Utopení (po strance soudního lékařství).

Obdukcí vykonanou na mrtvolách utopenců shledávají se ve většině případů takové nálezy, že jich sestavením pravidelně možno zjistiti, jakou smrtí osoba zemřela; ovšem že pokročilá hniloba mrtvoly může diagnosu smrti utopením přivolané valně stížiti, pokud se týká, úplně nemožnou učiniti. Při obdukci mrtvol takových pečlivě dbáti jest toho, zda-li smrt nepovstala jinou příčinou než utopením a jakou příčinou vznikla. Stávať se nezřídka, že se pohřbívají mrtvoly utopenců bez předchozí obdukce, není-li vnějším ohledáním nic podezřelého shledáno a všeobecně se pak předpokládá, že tu jde o případ sebevraždy neb o smrt náhodnou. Bylo by tudíž zcela záhodným, aby se mrtvoly utopených pravidelně podrobily obdukci úřední, ježto vnitřním prošetřením mrtvoly zjistiti se mohou druhdy závažné poměry a skutečnosti, čemuž při povrchním a vnějším ohledáni tak nebývá. Mimo to jeví se naprostou nutností právě při smrti nastalé utopením, aby co nejdříve se úředním rozhodnutím stanovilo, zda určitá mrtvola utopeného má býti obdukována, čili nic; opatření to se bohužel často neděje, jakkoli dle zkušenosti hniloba mrtvol utopených neobyčejně pokračuje, jakmile se na vzduchu ocitnou — a tak Utrhání na cti.
373
doba několika hodin múze způsobiti naprostou ztrátu veledůležitých známek a nálezů, které bylo lze včasnou obdukcí zjistiti. Též důležito nejednou jest zjistiti totožnost osob a posouditi poškození tělesná na mrtvole rozpoznatelná. Třeba někdy vnější části těla jsou ve stavu pokročilé hniloby, vésti může sekce vnitřních (pravidelně zachovalejších) ústrojí ku výsledkům bezpečným a velice závažným. Vnější známky na mrtvole utopeného udávají samy zejména při mrtvolách záhy vytažených přibližně asi dobu, po kterou ve vodě mrtvola ležela. V mnohých případech arciť nelze vůbec nebo aspoň stíží a po pečlivém místním ohledání rozhodnouti, zda mrtvola z vody vytažená jest předmětem samovraždy, náhodného utopení nebo přímo zavinění jiné osoby. Tu jest právě soudci vyšetřujícímu přidělena nesnadná a obsáhlá úloha; jsou-li na mrtvole rány nebo známky násilného zardoušení, dlužno pečlivě uvážiti veškery možné způsoby vzniku jejich. Naprostou podmínkou jest, aby soudní lékař důkladně znal změny, jaké může doznati časem mrtvola ve vodě. V tom směru poukázáno budiž na dobrozdání soudního lékaře Hofmanna zejména pro právníky poučné (uveřejněné ve vídeňském lékařském časop. »Wochenschrift« z r. 1883 č. 25), kteréž učinil ve známém procesu Tisza-Eszlúr.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Utopení. Všeobecný slovník právní. Díl pátý. Tabák - živnost zlatnická. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 5, s. 394-395.