci finanční, policejní, poštovní a pod. (Viz čl. Policie, Poštovnictví, Prokuratury finanční, Služba účetní a kontrolní, Soudci, Úřady finanční, Úředníci celní atd.).
B. Ustanovení státních úředníků.
Byl činěn pokus vzíti za základ zřízení úředníků státních teorii smluvní, při čemž se v propůjčení úřadu spatřovalo přijetí nabídky od uchazeče činěné. Avšak názoru tohoto nebylo lze uhájiti, jelikož ve mnohém ohledu se zřejmě příčí postavení, jež úředník zaujímá. Státní úředník vstupuje ovšem v jakýsi poměr smluvní, avšak postavení jeho má daleko jiný ráz a zcela jinou povahu než postavení dvou stran smlouvu uzavírajících, neboť zákon sám určuje ve všech směrech rozsah oprávnění a povinností, jimž státní úředník se musí podrobití, a nemá zde tudíž volnosť smluvní vůbec místa. Právo jmenovati státní úředníky vykonává — jak bylo již poznamenáno — buď zeměpán nebo k příkazu jeho jiní státní orgánové. Nastoupením přejímá státní úředník celou řadu povinností, za jichž splnění jest zodpověděn a jistý obor práv, jež jest oprávněn k platnosti přiváděti, aniž by z pravidla v tom ohledu bližšími instrukcemi byl vázán. Státní úředník liší se od každého úředníka soukromého tím, že celým svým chováním a veškerou svou úřední činností má podporovati a zachovávati důstojnosť a vážnosť jemu příslušející jakož i účinnosť svých úředních úkonů; jelikož pak tento moment má pro státní správu veliký význam, podléhá státní úředník dozoru a disciplinární moci představených úřadů v míře daleko větší než úředník soukromý.
C. Práva a povinnosti státních úředníků.
Obor povinností a souhrn oprávnění státního úředníka jest dvojí a sice osobní a majetkoprávní. Povinnosti státních úředníků záležejí v prvé řadě v konání služeb, k nimž úředník jest povolán a dále v ručení za veškerou škodu, kterouž úředník svým úředním chováním státu neb úřadu, v jehož službách jest, způsobil, ať škoda ta způsobena byla dolosním neb kulposním činem neb opomenutím či z pouhé nedbalosti. Tento závazek k náhradě škody vyvozuje se netoliko z povinnosti smluvní a jejího porušení, nýbrž z celého státoprávního postavení, jež úředník zaujímá a jež potvrdil svou služební přísahou, kterouž slavnostně slibuje, že bude svoje úřední povinnosti s největší bedlivostí plniti. Úředníci státní.
Podobně jsou i práva, jež příslušejí státním úředníkům, povahy dílem osobní dílem majetkoprávní. K prvějším náleží ochrana, kterouž stát musí svému úředníku poskytovati k zachování jeho autority a vážnosti a kteráž se zračí netoliko v disciplinární moci úředníku vůči straně příslušející, nýbrž i v ustanoveních zákona trestního. V ohledu majetkoprávním mají státní úředníci nárok na služné, na zákonné příjmy vedlejší jakož i na výslužné (pensi).
Řadou starších předpisů zákonných upraveny byly povinnosti úředníků státních asi takto: Úředníci státní povinni jsou:
1. přísežně sil biti při nastupování úřadu, že budou povinnosti své řádně plniti;
2. ve všech svých rozhodnutích a opatřeních počínati si s naprostou spravedlností, platných zákonů přísně šetřiti a nedati se při tom svésti vlastními názory a pojmy (dek. dv. kanc. ze dne 2. srpna 1821 sv. 41 č. 117 sb. zák. pol).
3. První a nejdůležitější podmínkou mohutné výkonné moci ve svobodném ústavním státu jest naprosto jednotné a srovnalé působení politických orgánů správních. Jednotné shody této docíliti však lze jen tím, že jedenkaždý úředník pilně a svědomitě béře se směrem vytknutým od ústřední moci veškeré politické správy. Ministři jsou jedině a o sobě zodpovědní za rozkazy a nařízení svá; odtud vzchází jim právo i povinnost co nejpřísněji dbáti toho, by výnosy jich přesně splněny byly, a aby jeden každý úředník jak v úřadě, tak i mimo úřad choval se tak, aby jasně na jevo dával, že kráčí s vládou — tím zajisté zaručena jest pak pevná, spolehlivá a v pravdě úspěšná správa (srv. nař. min ze dne 7. prosince 1848 č. 13 ř. z.);
4. šetřiti úředního tajemství (viz čl. »Tajemství úřadní«);
5. zdržovati se zaměstnání vedlejších; nesmíť se ani úředník ani sluha věnovati zaměstnání vedlejšímu nebo podniku kteréhokoli druhu, jestliže by
a) podobné zaměstnání dle povahy své a v poměru k postavení úředníkovu mohlo zavdati příčinu k domnění, že takovýto úředník u výkonu svého úřadu jest podjatým;
b) odporovalo slušnosti a vnější vážnosti onoho důstojenství, jež má dotyčný úředník, nebo jestliže by ono povolání vedlejší
c) požadovalo pro sebe tolik času, že by tím se stala ujma vlastnímu a náležitému konání úřadních povinností.
6. Žádný úředník nesmí samovolně opustiti službu svou, nýbrž musí žádati za dovolenou, chce-li býti částečně sproštěn služebních povinností svých, ať ze zdravotních ohledů, ať z důvodu kteréhokoli. Porušení povinností úředních má v zápětí disciplinární vyšetřování a tresty (viz čl. »Řízení disciplinární«).
Zvláštní povinnosti uloženy jsou však soudním osobám (soudcům); nejen soudcovští úředníci, nýbrž i přísedící (§21 zák. org. sd.) mají vyznačovati se: spravedlností, nestranností, pílí a bedlivostí, nezištností a důkladností vyřizujíce úřední záležitosti, nesmí přijímati ani přímo (§ 104 tr. z.) ani nepřímo nijakých darů ani výhod, šetřiti tajemství úředního a zejména nesdíleli s nikým názorů svých v právních záležitostech, pokud jich soud definitivně nezřídil, nesmí si dopisovati s osobami soukromými o záležitostech Úředníci státní.
315
úředních (§§ 46—51 instr. soud., § 19 zák. org. soud. a dv. dek. ze dne 23. září 1835 č. 77 sb. z. soud.).
Vedle těchto povinností úředních mají soudcovští úředníci šetřiti též povinnosti povolání svého pečujíce bezúhonným chováním v občanském životě o zachování vážnosti a cti stavu soudcovského (§ 47 soud. instr., § 2 zák. o discip. řízení soud., § 19 zák. org. soud.). Porušení povinností úředních nebo povinností povolání tresce buď představený mající právo dohledu a to trestem pořádkovým (připamatování nebo důtka) nebo přímo i příslušné disciplinární soudy (§§ 2, 3, 6 a 8 zák. ze dne 21. května 1868 č. 46 ř z.), a to podle způsobu, druhu a opětování poklesku, jakož i vzhledem k přitěžujícím okolnostem buď pouhým trestem pořádkovým, nebo trestem disciplinárním:
a) dotčený úředník přeloží se ve stejné hodnosti bez náhrady útrat stěhovacích, po případě sníží se zároveň důchody nejvýš až o 1/3 a nejdéle na 3 roky;
b) dán jest do výslužby na neurčitou dobu a zároveň se výslužné sníží nejméně o l/3;
c) nejtěžší trest je propuštění bez pense a se ztrátou titulu.
Disciplinární senát u vrchního soudu zemského čítá 5 členů, u nejvyššího soudu 9 členů. Na základě výn. min. sprav. ze dne 3. února 1890 č. 1074 zřízeny byly v Praze dva disciplinární senáty.
Řízení disciplinární ovládáno jest zásadou vyhledávací (inkvisiční) s formou obžaloby. Vyjdou-li mezi řízením disciplinárním na jevo okolnosti zakládající působnost zákona trestního, ustupuje řízení disciplinární řízení trestnímu.
Podle § 17 z. org. soud. tresce se porušení povinností právních praktikantů napomenutím; je-li bezvýsledným nebo v případu hrubého porušení povinností, má vrchní zemský soud právo vyloučiti praktikanta z praxe u dotyčného soudu nebo dokonce u všech soudů svého obvodu. (Srv. Prof. Otta »Soustavný úvod ve studium nového řízení soudního«. Díl 1. § 14).
D. Poměr služební.
Služební poměr úředníka lze rozlišovati ve trojí období: nastoupení služby, konání služby, a vystoupení ze služby.
I. Nastoupení služby státní.
1. Povšechné zásady.
Ve všech konstitučních státech platí jakožto nejvyšší zásada, že státní služba jest životním povoláním, jehož se každý může chopiti. Nejvyšší hlava státu povolává a ustanovuje osoby ve službě státní buďsi přímo na základě návrhů příslušných úřadů s dobrými zdáními jejich nebo nepřímo, když v rámci ústavy nebo podle zákonitých v té příčině vydaných norem státní úředníky jmenují úřadové k tomu povolaní. Přímo jmenuje zeměpán toliko státní úředníky vyšší kategorie. Podle základních státních zákonů má však u volbě a jmenování státních úředníků přiměřeně rozhodovati výhradně jen způsobilost a zákonem požadovaná schopnost; avšak nemůže, jak to spočívá v pojmu každé služby, nikdo odvozovati práva k ustanovení ve státní službě, ježto vždy musí se zachovati svobodná volba osob způsobilých k jednotlivým úřadům zeměpánu resp. propůjčujícím úřadům. Veřejná služba zastává se z pravidla tím způsobem, že ten, kdo se jí věnuje, má vynaložiti veškeru svou pracovní sílu na tuto službu, takže různé práce výdělkové se u něho vylučují. Následek toho jest, že Úředníci státní.
ale také stát o své úředníky má tak pečovati, aby platem jim poskytovaným jednak sebe i svou rodinu dostatečně opatřovati mohli, jednak aby, stanou-li se k službě neschopnými aneb zemrou-li, o vdovy a sirotky po nich bylo postaráno. Státní služba nemůže se dále jako služba soukromá jen na jisté období vztahovati, nýbrž přináší s sebou velký význam a důležitost tohoto povolání, že služební poměr musí býti stálým, že tudíž státní úředník nemůže býti ze služby svémocně odstraněn, nýbrž že jí musí zůstat zachován, pokud jsou u něho zákonné podmínky. Služební poměr předpokládá však i podřízenost a přísnou poslušnost vůči představeným úřadům, ale takovou poslušnost, která odpovídá státním základním i platným zákonům. Na účelné organisaci státní služby závisí netoliko výsledek činnosti a blahobytu státu, nýbrž i blahobytu národa i veškerých veřejných zájmů. Musí tudíž každá státní správa obsazujíc státní úřady a dozor majíc k státní službě, k tomu přihlížeti, aby každý úředník svědomitě plnil své povolání, hodil se k němu tělesně i duševně a ve všech poměrech vyhověl svému vznešenému poslání.
2. Zákonné náležitosti státní služby.
Veřejné úřady jsou všem státním občanům stejně přístupny (čl. 3 zákl. stát. zák. ze dne 21. prosince 1867 č 142 ř. z.). Vyhledává se tedy :
a) Průkaz rakouského státního občanství. Tím, že zaručen jest stejný přístup k veřejným úřadům pro všechny rakouské státní občany, jest stanovena pouze způsobilost všech tříd občanů dosíci veřejných úřadů, avšak nikoliv právo pro někoho, aby za jistých podmínek pro určitý veřejný úřad jmenován nebo v něm potvrzen býti musil (výn. říš. soudu ze dne 18. července 1878 č. 165). Podle § 29 o. o. z. a vysvětlujícího jej dv. d. ze dne 15. dubna 1828 č. 8740, sb. z. s. č 2338 nabývají cizinci rakouského občanství, když vstoupí v službu veřejnou a to vstupem samým: o tomto ustanovení zákona nelze za to míti, že jest v odporu se čl. 3 zákl. stát. zák. ze dne 21. prosince 1867 č. 142 ř. z., který činí vstoupení ve veřejný úřad u cizinců závislým na nabytí rakouského státního občanství, nýbrž tato ustanovení mohou vedle sebe obstáti, ježto jsou také veřejné úřady, které nejsou skutečnou službou státní a jediné na takové jest vztahovati čl. 3 zákl. stát. zák., kdežto při skutečných službách státních úmysl vyjadřovaný v zákl. státním zákoně, že jen státní občané mají veřejný úřad zastávati, beztoho již v okamžiku nastoupení služby podle § 29 o. o. z. splněn jest (výn. min. vnitra ze dne 14. března 1871 č. 1001 a ze dne 8. srpna 1872 č. 11 355).
b) Průkaz zákonného věku. Nikdo nemá býti ustanoven jako praktikant nebo jako placený úředník, kdo nedokonal 18. roku věku svého (dv. d. ze dne 4. září 1795, sb. pol. z. svaz. 7, č. 26 a dv. d. ze dne 14. listopadu 1823, sb. pol. z. svaz. 51, str. 285). Praktikanty berního úřadu, jichžto ustanovení záleží na dobrém výsledku předcházející zkoušky, lze již v 17. roce věku jich přijati (výn. min. fin. ze dne 14. června 1851 č. 210 sb. z. s.). Nikdo nemá, komu jest již přes 40 let a pokud již nesloužil ve vojště nebo v civilní službě, ustanoven býti ve státní službě (dekr. dv. kane. ze dne 16. září 1822 sv. 50, č. 103 sb. z. s.). Po překročeném 40. roce věku nelze nikdy individuu uděliti prominutí let všeobecně a bez výminky, nýbrž budiž o ně jím žádáno vždy Úředníci státní.
317
jen pro určitou službu, které chce dosíci (dekr. dv. kanc. ze dne 30. ledna 1839 sv. 62, č. 13 sb. pol. zl.).
c) Bezúhonný život. Ti, kteří jsou velmi zadluženi nikoli zděděnými, nýbrž jimi samými učiněnými dluhy nebo kdož notoricky dělají dluhy, nemají k službám navrhováni býti (dv. d. ze 18. července 1791 č. 182 sb. z. s.). Jest nezbytnou povinností každého úřadu, kterému přísluší propůjčiti služební místo, aby zahájil nejpodrobnější pátrání o individuu, které chce si vybrati, a aby zvláště k tomu konci nejdůkladnější průkazy o jeho celém dřívějším životě tím způsobem dal si předložiti, by žádná perioda časová se nepřeskočila a plné přesvědčení o celém dřívějším chování tohoto individua bylo podáno (dekr. dv. kane. ze dne 21. června 1826 sv. 54, č. 43 sb. pol. z.).
d) Mezi úředníky téhož úřadu nesmí býti poměru příbuzenského nebo švagrovského. Zákaz příbuzenství a švakrovství úředníků při témže úřadu vztahujž se budoucně jen na pokrevní příbuzné v linii vzestupující a sestupující a u pobočných příbuzných až na strýce a synovce, pak na sešvakřené v témže stupni včetmo (dekr. dv. kane. ze dne 7. prosince 1838 sv. 66, č. 155 sb. pol. z.).
e) Průkaz subsistenčních prostředků v jednotlivých odvětvích státní služby. Při přijímání praktikantů budiž hleděno na předepsaný průkaz o substistenčních prostředcích; tedy nebudiž ženatý praktikant přijat, který se nemůže vykázati svým vlastním jměním nebo příjmy (dekr. dv. kom. ze dne 25. srpna 1824, Gouttovy sb. z. 24 sv., str. 905). K zajištění těchto prostředků substistenčních, kde se jich požaduje, připojeny buďtež písemná prohlášení (substistenční reversy). Co se týče jednotlivých odvětví služby státní, předepsány jsou zvláštní náležitosti.
3. Propůjčení služby.
a) Pro uprázdněná služební místa odboru konceptního a kancelářského budiž pravidelně konkurs zemskou vládou vypsán. Ve vypsání konkursu buďtež místa služební, jež jest obsaditi a vlastnosti k nim potřebné, označeny. Zároveň určiž se žadatelům lhůta čtyr neděl, čítaje od třetího uveřejnění v novinách ku podání žádostí. Edikt budiž uveřejněn v novinách určených pro úřední vyhlášky ve správním odvětví (§ 11 nař. ze dne 17. března 1855 č. 152 ř. z.).
b) Každý uchazeč o služební místo má přiložiti ku své žádosti průkaz o zákonných požadavcích v prvopisu neb v ověřeném opisu. Žadatelé mající již postavení ve státní službě nebo služební zaměstnání, podejtež své žádosti představeným svého nadřízeného úřadu.
c) Ku každé žádosti uchazečově, který již jest ve státní službě, budiž připojena kvalifikační tabulka podle určitého formuláře, která má prokázati, osvědčil-li žadatel dostatečné, dobré nebo výtečné schopnosti a upotřebitelnost a je-li k žádanému místu způsobilým čili nic (§ 13 cit. nař.).
d) Každý úředník má udělené mu místo služební po přijetí jmenovacího dekretu aneb, je li již ve službě, po zproštění od ní ihned nastoupiti. Vyžaduje-li přestěhování se na nové služební místo delšího času, zakročiž skrze své představené o povolení delší lhůty.
e) Úředník nesmí svého úřadu vykonávati, nesloží-li předepsané služební přísahy. Ve přísahu bývá brán úředník nejen při nastoupení do státní služby, nýbrž při každém postoupení ve vyšší místo služební. Úředníci státní.
4. Udílení veřejných služeb důstojníkům.
O vstupu důstojníků do civilních státních služeb platí následující pravidla:
a) Aktivní důstojníci, důstojníci na odpočinku a důstojníci zaopatření ve vojenských invalidovnách mohou s povolením říšského ministerstva války přestoupiti do civilních státních anebo jim na roveň postavených služeb.
b) Aktivním důstojníkům může však býti přestoupení do civilních státních služeb povoleno toliko v míru a po ukončení jich praesenční povinnosti služební.
c) Totéž platí pro důstojníky s čekacím platem na dovolené se nacházející.
d) Záložní důstojníci a důstojníci mimo službu nemají sice zapotřebí ke vstupu do civilní státní služby povolení vojenských úřadů, jsou však povinni přijetí takovéto služby ihned ohlásiti příslušnému sborovému velitelství, resp. vojenskému úřadu evidenčnímu.
e) Důstojnickou hodnosť při přestoupení do civilních státních služeb lze podržeti jen tenkráte, nenáleží-li udělené místo služební mezi místa sluhů, ve kterémžto případě by bezpodmínečně bylo nutno důstojnické hodnosti se vzdáti.
f) Důstojníci ucházející se o přijetí do civilních státních služeb mají příslušnou žádosť podati písemně u svého velitelství, resp. u úřadu evidenčního. K podání tomuto budiž připojena:
aa) Žádosť k úřadu, jenž dotyčné místo uděluje i se všemi doklady ve vypsaném konkursu uvedenými.
bb) Prohlášení žadatele, v jaký poměr při přestoupení do civilních služeb státních vstoupiti chce (zdali chce podržeti hodnosť důstojnickou či jí se vzdáti). Vojenské velitelství připojí k žádosti výkaz o způsobilosti (listinu kvalifikační) a poznámku, zdali žadatel jest ještě vázán praesenční nebo jinakou služební povinností a zdali proti jeho přestoupení do civilních státních služeb ze služebních nebo jinakých ohledů není závady.
g) Aktivní důstojníci, kteří byli přijati do civilních státních služeb, se přeloží do zálohy nebo po dohodnutí s příslušným ministerstvem zemské obrany do neaktivní zeměbrany nebo v poměr »mimo službu« anebo konečně se ze svazku vojenského naprosto propustí.
h) U důstojníků na odpočinku, kteří při přestoupení do civilní služby státní vzdali se důstojnické hodnosti s výhradou nároku na vojenskou pensi, trvá tato výhrada potud v platnosti, pokud nenabyli v civilní službě státní nároku alespoň na takový odpočinkový plat jako jest vojenská pense nebo pokud výhrada pense z jiného důvodu nezanikne.
i) Přijetí bývalého důstojníka požívajícího vojenské pense do civilní státní služby má pro něho za následek též zastavení neb obmezení pense vojenské.
j) Totéž, co platí o přestoupení důstojníků do civilní služby státní, platí i v tom případě, když důstojníci žádají za definitivní placené místo u úřadu dvorského, u správy nejvyšších statků soukromých a rodinných, u zastupitelstva říšského nebo zemského nebo konečné u obce se samostatným statutem, kteréž zvláštním nařízením se označuje za rovno státní službě, vztažmo když takové místo obdrží.
k) Při bezprostředním vykonávání služby civilní státní nebo služby jí na roveň postavené nesmí důstojníci zálohy, na odpočinku, nebo »mimo Úředníci státní.
319
službu« se nacházející ani užívati vojenské uniformy ani nesmí ku svému podpisu svoji důstojnickou hodnosť připojovati; vyjmuti jsou toliko důstojníci stojící v čele nejvyšších úřadů dvorských a státních, jakož i důstojníci, kteří jsou služebními komořími nebo jsou ve službě diplomatické. Aktivní důstojníci jsoucí v těchto službách smí nositi civilní šat toliko se zvláštním povolením (nař. min. fin. ze dne 15. června 1880 č. 5128, list. nař. č. 24; srv. Mayerhofer Handbuch für den polit. Verwaltungsdienst 5 vyd., str. 225 а n.).
5. Udílení veřejných služeb vysloužilým poddůstojníkům (zák. ze dne 19. dubna 1872 č. 20 ř. z).
a) Poddůstojníci, kteří po 12 roků a sice nejméně 8 roků jako poddůstojníci činně sloužili v řádném vojsku, válečném loďstvu nebo zeměbraně a mají dobrou konduitu (chování), nabývají tím nároku na udělení místa ve veřejné službě nebo u státem podporovaných železničních, paroplavebních nebo jiných podniků.
b) Stejný nárok a sice bez ohledu na počet služebních let přísluší dále poddůstojníkům, kteří byvše před nepřítelem nebo při vykonávání veřejné služby bezpečnostní poraněni stali se k vojenské službě nezpůsobilými, pokud ovšem nepozbyli tím způsobilosti k službě civilní. Těmto poddůstojníkům jsou jistá služební místa naprosto vyhražena nebo se jim při udělování jiných míst uděluje přednosť před ostatními uchazeči.
c) Poddůstojníkům jsou vyhrazena tato služební místa:
aa) Všechna místa sluhův a dozorcův u c. k. úřadů, soudů, trestních ústavů a vůbec u ústavů státem úplně nebo z části vydržovaných.
bb) Místa náležející do kategorie úředních a kancelářských sluhů nižší služby dozorčí a výkonné u železničních, paroplavebních a jiných podniků státem podporovaných nebo garantovaných, kteréž svými stanovami, listinou koncesní nebo jiným způsobem jsou vázány při obsazování míst služebních přihlížeti k vysloužilým poddůstojníkům.
d) Oprávněným poddůstojníkům přísluší přednosť při obsazování úřednických míst ve službě kancelářské a manipulační u úřadů, soudů, ústavův a podniků, pokud se místa tato neudělují úředníkům, kteří již služné mají nebo kteří jsou na odpočinku (kviescentům) a pokud poddůstojníci plnou způsobilosť svoji pro žádané místo prokázali. Rovněž mají poddůstojníci v téže míře přednosť i u c. k. civilní stráže bezpečnostní a u stráže finanční.
e) Poddůstojníci, kteří nabyli nároku na vyhražené místo sluhy nebo na přednosť při udělování míst úřednických, obdrží o tom od ministerstva války vztažmo od ministerstva pro zemskou obranu zvláštní potvrzení (certifikát).
f) Oprávnění poddůstojníci mají se ucházeti o vyhrazená místa sluhů neb o místa úředníků nebo strážníků, ohledně kterých jim přísluší přednosť před jinými uchazeči, u úřadu, ústavu nebo podniku, kterýž dotyčná místa uděluje. Žádosť může se vztahovati na určité místo již uprázdněné nebo může zníti všeobecně na místo, jež v budoucnosti se uprázdní; v posledním případě se žadatel v seznamu uchazečů zaznamená.
g) Má-li býti obsazeno vyhražené místo sluhy nebo místo úřednické, ohledně něhož poddůstojníkům přísluší přednosť, budiž to příslušným úřadem, ústavem nebo podnikem, kterýž dotyčné místo obsazuje, s ustanovením Úředníci státní.
lhůty k podání žádostí veřejně vyhlášeno a kromě toho budiž to sděleno též ministerstvu války a ministerstvu pro zemskou obranu.
h) Úřady, ústavy a podniky, jimž přísluší právo udělovati vyhražená místa sluhů vztažmo místa strážníků, ohledně nichž oprávněným poddůstojníkům přednosť jest zachována, jsou povinny vésti záznamy o žádostech podaných o místa, jež teprve v budoucnosti se uprázdní, a vydati každému uchazeči potvrzení o tom, že žádosť podal.
aa) Každý uchazeč musí předložiti certifikát o svém nároku a kromě toho musí prokázati též tělesnou způsobilosť, jakož i zvláštní způsobilosť pro žádané místo služební a musí míti státní občanství v královstvích a zemích na říšské radě zastoupených.
i) Vyhražená služební místa smí býti udělena toliko oprávněným poddůstojníkům, leč že by se žádný oprávněný a pro dotyčné místo způsobilý uchazeč nehlásil; výběr mezi oprávněnými uchazeči není nikterak obmezen.
j) Každý oprávněný poddůstojník má právo stížnosti, bylo-li vyhražené místo služební uděleno proti ustanovením cit. zákona.
k) Nárok na vyhražená služební místa nebo na přednosť při udělení místa úředníka nebo strážníka zaniká
aa) dobrovolným vzdáním se,
bb) odsuzujícím rozsudkem, jenž dle zákona má v zápětí ztrátu státních nebo veřejných úřadů,
cc) překročením 45 roku věku ohledně služebních míst zcela nebo z části ze státních prostředků placených,
dd) překročením 37. roku věku ohledně všech ostatních služebních míst. Nařízením min. pro zemskou obranu ze dne 12. července 1872 č. 98 ř. z. vydaným v souhlase s ostatními súčastněnými úřady centrálními byla prohlášena ustanovení k provedení cit. zák. ze dne 19. dubna 1872
6. Třídy pořadí úředníků státních.
a) Pořadím jest ve smyslu dekretu dv. kanceláře ze dne 16. března 1828 předkem rozuměti ono místo, které vykázáno jest určitému úředníku v pořadí spoluúředníků téže služební kategorie t. j. ve statusu konkretálném; výraz »pořadí« (Rang) nesluší tudíž stotožňovati s určitou kategorií služební, která zařaděna jest v tu nebo onu určitou třídu dietní; znamenať jen místo jednotlivcovo v dotyčné kategorii služební. Co do stáří v pořadí, vyslovena v citovaném dekretu zásada, že vlastní služební pořadí každého úředníka počítati jest nikoli od data, kterým opatřen jest dekret o ustanovení, nýbrž ode dne rozhodnutí, kterýmž jmenování vysloveno bylo (den tento jest vždy též uvésti v příslušném dekretu); mezi více úředníky pak, kteří téhož dne byli v určité kategorii jmenováni, pořadem předchází ten, kdož byl již v dřívějším postavení výše. Pořadí služebního jednou nabytého může státní úředník, jsa v činné službě, pozbýti leč k nálezu trestnímu nebo k vlastnímu zřeknutí se (dv. dek. ze dne 22. června 1835 a ze dne 6. července 1836); z toho jde důsledkem, že určitý úředník přeložen byv na jiné služební místo téže kategorie nepozbývá původního pořadí svého. Ani přeměnou služby nemá se nikomu státi újma v právech jeho: přestoupili tudíž úředník k jinému úřadu státnímu, zachovává se mu i tu pořadí počtem služebních let podmíněné (dv. dek. ze dne 22 září 1830 sv. 58, str. 198 sb. zák. pol.).
Odchylkou odtud promluviti jest o hodnosti úředníků státních ve
smyslu zák. ze dne 15. dubna 1873 č. 47 ř. z., jímž upraveno bylo služné Úředníci státní.
321
úředníků státních. Zákonem tímto spořádáni byli veškeří úředníci státní ustanovení s určitým služným v 11 hodnostních tříd; tu pak znamená hodnost úředníka státního soubor práv a předností spojených soustavně s určitým úřadem státním vřaděným do dotyčné třídy hodnostní, dále název, příslušné odznaky na stejnokroji a konečně výši služného. Ani této hodnosti nemůže úředník ve státní aktivní službě působící pozbýti leč ná- lezem trestním a dobrovolným sřeknutím se; byl-li by tudíž bez žádosti své z moci úřední přeložen na jiné místo nižší dietní třídy, nebo bylo-li by místo služební jím zastávané poodstrčeno následkem změny organisace služební, podržuje přece dosavádní vyšší dietní třídu svou a práva i před- nosti s ní spojené (nález říš. soudu ze dne 27. ledna 1876 č. 10). O postupu ve vyšší třídu hodnostní (avancement) nerozhoduje absolutně pořadí služební v téže služební kategorii; postup podmíněn jest toliko jmenováním (§ 8 cit. zák.). Má-li některý úředník jen titul a charakter vyšší služební kategorie nebo je-li jmenován jen prozatímně úředníkem zastávajícím systemisované vyšší místo služební, požívá příjmů spojených s tímto vyšším místem teprve tou chvílí, kdy mu bylo toto vyšší místo definitivně uděleno (§ 2). Úředníci tedy vyznamenaní titulem a charakterem vyšší služební kategorie nenáležejí v hodnostní třídu této vyšší kategorie služební, nýbrž podržují dřívější svou služební hodnost ve statusu konkretálném. Mají však na základě nejv. rozhodnutí ze dne 5. dubna 1873 právo užívati netoliko názvu, nýbrž i stejnokroje úředního vyšší oné kategorii předepsaného (rozh. min. fin. ze dne 2. června 1873 č. 1816).
II. Konání služby (obor působnosti). Ve příčině konání služby žádá se od úředníků všeobecně:
a) aby přesně plnili povinnosti svého povolání,
b) šetřili úředního tajemství,
c) zachovávali služební poslušnost,
d) šetřili zákonův a platných nařízení,
e) slušně se chovali vůči stranám a
f) byli úplně nestrannými, s čímž jest spojen zákaz přijímati dary ve věcech úředních — jehož přestoupení se tresce jako zločin, přečin nebo přestupek.
Z těchto povinností plyne další povinnost úředníků zdržeti se vedlejších zaměstnání, pokud by byla na úkor řádnému plnění povinností služebních nebo pokud by byla nedůstojná neb alespoň nepřiměřena postavení jejich v občanském životě. Správní dvůr soudní vytkl ohledně vedlejších zaměstnání úředníků tyto zásady: Úředník může býti obmezován v nakládání s časem, jenž mu zbývá po splnění jeho povinností služebních, jen potud, pokud se jedná o vedlejší zaměstnání dle zákona nepřípustné. Že jisté vedlejší zaměstnání jest nepřípustné z toho důvodu, poněvadž má v zápětí zanedbávání služebních povinností úředníkových, může býti vysloveno toliko v řízení disciplinárním; naproti tomu o nepřípustnosti vedlejšího zaměstnání pro spojenou s ním podjatost v úřadování rozhodují úřady dle volného uvážení, ovšem v řízení dle zákona k tomu cíli ustanoveném (roz. spr. s. dv. ze dne 3. února 1888 č. 187, sb. č. 3910 str. 94; srv. Mayerhofer 5. vyd. str. 245).
III. Vystoupení a propuštění ze služby státní.
Státní služba končí smrtí úředníkovou, vzdáním se služby nebo propuštěním ze služby. Dle d. dv. kom. z r. 1835 č. 23 350/2277 není schválení Úředníci státní.
propuštění ze služby vázáno žádnou zvláštní podmínkou. Toliko při úřednících, kteří mají státu klásti účty, má býti, prve než se jim vystoupení ze služby povolí, přiměřeně postaráno o pojištění eráru. Vzdání se služby nesmí býti přijato od úředníka, který jest obviněn ze skutku trestnímu zákonu se příčícího nebo z takového porušení povinnosti, jež by mohlo míti za následek jeho propuštění ze služby; v tomto případě jest vyčkati výsledku vyšetřování a vynésti nález disciplinární. Jenom tenkráte, když uznáno bylo na menší trest než propuštění, může býti vzdání se služby přijato.
Propuštění ze služby státní jakožto nejpřísnější trest za porušení povinností ve službě státní jest ve svých právních důsledcích pro úředníka resp. sluhu státního nedobrovolným rozvázáním služebního poměru, kteréž nadchází cestou zákonnitého projednání disciplinárního. Od té doby, co v Rakousku provedena byla státoprávní zásada oddělení správy od soudnictví, jest též na normách principielně rozdílných založeno disciplinární řízení úředníků správních a soudních, jakož i řízení o vyměření disciplinárního trestu propuštění ze služby státní.
Disciplinární řízení úředníků soudních provádí se dle ustanovení zák. ze dne 21. května 1868 č. 46 ř. z., kdežto pro disciplinární řízení úředníků mimosoudních a sluhů soudních platí předpisy soudní instrukce ze dne 3. května 1853 č. 81 ř. z. (§§ 75 — 89). Disciplinární řízení úředníků správních provésti sluší dle všeobecných ustanovení cís. nař. ze dne 10. března 1860 č. 64 ř. z. Toto naříz. vydáno bylo původně pro disciplinární projednávání »všech zeměpanských úředníků a jim na roveň postavených vyjímaje učitelstvo, finanční stráž a stráž ústavů trestních a polepšoven« a mělo také platnost pro dotyčný služební personál. Podle tohoto nařízení nastoupí ihned propuštění ze služby t. j. bez předchozího nálezu disciplinárního pro ony úředníky a sluhy:
1. kteří byli uznáni vinnými zločinu,
2. kteří byli odsouzeni pro jiný přestupek zákona aspoň ku 6 měsíčnímu trestu na svobodě,
3. kteří upadli do konkursu,
4. kteří pro marnotratnost dáni byli v opatrovnictví.
Den, kterým dotyčný soudní nález nabyl právní moci, platí za den propuštění ze služby. Trest propuštění ze státní služby může být vyřčen dále cestou nálezu disciplinárního, jestliže některý úředník nebo sluha
1. odsouzen byl pro přečin nebo přestupek trestního zákona k menšímu než šestiměsíčnímu trestu na svobodě (cit. naříz. a dek. dv. k. ze dne 26. listopadu 1815 43 sb. zák. soud.);
2. pozbyl úcty a důvěry jinými nečestnými skutky;
3. dopustil se nedbalosti ve službě nebo porušil povinnosti své a to poznovu nevšímaje si předchozích mírnějších trestů disciplinárních;
4. spáchal přečin služební, se kterým spojeno jest dle zvláštních předpisů propuštění z úřadu. Takovými přečiny služebními jsou zvláště:
a) značný stupeň nedbalosti ve služebních povinnostech (předpis ze dne 30. prosince 1806, obnovený nejvyš. rozhodnutím ze dne 5. srpna 1817);
b) hrubé porušení tajemství úředního (dv. dek. ze dne 24. ledna a 6. února 1793, dek. dv. kanc. ze dne 11. května 1845); Úředníci státní.
323
c) sdílení aktů se stranami ať v opisech neb ústně nebo dovolení nahlédnouti v ně mimo případy zákonem připuštěné (dv. dek. ze dne 31. prosince 1810 sv. 35 sb. zák. soud.);
d) provozování vedlejšího zaměstnání, které může zavdati podnět k domněnce o předpojatosti při vykonávání úřadu vzhledem ku povaze své a vztahu ku postavení úřednímu, nebo které jest v rozporu se slušností nebo vnější ctí té hodnosti, kterou úředník zaujímá, byl-li úředník od svého chéfa písemně vyzván, aby vzdal se buďto tohoto vedlejšího zaměstnání nebo služby své do určité lhůty (dek. dv. kane. ze dne 23. září 1835);
e) provozování obchodu státními papíry pomocí pokladny a účetních úředníků (dv. dek. ze dne 15. února 1797 a dek. dv. kanc. ze dne 17. ledna 1803);
f) přijetí lehkomyslných zápůjček, o nichž úředník ví, že je nemůže splatiti z nižádného jiného jmění nežli ze svého služného (pat. ze dne 20. října 1798, dv. dek. ze dne 11. května 1829 sb. z. soud. č. 57);
g) svémocné opuštění služby, jestliže úředník jest úředně vyzván, aby v určité lhůtě za následků propuštění ze služby na úřad se dostavil a ospravedlnil svémocné vzdálení své a on vyzvání toho neuposlechne, nebo jestliže danou dovolenou bez náležité omluvy prodlouží si o více než 6 týdnů.
Vylíčené tuto zákonné předpisy o podmínkách propuštění ze správní služby státní platí též o soudních úřednících, jenže u těchto — jak shora dotčeno — upraveno bylo disciplinární řízení k propuštění vedoucí zákonem ze dne 21. května 1868 č. 46 ř. z. Odchyluje pak se tento zákon od shora cit. císařského nař. ze dne 10. března 1860 v tom, že lze bez dalšího projednávání jen tehdy od disciplinárního soudu vyřknouti propuštění ze služby státní, když trestní soud nalezl na takový trest, že se jím již po zákonu samém úřadu pozbývá. Ob. z. trestní a zák. ze dne 15. listopadu 1867 č. 131 ř. z. vytýkají zvláštní následky, které v zápětí má soudní potrestání vzhledem ku ztrátě úřadů veřejných. Propuštění ze služby státní působí :
1. ztrátu názvu;
2. ztrátu nároku na pensi, pokud se týká, na provisi, jakož i na veškery jiné příjmy ze státní pokladny;
3. nezpůsobilost k tomu, aby dotyčná osoba bez výslovného dovolení císařova znovu byla přijata ve službu státní, a to v kterékoli vlastnosti — tedy i má-li být přijata za diurnistu (§ 26 trest. z., dv. dek. ze dne 26. července 1832 a dek. dv. kane. ze dne 10. července 1844 sv. 72 sb. zák. soud.).
Žádá-li státní úředník daný na odpočinek bez výhrady za místo sluhy a přijme-li je bez opačného prohlášení, má se za to, že se tím mlčky vzdal hodnosti státního úředníka dříve jemu příslušející, jakož i všech práv a výsad s hodností touto spojených (roz. říš. s. ze dne 20. října 1887 č. 166, sb. »Hye«, VIII. sv., str. 114, č. 411).
IV. Výměna služebních míst.
1. Výměna služby připouští se za těchto podmínek:
a) Výměnu tu lze jen ze zvláště důležitých důvodů, které uchazeč udejž a prokaž, povoliti. Úředníci státní.
b) Žádá-li se úředního uznání, že přednesené pohnutky uchazečů o výměnu skutečně existují a že zvláště důležitý a naléhavý důvod zakládají, aby se připustila výměna míst.
c) Jest uvážiti okolnost, zda služba tím nedozná ujmy, t. j. je-li tu morální jistoty, že každý z uchazečů o výměnu vyhoví požadavkům nového určení služebního.
d) Nesmí se třetímu výměnou tou v jeho právu ublížiti.
e) Lze tudíž vyměňujícím při úřadě, k němuž přestupují, mezi úředníky téže kategorie sice pořadí hodnostní podle služebního věku v této kategorii vyhraditi, nikdy však pořadí vyššího nad ono misto, jež zaujímal úředník na základě výměny vystupující (dv. d. ze dne 22. října 1830 sv. 58 č. 96 sb. z. s. a nař. ze dne 17. března 1855 č. 52 ř. z.
2. Příslušnosť.
Pro politickou službu úřednickou jest místodržitel kompetentní, aby povoloval služební výměny úředníků, které přísluší jemu neb úřadu jemu podřízenému jmenovati (§17 nař. min. vnitra a spravedl. ze dne 17. března 1855 č. 52 ř. z. a nař. ze dne 19. ledna 1852 č. 10 ř. z. ad c). Žádosti podati jest u zemské vlády (zemského šéfa) a jím je vyříditi aneb, běží-li o přednosty neb o služební výměnu, která se dotýče dvou zemí, jest je předložití misterstvu vnitra, jež o nich rozhodne. Chtějí-li úředníci různých správních oborů svá místa služební změniti, kteří podle své kategorie nejsou ministerstvem jmenováni, má místodržitel právo povoliti to (§ 20 nař. ze dne 17. března 1855 č. 52 ř. z.).
3. V soudní službě lze povoliti výměnu služebních míst jen ze zvláště důležitých příčin. Žádosti podány buďcež u presidia vrchního soudu a jde-li o výměnu mezi osobami, které nejsou ustanoveny v obvodu téhož vrchního soudu, ministr spravedlnosti. Presidium vrchního soudu má o podaných žádostech potřebná slyšení konati a jednání se svým dobrým zdáním ministru spravedlnosti k rozhodnutí předložiti. Služební výměna míst, jichžto obsazování vyhraženo jest Jeho Veličenstvu, může nastati jediné s Nejvyšším schválením (§ 38 soud. instr.). Hledíc k těm místům služebním, jichž obsazování zůstaveno jest vrchním zemským soudům, presidentům vrchních zemských soudů a předsedům sborových soudů 1. stolice, přísluší také rozhodovati o žádostech o výměnu těch služebních míst vrchnímu zemskému soudu a jsou-li žadatelé o výměnu zřízeni v obvodech různých vrchních zemských soudů, vyhradí se rozhodnutí jenom tehdy ministru práv, nedocílí-li se v posledním případě dohodnutí vrchních zemských soudů (výn. min. sprav. ze dne 7. června 1866 č. 6261 lit. c). Služební výměnou nesmí ani služba ujmy doznati ani třetímu v jeho právu ublíženo býti (§ 39 soud. instr.).
E. Služné státních úředníků.
I. Pojem.
Služné státních úředníků jest částí příjmů služebních, jež jsou systematicky spojeny jako pevný plat (fixům) s určitým místem služebním bez ohledu na místo služební a jež tvoří základ pro vyměření výslužného (pense). Vedle služného dostává se státním úředníkům přídavků aktivitních, pokud se týče funkčních; mimo to jsou celou řadou zákonných předpisů upraveny též mimořádné příjmy služební, na něž mají státní úředníci nárok jen z jistých příčin a jen za užčitou dobu (na př. diety, příspěvky na přesídlení atd.). Úředníci státní.
325
II. Služné aktivních státních úředníků upravil zákon ze dne 15. dubna 1873 č. 47 ř. z., některá jeho ustanovení byla změněna zák. ze dne 19. září 1898 č. 172 ř. z.
Zákon z r. 1873 obsahuje tato podstatná ustanovení: Všichni úředníci státní se služným zřízení dělí se na 11 tříd hodnostních. Hodnostní třídou státního úředníka určuje se až na vyjimky v § 15 tohoto zákona stanovenou výměra jeho příjmů. Příjmy systemisované jsou: plat a přídavek funkční neb aktivní. Každé ze 4 nejvyšších tříd hodnostních vyměřen jest plat jen jedním stálým číslem, každé z ostatních tříd hodnostních vyměřeny jsou tři stupně služného.
Dle čl. 2. cit. zák. z r. 1898 děje se postup do vyššího služného jedné a téže důstojenské třídy v 11., 10. a 9. třídě hodnostní po 4 letech, v ostatních třídách hodnostních po 5 služebních letech v příslušné důstojenské třídě odsloužených. Při postupu úředníka do vyššího služného téže třídy hodnostní poukáže se vyšší plat teprve k žádosti dotyčného úředníka, jenž zároveň musí prokázati svůj nárok. Průkaz staň se tím, že úředník předloží potřebné doklady představenému úřadu k dalšímu jednání. Pro postup de vyššího služného téže třídy po 4 pokud se týče 5 letech je rozhodným den jmenování (výn. min. fin. ze dne 12. července 1873 č. 16906 věstníku min. fin.). Státním úředníkům tří nejnižších důstojenských tříd (11., 10., 9) poskytují se po 16 letech v téže hodnostní třídě odsloužených služební starobní přídavky osobní ročně 100 zl. a po 20 letech ztrávených v téže třídě hodnostní přídavky dalších 100 zl. ročně (čl. 3. cit. zák. z r. 1898). Výměra příjmů stanoví se díle hodnostní třídy, jež Úředníci státní.
přísluší místu, v němž je úředník definitivně ustanoven (§ 7 cit. zák. z 1873). Úředníkům, jež mají jen titul a charakter vyšší kategorie služební, neb jsou pro nějaké systemisované místo služební jmenováni jen prozatímně, příslušejí příjmy tomuto vyššímu místu služebnímu propůjčené teprve tehdá, když se jim toto vyšší místo služební definitivně udělí (§ 7 zák. z r. 1873). Úředníci, jež mají nárok na byt naturální a není-li takového bytu na ekvivalent za byt, obdrží jen polovici přídavku aktivního neb funkčního jim jinak příslušejícího, jestliže podrží výhodu tuto, to netýká se však ministrů a správců zemských ani jiných úředníků, jež mají za příčinou své služby byt úřední. Elevům, aspirantům, praktikantům a auskultantům uděluje se ve příčině vykonávání jejich povolání služebního charakter státních úředníků, aniž se zařaďují v nějakou třídu hodnostní. Elevům, aspirantům a praktikantům, jež prokáží, že nabyli vyššího vědeckého přípravného vzdělání, povoliti lze adjutum 500 neb 600 zl. na rok, ostatním adjutum 200 až 400 zl. ročně. Auskultantům udělují se dle platných předpisů adjuta 500 a 600 zl.
III. Služné ostatních státních úředníků.
Tu dlužno uvésti:
1. služné universitních professorů všech fakult upravena jsou zákonem ze dne 19. září 1898 č. 167 ř. z.;
2. Služné učitelstva při středních školách státem vydržovaných upravuje zák. z 19. září 1898 č. 173 ř. z.;
3. služné učitelstva při státních ústavech učitelských a při cvičných školách s těmito ústavy spojených, ze státních peněz vydržovaných stanoví zák. z téhož data č. 174 ř. z.;
4. služné učitelstva při státních živnostenských ústavech vyučovacích upravuje zák. z téhož data č. 175 ř. z.
IV. Poukazování služného.
Každý úředník požívá systemisovaných platů, adjut, aktivních přídavků a jinakých přídavků na penězích, když byl jmenován, od prvního dne nejbližšího měsíce následujícího po jeho jmenování a všechny tyto platy vyplácejí se měsíc napřed. Za den jmenování pokládá se, když jest jmenování zůstaveno Jeho Veličenstvu, den nej vyššího rozhodnutí, v jiných pak případech den, kterého příslušný úřad úředníka jmenoval (nař. ze dne 15. května 1873 č. 75 ř. z.). Při postupu úředníka do vyššího stupně téže třídy hodnostní počne úředník bráti vyšší plat od prvního dne měsíce, jenž nejblíže následuje čtyřletí (pokud se týče pětiletí) v té třídě hodnostní dokonané a když byl úředník svůj nárok prokázal.
V. Daně.
Otázka ta je upravena nyní zák. z 25. října 1896 č. 220 ř. z. (o přímých daních osobních, hlava 4.), kterýmžto zákonem zrušeny byly předpisy starší, zejména však cís. pat. z 29. října 1849 č. 439 ř. z. (srj. čl. 2. uv. z. k cit. zák. z 1896). Platy státních úředníků podléhají osobní dani z příjmu a pokud platy dosahují nebo převyšují ročně 3200 zl., podléhají vedle osobní daně z příjmu též tak zv. dani ze služného (§§ 167, 233 zák. ze dne 5. října 1896 č. 220 ř. z.). Pokud však příjem nepřevyšuje ročních 600 zl., nepodléhá osobní dani z příjmu (§ 155 cit. z. z 1896). O výměře daně viz § 172 cit. z. (z příjmu přesahujícího 600 zl. ač včetně do 625 platí se daně 3 zl. 60 kr.; z příjmu 625 zl. až včetně do 650 zl. 4 zl.; z příjmu 650 zl. až včetně 675 zl. 4 zl. 40 kr. Úředníci státní.
327
atd. Avšak daň buď vyměřována s tou obměnou, že z příjmu stupně vyššího nesmí po srážce daně nikdy zbýti méně, než zbude z nejvyššího příjmu nejblíže nižšího po odečtení daně naň připadajícího. Příjem ze služného (a též i výslužného) zahrnuje zejména:
1. služné, osobní přídavky, aktivní přídavky, remunerace a všechny jiné jakkoliv zvané, napřed určené (stálé) platy na penězích neb v přírodninách (při čemž platy v přírodninách [in natura] čítány buďte podle cen skutečných; § 168 ku konci cit. zák. z r. 1896) úředníků (též zřízenců a sluhů) státních;
2. tak zv. platy proměnlivé, t. j. všechny požitky, jež úředníkům (též zřízencům a sluhům) státním příslušejí z poměru služebního (na př. kollejné, zkušebné taxy atd,);
3. všeliké platy odpočinkové a zaopatřovací, jichž požívají úředníci (též zřízenci a sluhové) státní (§ 167 cit. z. z r. 1896). O přiznáních příjmů (fasse) viz § 202 cit. z. z r. 1896 a čl. Přiznání daní.
Jak již bylo řečeno, jsou státní úředníci, jichž platy služební dosahují neb dokonce převyšují ročních 3 200 zl., povinni vedle osobní daně z příjmu zapravovati též tak zv. daň ze služného (Besoldungssteuer), jež činí 0,4 až 6%. Daň tato buď však vyměřována s tou obměnou, že z platu stupně vyššího po srážce daně nikdy nesmí méně zbývati, než zbývá z nejvyšších platů nejbližšiho stupně nižšího po srážce daně na příjem tento připadající (§ 233 cit. zák. z r. 1896).
Upozorniti sluší dále na to, že přesunutí osobní daně z příjmu je zákonem vyloučeno a že tedy úmluvy k tomu směřující jsou neplatnyý (§ 238 cit. zák. z roku 1896).
Konečně třeba doložiti, že platy státních úředníků jsou osvobozeny od přirážek k daním přímým a vůbec od přirážek obecních.
VI. Taxa služební.
Měřítkem pro zapravení taxy jest roční obnos všech peněžitých a naturálních požitků úřadníka, jež tvoří jeho systemisovaný plat. Požitky naturální počítají se určitým obnosem, jímž se připočítají k hotovému platu úředníka. Vůbec platí zásada, že obnos, z něhož zřízenec ve službě civilní neb vojenské jednou zaplatil taxu služební neb ve službě církevní taxu za udělení obročí, sráží se při budoucích jmenováních, postupech nebo povýšeních a taxa služební zapraví se jen ze zbytku, ať již zřízenec požíval v čas svého nového jmenování, postupu nebo povýšení platu neb obročí, z něhož tuto taxu zaplatil, čili nic (§§ 178 —180 tex. z.) (ostatně viz čl. Taxy). Taxu zapraviti sluší ve 12 měsícíčních splátkách, ač ovšem i na jednou ji úředník zapraviti může. Po dobu, po kterou se taxa služební zapravuje, nevzniká vzhledem k § 154 zák. z 25. října 1896 č. 220 ř. z. (který taxative uvádí případy osvobození) povinnosť platiti osobní daň z příjmu. Úleva, která se zde poskytuje, je tu pouze ta, že po dobu, která je zákonem stanovena k zapravení služebné taxy, nevybírá se 3% příspěvek, jež jsou jinak aktivní úředníci státní a učitelé státní povinni pro výslužné platiti státnímu eráru. Příspěvek tento činí, jak již řečeno 3% aktivitního služného, jež rozhodným jest pro vyměření výslužného (§ 15 zák. ze dne 14. května 1896 č. 74 ř. z. o zaopatření civilních úředníků státních (učitelů státních), pak sluhů, jakož i jejich vdov a sirotků). Viz článek Pense státních úředníků.
VII. Zmenšení a zastavení platů (viz čl. Řízení disciplinární). Úředníci státní.
VIII. Exekuce platů státních úředníků.
Na stálé služebné příjmy státních úředníků (platy, osobní, starobní, funkční, aktivní a jinaké přídavky) lze vésti exekuci jen do 1/3 a to ještě s tím dalším obmezením, že exekutu musí z celé sumy těchto příjmů zůstati roční důchod 800 zl. volným. Vede-li se exekuce k tomu konci, by byla poskytnuta výživa ze zákona příslušející, musí zůstati exekutu volnou polovice ročního platu, jenž jinak není exekuci podroben, tedy 400 zl. (zák. z 21. dubna 1882 č. 123 ř. z. a čl. 9. č. 8 uv. z. k ex. ř.). K úředníkům a sluhům ve veřejné službě se nalézajícím patří též představení, profesoři, učitelé, učitelské síly výpomocné a sluhové na vyučovacích ústavech státních, zemských, obecních, dále na konfesních školách, jež považovati třeba za ústavy některé církve neb náboženské společnosti zákonem uznané. Při vyšetření platů exekuci podléhajících počítají se dávky naturální, jež se při zjištění příjmu služebního do tohoto čítají, dle ocenění. Předpisy zmíněné mají ráz juris cogentis; nelze je tudíž úmluvou učiněnou mezi exekventem a exekutem vyloučiti neb obmeziti. Rovněž cesse, assignace, zastavení neb jiné právní jednání příčící se předpisům zák. z 21. dubna 1882 č. 123 ř. z. jest právně bezúčinným. Dobývání pohledávek cestou správní není, pokud se platnými předpisy připouští, zák. ze dne 21. dubna 1882 dotčeno.
F. Vedlejší požitky úředníků státních jsou všechny příjmy a odměny, jež lze státním úředníkům mimo jich stále platy uděliti nebo povoliti. Tyto vedlejší požitky jsou buď trvalými nebo dočasnými.
I. Trvalé (stálé) požitky vedlejší. Sem náležejí:
1. naturální byty, t. j. bezplatné poskytnutí úředního bytu. Co se týče udržování bytu, stanoví dv. d. z 24. února 1807 č. 19, sv. 28 sb. z. p., že vnitřní zařízení děje se na náklady státní, všechny ostatní však náklady, jichž byt vyžaduje a jež nejsou spojeny s nejnutnější opravou budovy, kamen, dveří a oken a jichž vůbec nájemník soukromého domu nemůže požadovati na vlastníku domu, nahradí uživatelé bytu ze svého, aniž stát jest povinen jim něčím přispěti. Výjimku máme jen ohledně naturálních bytů zemských náčelníků, jež jsou výhradně určeny k representaci (výn. min. fin. ze dne 3. října 1856 č. 16 046). Úředníkům požívajícím bytu naturálního, náleží celý přídavek aktivní (rozh. spr. s. ze dne 8. května 1879 č. 801 a 1879, č. 484 str. 165). Naturální byty mají především místodržitelé, zemští presidenti a okresní hejtmanové. Malé byty v úředních budovách, účelům úředním nevyhovující, přenechají se bezplatně sluhům. Přenechání je však odvolatelným. Sluhové jsou v takovém případě povinni hlídati a obstarávati domácí práce. Úředník vystupující ze státní služby neb rodina zemřelého úředníka jest povinna byt vykliditi, jak to služba vyžaduje, aniž však má nároku na nějaké odškodnění. Není-li to však v zájmu služby nezbytně nutným, by všechny obytné místnosti byly ihned vyklizeny, připouští se dohodnutí se strany odstupující s úředníkem nově nastupujícím, by strana odstupující setrvala ještě nějaký čas, jehož bližší určení řídí se ovšem konkrétními poměry, v bytě naturálním (d. dv. kom. ze dne 11. prosince 1834 č. 49 875/4774). Suspendovaný úředník je povinen odstoupiti potřebnou čásť naturálního bytu, nemaje nároku na odškodnění. Není li však vyklizení naturálního bytu nutným, může suspendovaný úředník i po dobu své suspense bytu naturálního volně Úředníci státní.
329
užívati (d. dv. kom. z 24. února 1835 č. 21 sv. 63 sb. z. pol. a výn. m. o. z 13. března 1880 č. 2588).
2. Náhradou za byt je záplata, které se dostává státnímu úředníkovi místo naturálního bytu jemu příslušejícího. Náhrada tato povoluje se, není-li tu bytu naturálního, neb bylo-li třeba tento z ohledů služebních vykliditi a pomíjí zánikem (skončením) funkce, s níž jest spojeno používání naturálního bytu.
3. Osobní přídavky: Státním úředníkům tří nejnižších hodnostních tříd poskytují se po 16 služebních letech v téže třídě hodnostní strávených služební starobní přídavky osobní a sice ročně 100 zl. a po 20 letech v téže hodnostní třídě odsloužených přídavky dalších 100 zl. ročně. Osobní přídavky buďtež při postupu do vyššího služného podle platných předpisů zmenšeny, pokud se týče vpočteny (čl. 3. a 4. zák. z 19. září 1898 č. 172 ř. z).
4. Úřední oděv sluhů (livrej) : Úřední sluhové, pomocníci, vrátní při úřadech zemských mají nárok na úřední oděv, jenž jeví se co vedlejší požitek k jich ostatním příjmům.
II. Dočasné požitky vedlejší.
Sem spadají:
1. Remunerace, t. j. odměny za mimořádné služby, jež nenáležejí k povinnostem dotyčného místa služebního; o renumeracích platí tyto zásady:
a) Vynikající vykonávání služby obyčejné, jež zahrnuta je v úřední povinnosti, neposkytuje nároku na odměnu peněžitou.
b) Odměnu lze jen tehdá poskytnout), když výkon zjednal státu mimořádný, na činnosti úředníkově závislý prospěch, neb když byl výkon spojen s neobyčejnou námahou a bylo v něm po delší dobu pokračováno.
c) Výše odměny řídí se velikostí prospěchu neb úspory, trváním mimořádné služby a ostatními poměry toho, jenž má býti odměněn.
d) Praktikanti neb jiné osoby bezplatně sloužící musí, kde toho služba žádá, bezplatně konati, co jim jich představení nařídí a jen, jsou-li zde podmínky mimořádného upotřebení, jež není zahrnuto v obyčejné povinnosti úřední, a zvláštního prospěchu pro stát tím dosaženého, mohou žádati za udělení peněžité odměny (dv. d z 6. května 1836 č. 79 sv. 64 sb. pol. z.).
e) Svěří-li se kviescentům a pensistům neb do přísahy vzatým praktikantům substituce mimo místo pobytu jimi zvolené, lze jim za prospěšně vykonané služby substituční uděliti přiměřenou odměnu (nejv. rozh. z 24. března 1828).
2. Výpomoc. Úředníci státní a sluhové státní, kteří nezaviněným způsobem (nemocí, nehodou) upadli v nouzi, mohou obdržeti dočasné podpory, ač-li službu svoji ku spokojenosti představených vždy vykonávali. Dle platných předpisů lze výpomoc téže osobě z pravidla teprve po uplynutí plného roku od posledního udělení podpory poskytnouti (výn. min. fin. ze dne 19. ledna 1850 č. 28 371). Rozumí se, že nemoc nebo nehoda se musí prokázati. Výpomoc lze poskytnouti jen jako úlevu, nikoli tedy jako úplnou náhradu výloh, jež úředník učiniti musil. Jmenovitě nelze vzíti zřetel na výlohy, které již delší dobu před podáním žádosti učiněny byly, jakož i na nepatrná onemocnění neb nepatrné výlohy, jež zálohami krýti lze. Výpomoci vyplácejí se z pravidla ze zvláštního fondu, pročež při každém návrhu na poskytnutí výpomoci jest vždy vykázati stav dotyčného Úředníci státní.
fondu a čas, kdy posléze podpora povolena byla (výn. min. fin. ze dne 7. července 1864 č. 31 898). Obnos, ku poskytování výpomoci potřebný, stanoví se rok od roku zákonem finančním.
3. Diety (viz tento čl.).
4. Náhrada cestovného: V tom směru platí tyto předpisy :
a) Žádný úředník nesmí bez příkazu nebo povolení úřadu, jehož se týče, podniknouti cestu ve věcech služebních, ač není-li k tomu již dle své instrukce služební povinen neb oprávněn. Úředník předloží svůj účet cestovní nejpozději ve 14 dnech po komisi (dv. d. ze dne 12. listopadu 1821, č. 42 231 a ze dne 5. prosince 1826 sv. 54 str. 139 sb. pol. z.; d. dv. k. ze dne 4. ledna 1827 č. 107).
b) Cestovní účty úředníků konceptních a technických, účetních a manipulačních všech odvětví správních adjustují účetní úřady (oddělení) úřadům poukazujícím přidělené. Stížnosti úředníků neb jinakých osob ve službě veřejné se nalézajících a cestovné účtujících proti adjustování účtů cestovních sluší vznésti v propadné lhůtě 14denní, jež se počítá ode dne, kdy byl počet vydávající vyrozuměn. Vyrozumění budiž jím potvrzeno (výn. m. vn. ze dne 12. srpna 1877, č. 11 078). Správní soudní dvůr nálezem svým ze dne 15. prosince 1882 č. 2484 rozhodl naproti tomuto výnosu, že propadná lhůta 14denní stanovená dekretem dvorní komory ze dne 5. prosince 1826, jenž byl pojat do sbírky zákonů politických, je sice závaznou pro podání cestovních účtů, není však závaznou stejná lhůta, již stanovil výn. min. fin. ze dne 21. července 1877 č. 18 683 č. 16 věst. min. fin. pro podání stížností proti adjustování účtů cestovních, ježto vláda by mohla takové nařízení vydati jen tehdá, kdyby tu byly podmínky čl. 11. st. zákl. zákona ze dne 21. prosince 1867 č. 145 ř. z., čemuž však v našem případě není, ježto právo vydávati nařízení nedá se odvoditi z úředního oboru působnosti ministerstev a zákona o takovém zmocnění nemáme.
c) Dle předpisů, jež vydaly jednotlivé úřady zemské na základě platných zákonných nařízení, zkoumá a adjustuje představený úřadu účty o cestovném, jež se hradí z úředního paušálu neb stranami.
d) Úřady dobývají pod vlastní zodpovědností na stranách náhradou povinných úplnou a okamžitou náhradu nákladů komisních, jež shledány byly správnými, pokud se týče byly opraveny. Strany buďte zevrubně o tom poučeny, že musí nahradili náklady komisní a je-li více stran dohromady povinno náhradou, vyznačen buď obnos na každou stranu připadající (gub. dekret ze dne 23. prosince 1825 č. 74 079). Konala-li se šetření k žádosti strany, nahradí strana podlehnuvší náklady komise, jež její vinou a svévolným chováním byly způsobeny (dek. dv. kom. ze dne 20. srpna 1799 č. 2374; z 13. září 1799 č. 24 602; výn. min. fin. ze dne 16. července 1852 č. 23 389).
e) Dek. dv. kom. ze dne 3. července 1847 str. 115, sv. 75 sb. z. p. bylo stanoveno, že úředníci mohou tam, kde jsou železnice zřízeny, použiti tohoto komunikačního prostředku; čítati mohou však jen obnosy dle cen jízdních a snížených cen jízdních a sice za tu třídu vozovou, na kterou má úředník neb sluha dle platných předpisů nárok. Nelze-li ze zvláštních důvodů užiti při jednotlivých cestách služebních snížených cen jízdních a počítá-li se tudíž normální poplatek sazební, budiž to v účtu cestovním ospravedlněno. Ohledně výhod, jež se poskytují aktivním státním a dvorním úřadníkům při dopravě zboží po železnicích a parolodích platí nyní normale, Úředníci státní.
331
jež schválilo m. o. sub 30. list. 1891 č. 53 869; tím pozbylo plat- nosti normale z 20. května 1885.
f) Cestovné zapravuje se z úředních paušálů.
5. Poplatky substituční:
a) Tyto poplatky povolí se úředníkům, jež odesýlají se, by prozatímně zastávali uprázdněné místo služební. Úředníci tito obdrží vedle předepsané náhrady nákladů za cestu tam a zpět, jež jim dle hodnostní jich třídy přísluší, též diety, které jim přísluší dle jich třídy služební.
b) Substítují-li osoby, jež nejsou úředníky, dostane se jim požitků, jež jsou systemisovány s úřadem a při substitucích mimo jich bydliště, sluší jim nahraditi cestovné a po dobu cesty diety.
c) Ustanoví-li se kviescenti nebo pensisté za substituty mimo bydliště jimi zvolené, pokládají se za skutečné úředníky. Při substitucích v místě pobytu jimi zvoleném jsou však povinni konati službu dle sil svých; lze však v takových případech povoliti jim neb navrhnouti pro ně přiměřenou odměnu, jestliže se při substituci náležitě osvědčili.
d) Vyjmouc případy uvedené, nemá žádný úředník nároku na zvláštní poplatky, bylo li mu svěřeno zastávání nějakého úřadu; lze mu však povoliti zvláštní odměnu za mimořádných okolností, když se delším a zvláštním namáháním vyznamenal způsobem pro službu prospěšným (d. dv. k. ze dne 11. dubna 1828 sv. 56 č. 31 sb. z. pol.).
6. Náklady stěhování a náhrada za nábytek:
Úředníci, jež byli přesazeni na svou žádosť neb nabyli nového místa ke své žádosti, nemohou se domáhati žádné náhrady ať již tím in utili neb in honorifico získají čili nic. Rovněž nepřísluší náhrada úředníkům, jež byli ex officio přesazeni a in utili získají. Lze však za zcela zvláštních okolností žádati pro ně na nejvyšším místě za příspěvek. Úředníci však, jež se přesazují ex officio a jen in honorifico získají neb nezískají ani in honorifico ani in utili, obdrží kromě diet, jež jim po dobu cesty dle hodnostní jich třídy příslušejí, též náhradu povozného a odškodnění za nábytek, a sice nejsou-li ženati v obnosu dvouměsíčního a mají-li více než 2 děti v obnosu tříměsíčního platu. Byl-li úředník přesazen sice na svou žádosť, avšak do jiného místa, než do kterého si přál, nedostane náhrady cestovného, bylo-li tím jeho přání vyhověno. Byl-li však úředník přesazen proti svému přání, spíše z ohledů služebních, může žádati za náhradu.
7. Poselné a stravné:
Úředním sluhům přísluší nárok na poselné a stravné, byli-li z příkazu představeného úřadu služebně činnými mimo místo úřední. Poselné lze však čítati jen tehdá, je-li místo, kam sluha se odebral, vzdáleno od úředního sídla více než půl míle (více než 3,8 km.) a jen potud, pokud se neúčtuje příležitosť tam a zpět, jíž sluha může použiti. Poselné obnáší 23 1/2 kr. r. m. za každý miriametr cesty tam a zpět. Obstará-li sluha při jednom poslání více rozkazů na různých místech, náleží mu poselné za celou cestu v patřičném pořádku vykonanou; za zlomky cesty, jež ne obnášejí 1/4 míle (2 km.) se náhrada neposkytuje. Poselné náleží sluhům i při záležitostech politických, vyšle-li se sluha v trestní věci neb obstará-li ve věci stran úkon úřední, jenž nespočívá v pouhém doručení. Stravné obnáší 84 kr. r. m. denně, má-li sluha ročního platu aspoň 315 zl., jinak 56 kr. r. m. Stravné může sluha účtovali, byl-li vyslán v trestní věci, neb musí-li, vykonávaje úřední rozkaz v jiném služebním poslání, zůstati přes Úředníci státní.
noc nebo doprovází-li úředníka na komisi vyslaného. Poselné a stravné adjustuje sluhům představený úřadu a vyplácí se jim po vykonaném sluebním příkazu. Vyšle-li se sluha v trestní věci, zapraví strana poselné.
8. Poplatky doručovací (doručné) :
a) Za každé jednotlivé doručení mimo místo úřední přísluší sluhovi bez dalšího rozdílu vykonané cesty, doručné 17 1/2 kr., je-li místo, kde se doručuje, vzdáleno od místa úředního víc než půl míle (3,8 km.). Doručné zapraveno buď sluhovi doručujícímu. Jde-li o doručení, jež se týče téhož úkonu úředního neb téhož příkazu úředního, nelze vedle poselného požadovati ještě zvláštní doručné. Vybrané doručné odvedou sluhové představenému úřadu neb úředníku tímto k tomu určenému. Doručné rozdělí se pak každý měsíc neb též v kratších oddílech časových dle ustanovení představeného úřadu mezi sluhy doručováním pověřené a sice dle poměru účastenství (viz Mayerhofrův »Handbuch des politischen Verwaltungsdienstes, 1894, str. 88 nn.).
b) Doručné sluhů soudních:
Za doručení soudními sluhy buďtež vybírány poplatky doručné dle předpisu min. nař. ze dne 3. července 1854 č. 169 ř. z. (čl. 34. uv. z. k с. ř. s.). Při doručeních, za které nesmí býti doručné vybíráno (na př. bylo uděleno právo chudých § 64 č. 5 c. ř. s.), budiž na lístku doručném nápadným způsobem (na př. razítkem červené barvy) připojena poznámka: »za doručení nebudiž soudnímu sluhovi ničeho placeno«. Jinak dlužno výši doručného, kterou má adresát zapraviti, stejně nápadně na listu doručném vyznačiti (§ 369 jedn. ř. ze dne 5. května 1897 č. 112 ř. z.).
Poplatky doručné, jež každý sluha (doručný posel) má vybrati, buďte ke konci měsíce (po případě z nařízení přednosty soudu i v kratších obdobích) z knihy doručné vypsány. Úhrn ze všech doručných knih vyplývající s poplatky doručnými, jež byly vydobyty příkazem platebním, tvoří fond, jenž se rozdělí dle dělidla na základě § 23 min. nař. ze dne 3. července 1854 č. 169 ř. z. a výnosu ministra spravedlnosti ze dne 28. června 1883 č. 5275 od přednosty soudu stanoveného mezi sluhy a posly doručné. Překročen li je obnos na sluhu nebo posla doručného vypadající úhrnem poplatků, jež měl vybrati, má přebytek odvésti. Malé obnosy mohou jemu býti ponechány na zúčtování v měsíci příštím. Jeví-li se po provedeném rozdělení nějaký přebytek, buď zanesen do knihy peněžní a koncem roku odveden presidiu vrchního soudu zemského. Přebytků odvedených užito buď dle nařízení o tom vydaných ministrem spravedlnosti (§ 370 jedn. ř.).
G. Aktivní přídavky.
Aktivními přídavky rozumíme příjmy, jichž se kromě služného dostává státním úředníkům po dobu jich aktivní působnosti a jež se tedy zastaví, jakmile státní úředník dán byl do výslužby, nechať se tak stalo k jeho vlastní žádosti neb snad z moci úřední. Pro čtyry nejvyšší třídy hodnostní (1. — 4.) stanoveny jsou místo aktivních přídavků t. zv. přídavky funkční. Aktivní a funkční přídavky poskytnuty byly státním úředníkům v dobách, kdy služné jich nestačilo k zajištění bezstarostné existence a na radikální opravu úřednických platů nebylo možno vzhledem k nepříznivým poměrům finančním pomýšleti. Když pak stálým steskům na nedostatečnost platů, manifestujícím se zejména v hromadných peticích z kruhů úřednických neustále říšskou radu docházejících, bylo vyhověno a toužebná regulace platů úřednických konečně zákony ze dne 19. září 1898 č. 172 ř. z. Úředníci státní.
333
uskutečněna: ponechány i na dále aktivní a funkční přídavky, tyto do- konce pak pro 3. a 4. třídu hodnostní zvýšeny. Bližší předpisy o aktivních přídavcích obsahuje zákon ze dne 15. dubna 1873 č. 47 ř. z. Aktivní přídavky rozděleny jsou ve 4 třídy, takže úředníci zřízení ve Vídni jsou zařaděni do 1. třídy, úředníci v městech s obyvatelstvem přes 50.000 obyvatelů do 2. třídy, v místech lázeňských Badenu, Františkových lázních, Mariánských lázních, Karlových Varech, Teplicích, dále v místech, kde je méně než 50.000, avšak více než 10.000 obyvatelů do 3. třídy a konečně úředníci zřízení v ostatních místech pod 10.000 obyvatelstva do 4. třídy. Co se týče funkčních přídavků, zrušil čl. 1. zák. ze dne 19. září 1898 č. 172 ř. z. přílohu b) zákona ze dne 15. dubna 1873 č. 47 ř. z. a nahradil ji jinou, která zvyšuje funkční přídavky hodnostářů 3. a 4. třídy hodnostní. Podotknouti sluší, že předpisy o aktivních přídavcích nevztahují se:
a) na státní osoby učitelské a
b) na úředníky s platem smlouvou stanoveným.
Platy úředníků při knihovnách universitních a studijních jakož i při knihovnách vysokých škol technických rovnají se nyní služnému státních úředníků příslušné třídy hodnostní (zák. ze dne 15. dubna 1896 č. 67 ř. z.). Úředníci státní.
H. Pense úředníků státních, jich vdov a sirotků. Viz článek tento.
I. Náhradní nároky státu vůči státním úředníkům.
Nároky na náhradu škody způsobené protiprávnými úředními úkony úředníkovými lze vymáhati v řízení disciplinárním jen tenkráte, když disciplinární úřad dle předpisů disciplinárních jest příslušným odsoudili úředníka též k náhradě škody třetím osobám způsobené (roz. spr. s. dv. ze dne 26. října 1887 č. 1715, sb. z. r. 1887 č. 3722). Náhradní nárok z ručení vyššího úředníka za správné vedení prací úředníkem nižším předpokládá dle všeobecných právních zásad, že škoda eráru vznikla z takového zavinění úředníkova, za něž vyšší úředník důsledkem své povinnosti k dozoru ručí (roz. spr. s. dv. ze dne 1. října 1878 č. 1528, sb. z r. 1878 str. 489). K dobytí a pojištění erárních pohledávek ze služebního poměru plynoucích buďtež vybrány od příslušných úřadů správních bez soudní intervence srážky ze služného a pensi státních služebníků a vojenských osob, aniž by zájem od soukromníků třebas i dříve nabytý provedení těchto srážek jakkoli mohl býti na ujmu (nejv. roz. ze dne 8. srpna 1834; d. dv. kanc. ze dne 16. září 1834, sb. z. pol. sv. 62 a d. dv. kom. ze dne 1. prosince 1834, sb. z. s. č. 2775, nař. dv. kom. ze dne 21. října 1834, I. 4081).
J. Vzájemné pohledávky státu a úředníků státních.
Pohledávky státu naproti úředníkům a sluhům a naopak pohledávky těchto proti státu, pokud se vyvozují jedině ze služebních poměrů, buďtež vyřízeny v řízení správním, vyjímajíc jedině spory účetní (nejv. roz. ze dne 10. srpna 1841, dv. d. ze dne 24. září 1841 č. 28 680, d. dv. kom. ze dne 8. ledna 1842 č. 40578).
K. Disciplinární řízení proti úředníkům jest upraveno cís. nař. ze dne 10. března 1860 č. 64 ř. z. (srv. čl. Řízení disciplinární).
L. Stejnokroj státních úředníků. Viz čl. Kroj úřední.
M. Zákonné výhody úředníků státních.
Výhody dle zákona státním úředníkům příslušející :
1. Právo domovské: Trvale ustanovení státní úředníci nabývají nastoupením služby domovského práva v obci, ve které jim bylo vykázáno jich stálé úřední sídlo (§ 10 zák. o právu dom.).
2. Právo volební: Státní úředníci maji aktivní i pasivní právo volební do obecního zastupitelstva, do zemského sněmu a do říšské rady bez ohledu na to, zdali a mnoho-li daní platí; zařaděni býti mají do prvního sboru volebního.
3. Dle obecních zřízení jsou služební příjmy státních úředníků jakož i ze služebního poměru plynoucí pense, provise, příspěvky na vychování a požitky z milosti vůbec od obecních přirážek osvobozeny. Naproti tomu jsou veškeré příjmy státních úředníků ze služného a výslužného podrobeny osobní dani z příjmu dle zásad všeobecných zák. ze dne 25. října 1896 č. 220 ř. z. (§ 167 cit. zák. zevrubně uvádí, co sluší rozuměti příjmem ze služného a výslužného). Kromě toho zavedena zmíněným zákonem (§ 233 a n.) zvláštní daň ze služného vyššího, kterouž jsou povinni platiti vedle osobní daně příjmové ti, kdo mají služební platy dosahující nebo převyšující ročně 3200 zl.
4. Výhody ve příčině exekuce: Viz odst. E. 8. Úředníci státní.
335
5. Výhody při jízdě a dopravě zboží po železnicích a parolodích (norm. o dopravních výhodách ze dne 30. listopadu 1891 č. 53 869) : Aktivním с. k. pokud se týče c. a k. státním úředníkům a sluhům, pak aktivním úředníkům a sluhům dvorských úřadů poskytuje se na tratích rakouských státních drah a dle zvláštních úmluv i na tratích většiny rakouských drah soukromých, jakož i na liniích první c. k. priv. dunajské paroplavební společnosti na prokázání se legitimací při všech cestách služebních i mimo službu pro jejich osobu, v případě pak přesídlení následkem přesazení i pro příslušníky jejich domácnosti sleva z pravidelných jízdních poplatků; na tratích jmenovaných železnic poskytuje se v případě přesazení sleva i při dopravě jich věcí, nábytku a nářadí. Aktivní c. k. pokud se týče c. a k. státní a dvorští úředníci vyšších hodnostních tříd až včetně do 8. třídy služební mohou použiti slevy z jízdného toliko při jízdě třídou 1. nebo 2., nikoli však při jízdě třídou třetí, kdežto státní a dvorští úředníci 9., 10. а 11. třídy hodnostní mohou s nárokem na slevu dle své vůle použiti třídy první, druhé, nebo třetí.
6. Výhody při konání povinnosti branné: Poměry osobní a služební civilních úředníků státních náležejících ozbrojené moci, upraveny jsou zákonem ze dne 22. června 1878 č. 59 ř. z.
a) Civilními úředníky státními ve smyslu cit. zákona jsou všechny osoby zřízené správou státní (třeba jen provisorně) pod přísahou služební a způsobilé k pensi nebo provisi, kteréž požívají stálých platů z prostředků státních, dále osoby těmto na roveň po zákonu postavené, jakož i osoby dané na trvalý nebo dočasný odpočinek. Aktivní nebo na odpočinek daní zřízenci veřejných fondů státem spravovaných rovni jsou civilním úředníkům státním.
b) Povinnost povolání vyjímaje případ povolání z úřední povinnosti (§ 44 zákona branného ze dne 11. dubna 1889 č. 41 ř. z.), dobrovolné vstoupení důstojníka do neaktivní zeměbrany, okolnost ta, že nebyla doposud nastoupena jednoroční služba praesenční nebo služba se strany jednoročního dobrovolníka, jakož i trvalá povinnost branná i po odbytí zákonné služby praesenční: nejsou překážkami přijetí do civilní služby státní.
c) Dobrovolný vstup do více než jednoroční služby praesenční civilního úředníka státního má za následek vystoupení z civilní služby státní.
d) V případu války a na čas války připouští se však vstup do aktivní služby vojenské s podržením úřadu civilního, avšak závislým jest od schválení příslušného úřadu civilního.
e) Civilní úředníci státní náležející ozbrojené moci nemusí míti dovolené, jsou-li povoláni do aktivní služby vojenské (incl. do aktivní služby v domobraně).
f) Po čas aktivní služby vojenské :
aa) k účelu vlastního vojenského vzdělání v čase stanoveném zákonem pro vzdělání rekrutů;
bb) u příležitosti periodických cvičení;
cc) v případu mobilisace;
dd) v případu povolání domobrany podržuje každý civilní úředník státní svůj úřad civilní a svoji civilní hodnost úřední.
Co do požitků platí tato ustanovení:
a) Válečný rok ve smyslu § 10 zák. ze dne 27. prosince 1875 č. 158 ř. z. započísti lze pro úhrnný čas služební, nikoli však pro pětiletí Úředníci státní.
(quinquennium) potřebné k dosažení vyšších příjmů v aktivní službě státní.
b) Pro dobu aktivních služeb vojenských naznačených ad I. odst. 6 a), b) a d) nemá místo ani částečné ani úplné zastavení neonerósních příjmů spojených s civilní službou státní.
c) Co do onerósních příjmů platiti má zařízení předepsané pro dovolení civilních služebníků státních.
d) Po dobu vykonávání vojenské služby praesenční podle zákona jeden rok nebo déle trvající zrušiti jest všechny civilní příjmy.
e) V případu mobilisace zůstává civilním úředníkům státním povolaným k aktivní službě vojenské, pokud náležejí k mužstvu, úplné služné jejich se státní službou civilní spojené; auskultantům, praktikantům, elevům a aspirantům zůstává jich adjutum.
f) Kdož mají vlastní domácnost se ženou nebo dítkem, těm poskytují se dále příjmy neonerósní; naproti tomu nemají nijakého nároku na zaopatření rodin normované v předpisech o platech vojenských.
g) Civilní úředníci státní náležející k vojenským gážistům obdrží po dobu své aktivní služby vojenské v případu mobilisace:
aa) Za všech okolností třetinu civilních příjmů při pensi nebo provisi započítatelných, resp. třetinu adjuta.
bb) Nedosahuje-li gáže vojenská (bez vedlejších poplatků) bez připočítání sub a) zmíněné třetiny civilního příjmu plný obnos těchto civilních požitků, obdrží kvótu k vyrovnání difference potřebnou. Je-li vojenská gáže stejně veliká nebo větší než civilní služné, má přestátí po čas trvání této gáže vyplácení služného vyjma oné volné třetiny.
cc) Civilní úředníci státní mající domácnost vlastní se ženou nebo dítkem, požívají nadále aktivního přídavku, příbytečného a naturálních důchodů, avšak nemají nároku na zaopatření rodiny upravené předpisy o platech vojenských.
h) Někdejší civilní úředníci státní na trvalém neb dočasném odpočinku obdrží po čas své aktivní služby vojenské platy vojenské zvlášť upravené a mimo to zůstává jim dále neztenčené požívání jich civilních důchodů.
i) Vdovám a sirotkům po civilních úřednících státních zemřelých za doby vojenské služby zůstává nárok na důchod počítaný dle celkové služby zemřelého.
Prováděcí nařízení ze dne 26. prosince 1887 č. 3 ř. z. z r. 1888 má v podstatě tato ustanovení:
a) Odvod civilního úředníka státního oznámiti sluší bez prodlení onomu civilnímu úřadu (onoho úřadu nebo ústavu), u kterého slouží, a sice oznámiti to musí i příslušný politický úřad doplňovací i odvedený sám.
b) Aktivní státní úředník ozbrojené moci náležející musí dále oznámiti svému představenému resp. svému civilnímu úřadu státnímu každou změnu a každý rozkaz, který obdrží po čas své civilní služby a který odnáší se k jeho vojenskému poměru služebnímu; oznámení to má se státi, pokud možno, ústně, jinak a za trvání aktivní služby vojenské písemně s připojením dotyčných dokladů.
c) Výplata civilních platů děje se za trvání vojenské služby u téže civilní pokladny, u které bral dotyčný úředník státní své úplné příjmy služební prve, než nastoupil službu vojenskou. Předložití musí kvitanci Usmrcení.
337
vlastnoručně podepsanou kvitanci s udáním vojenské šarže a svého postavení ve službě civilní; kvitanci viduje velitel pododdílu (při vojenských úřadech, velitelstvích a ústavech dotyčný představený). Dále připojiti musí platební arch (knížku platební) s likvidovaným obnosem a vytknutím osoby, která jest od oprávněného zmocněna, aby obnos přijala.
d) Jakmile vystoupí civilní státní úředník z aktivní služby státní, jest mu poukázati opět v úplném obnosu všechny civilní důchody příslušející jemu po čas aktivní služby státní.
e) Odsouzení trestním soudem vojenským vyřčená nad takovýmito civilními úředníky státními sdělují se od případu k případu úřady vojenskými příslušným civilním úřadům dotyčného úředníka.
Citace:
VESELÝ, František Xaver. Úředníci státní. Všeobecný slovník právní. Díl pátý. Tabák - živnost zlatnická. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 5, s. 334-359.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).