Způsobilosť ke sporu.
879
Způsobilost ke sporu.
1 Pojem.
Způsobilost ke sporu je způsobilosť osoby samostatně před soudem jednati (§ 1 c. ř. s.). Způsobilosť procesní jest tudíž způsobilosť k právním činům ve sporu. Něco jiného jest pak způsobilosť býti stranou spornou (Parteifähigkeit), čili t. zv. procesuální způsobilosť ku právům. Kdežto tedy na př. osoba právnická jest způsobilou býti stranou ve sporu, t. j. může býti žalována neb sama žalovati, postrádá vždy způsobilosti ke sporu, neb již dle povahy věci co strana jednati nemůže a proto musí býti zastupována osobami fysickými, jež jednají co její zástupcové.
Způsobilosť ke sporu přísluší všem osobám fysickým potud, pokud mohou v platné závazky vcházeti, čili jinak, pokud jsou způsobilými ku právním činům. Zda-li pak je tu tato způsobilosť, dále nutnosť zastoupení stran způsobilosti té postrádajících, jakož i potřeba zvláštního zmocnění k vedení sporu neb snad jen k jednotlivým úkonům procesním, posoudit» sluší dle platných zákonů, leč by c. ř. s. něco jiného stanovil (§ 1 c. ř. s.). Způsobilost’ ke sporu.
Z řečeného plyne, že se nedostává způsobilosti ke sporu :
1 nezletilcům a opatrovancům. Tito zastupováni jsou ve sporu svými zákonnými zástupci (otec, poručník, opatrovník). Výjimečně jsou pak nezletilci způsobilými vede-li se spor o věci, mohou dle §§ 151, 246 a 247 o. z. o. volně nakládati (§ 2 c. ř. s.). Dále ve sporu manželském mohou nezletilci a osoby pod opatrovníkem jsoucí samy jednati, pokud jde o otázky čistě manželskoprávní ; ovšem však buďte ke sporu přibráni jich rodiče, poručníci neb opatrovníci (§ 5 dv. d. ze dne 23. srpna 1819 č. 1595 sb. z. s. a § 4 nař. ministra práv ze dne 9. prosince 1897 č. 283 ř. z.).
2. osobám právnickým a útvarům jim podobným na př. zejmena obchodním společnostem). Je ve sporu zastupují jich statutární neb zákonní zástupcové (viz čl. 4 č. 2 uv. z. k с. ř. s.).
Zákonní zástupci stran postrádajících způsobilosti ke sporu, prokažte své právo k zastupování, pokud se týče ještě další zvláštní zmocnění k vedení sporu snad potřebné, pokud obé soudu vůbec známým není, listinou při prvním procesním úkonu, který před soudem předebéřou. Jde-li o zvláštní zmocnění pouze k určitému úkonu procesnímu potřebné, budiž rovněž listinou prokázáno, když dojde k úkonu procesnímu (§ 4 c. ř. s.). Podotknouti sluší, že předpisy c. ř. s. dané o stranách vztahují se též k jich zákonným zástupcům, pokud c. ř. s. nic jiného nestanoví (§ 5 c. ř. s.).
Pokud se týče cizinců, tedy cizinec, jenž dle práva vlasti své postrádá způsobilosti ke sporu, pokládá se v Rakousku za způsobilého, pokud jen dle rakouských zákonů požívá způsobilosti této (§ 3. c. ř. s.)
2 Účinky nezpůsobilosti ke sporu.
K nedostatku procesní způsobilosti, zákonného zastoupení, jakož i zvláštního zmocnění k vedení sporu snad potřebného, přihlíženo buď z úřední povinnosti v každém stadiu sporu. Sluší pak rozeznávati:
1 Lze-li nedostatek takový odstraniti, udělí soud příkazy k tomu potřebné a určí z úřední moci lhůtu přiměřenou k jich splnění a výrok o právních následcích nedostatku odloží se až do bezvýsledného projití dané lhůty. Je-li však s prodlením spojeno nebezpečí pro stranu k rozepři nezpůsobilou, tedy strana tato neb osoba, která za ni, jako zástupce vystupuje, připustí se ještě před vypršením lhůty ku provedení nutných úkonů s výhradou, že bude nedostatek odstraněn. Soudním příkazům shora zmíněným nelze odporovati samostatným prostředkem opravným a lhůtu danou k odstranění nedostatku lze jen tehdá prodloužiti. když nebylo lze odstraniti nedostatek pro okolnosti, na jichž odstranění strana neb její zástupce nemůže míti vlivu (§ 6 c. ř. s.).
2 Nelze-li nedostatek způsobilosti ke sporu, zákonného zastoupení neb specielního zmocnění k vedení sporu odstraniti, neb vypršela-li marně lhůta k tomu daná, vyřkne soud první neb vyšší stolice (u něhož spor právě se nalézá) usnesením zmatečnosť řízení nedostatkem tímto stiženého. Nemůže však tak učiniti, když výroku takovému odporuje vzhledem k důvodu zmatku závazné ještě rozhodnutí téhož neb jiného soudu tuzemského (§ 7 c. ř. s.). Nedostatek zákonného zastoupení jest tudíž důvodem zmatečným, pro který lze podati odvolání, dovolání ano i rekurs (viz §§ 447 č. 5, 503 č. 1, 514/2 c. ř. s.). Ba i pravoplatnému rozhodnutí, jímž byla některá věc vyřízena, lze odporovati žalobou pro zmatečnost tenkráte, Zřízenci železniční.
881
když strana potřebující zákonného zástupce nebyla jím ve sporu zastoupena a vedení sporu nebylo dodatečně řádně schváleno (§ 529 č. 2 c. ř. s.).
3 Pozbytí způsobilosti ke sporu neb změna v osobě zákonného zástupcem během sporu přeruší řízení, když strana změnami těmito postižená není zastoupena ani advokátem ani jinou osobou plnomocenstvím ke sporu opatřenou (§ 158 c. ř. s.).
3 Zřízení opatrovníka (curator ad actum) soudem procesním straně ke sporu nezpůsobilé:
1 Má·li býti proti straně nezpůsobilé a zákonného zástupce postrádající předsevzat úkon procesní a je-li s prodlením spojeno pro odpůrce strany nezpůsobilé nebezpečí, zřídí soud procesní straně nezpůsobilé opatrovníka, který jedná za stranu až do vstoupení zákonného zástupce do sporu. Je-li toho zapotřebí, učiní tento opatrovník ad actum vhodné návrhy, by byl straně nezpůsobilé zákonný zástupce zřízen. O návrhu na zřízení curatora ad actum rozhodne soud usnesením. Nebyl-li návrh podán při ústním jednání, rozhodnuto buď o něm bez předchozího ústního jednání, po případě po šetřeních k vysvětlení potřebných. V řízení před soudy sborovými rozhodne o návrhu takovém, mimo ústní jednání podaném, předseda senátu, jemuž je věc přikázána.
2. Totéž platí ve všech jiných případech, ve kterých dle předpisů práva občanského neb c. ř. s. zříditi má soud procesní opatrovníka pro některou stranu v občanských věcech sporných.
3. Náklady spojené se zřízením opatrovníka, jakož i náklady vzniklé činností opatrovníka zapraví strana, jejíž procesní úkon zavdal podnět ku zřízení opatrovníka, bez újmy nároků jí snad na náhradu příslušejícího (§§ 8, 9, 10 c. ř. s.).
Způsobilost k pořizování viz Pořízení poslední.
Způsobilost směnečná viz Směnka a právo směnečné.