Vyloučení z poručenství.

Ob. obč. zák. uvádí v §§ 191—194 důvody vyloučení z poručenství a označuje je, ovšem nesprávně, dle vzoru římské excusatio, jako nutné důvody omluvné na rozdíl od dobrovolných důvodů omluvných dle § 195 o. o. z., kteréž odůvodňují odmítnutí poručenství. Jelikož celá instituce poručenství má na zřeteli jedině prospěch nezletilcův, musí poručník v první Vyloučení z poručenství.
řadě býti k zastávání tohoto úřadu úplně tělesně i duševně způsobilý a prost všech případných závad zájmy nezletilce ohrožujících nebo jim se příčících. Dle toho, zdali důvod vyloučení vztahuje se na všechna či toliko na některá poručenství, rozeznávají se důvody vyloučení absolutní a relativní.
1. Absolutně nezpůsobilí k úřadu poručenskému jsou
a) všichni, kdož sami nejsou s to, aby svoje záležitosti obstarávali, jako nezletilci, osoby na těle nebo na duchu choré, tudíž osoby těžkou nebo nezhojitelnou nemocí stižené; dále šílení a blbí a ti, kdož byli soudně prohlášeni za marnotratníky; jaký význam pro způsobilost’ poručníkovu má nedostatek některého smyslového orgánu, posoudí soudce volně dle povahy případu;
b) osoby, od nichž nelze očekávati, že by vychování poručence a správu jeho jmění řádně vedly. Sluší tudíž přihlížeti dle povahy jednotlivého případu k povaze, společenskému postavení a obchodní znalosti budoucího poručníka. Ve příčině jmenování poručníkem zločince právoplatně odsouzeného byl § 191 o. o. z. potud změněn § 5 zákona ze dne 15. listopadu 1867 č. 131, že uvážení této okolnosti jest ponecháno v každém jednotlivém případě poručenskému soudu;
c) poručník, který pro zlé nakládání s poručencem dle § 417 tr. z. svého úřadu byl zbaven, budiž dle § 418 tr. z. v případě, že by i s jiným poručencem zle nakládal, prohlášen za nezpůsobilého k dalším poručenstvím;
d) z poručenství jsou dále vyloučeny osoby ženské, patrně z toho důvodu, že se obecně pokládají za duševně méně rozhodné a méně obchodu znalé, dále řeholníci, jelikož nemají vlastního jmění a neposkytují tudíž jistoty pro případné nároky na náhradu škody zejména dle §§ 228 a 264 o. o. z. a konečně cizinci pro obtíže spojené s jich vzdáleností a též pro menší pravidelně znalost tuzemských zákonů. Členové německého řádu mohou však býti jmenováni poručníky se svolením velmistra (§ 11 pat. ze dne 28. června 1840, sb. z. s. č. 451), a rovněž členové maltézského řádu rytířského, svolí-li k tomu řád a poskytnou-li dostatečnou jistotu (dv. d. ze dne 29. července 1768, Krop. sb. z. sv. 5.).
Vyloučení osob pod lit. d) zmíněných platí však toliko jako pravidlo, jež u blízkých příbuzných v § 198 jmenovaných též připouští výjimku. Matka a bába s otcovy strany není totiž z poručenství vyloučena, musí však dle § 211 o. o. z. býti jmenován vedle ní ještě způsobilý spoluporučník.
Zde budiž ještě připomenuto, že nemanželský otec, nabízí-li se sám k poručenství a vyhovuje-li též všem ostatním zákonným podmínkám, z poručenství nad svým nemanželským dítětem vyloučen není (dv. d. ze dne 11. srpna 1798, č. 429 sb. z. s.).
2. Relativně nezpůsobilí k poručenství jsou:
a) ti, jež otec sám výslovně z poručenství vyloučil, poněvadž při volbě osoby poručníkovy v prvé řadě k vůli otcově jest přihlížeti a dlužno za to míti, že závažné důvody — byť i nebyly vysloveny — otce pohnuly k tomu, že určitou osobu z poručenství nad svými dětmi vyloučil;
b) ti, kdož s nezletilcem nebo jeho rodiči žili ve zjevném nepřátelství, nebo Vyloučení z poručenství.
c) s nimiž hrozí poručenci spor o nezapravené pohledávky, nebo kdož s ním dokonce již ve sporu jsou. Vzhledem k tomu budiž zbaven poručenství i poručník, který jest zároveň dlužníkem poručencovým, lze-li se obávati sporů a kolise právních zájmů jejich (roz. ze dne 9. června 1863, sb. »Gl. U.« č. 1742);
d) konečně jest též nutno z poručenství vyloučiti — alespoň z pravidla — i ty, kdož se nezdržují v místě poručenského soudu nebo s místa svého pobytu jsou déle nežli rok vzdáleni již z toho důvodu, poněvadž tím značně jest stižen styk stran se sousedy a též dozor nad správou jmění poručencova, ač neodůvodňují-li zvláštní okolnosti odchylku od tohoto pravidla.
Co bylo řečeno o vyloučení z poručenství, platí dle § 281 o. o. z. též o opatrovnictví. Viz čl. Poručenství a Kurator.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Vyloučení z poručenství. Všeobecný slovník právní. Díl pátý. Tabák - živnost zlatnická. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 5, s. 561-563.