Žhářství.
959
Žhářství.
1 Zločinu žhářství dopouští se
1 dle § 166 trest. z. ten, kdo kdo podnikne nějaké jednání, z něhož dle úmyslu jeho na cizím vlastnictví požár vzniknouti má, třeba by pak oheň nevypukl nebo Škody nezpůsobil pražádné. Není žhářstvím však každé zapálení cizího vlastnictví, jelikož se ku žhářství vyhledává úmysl směřující ku vzniku požáru, t. j. ohně ve značnějším rozsahu, na značnějším předmětu vlastnického práva. Avšak oheň může býti založen a tudíž žhářství spácháno i na věcech jednotlivě stojících, ku př. na osamělých domech, stodolách, na zásobách obilí, sena a zboží, na potrubí položeném v lukách a na podobných předmětech (rozh. min. sprav. ze dne 28. září 1858 č. 19002).
1 Zločinu tohoto dopouští se i ten, kdo zapáliv z jakéhokoliv úmyslu zlého vlastnictví své, uvede v nebezpečí požáru i cizí vlastnictví (§ 169 trest. z.). Kdo sice vlastnictví svoje zapálí, ale při tom cizímu vlastnictví nehrozí nebezpečí požáru, dopouští se nikoli žhářství, ale podvodu, zamýšlí-li tím práva kterési třetí osoby zkrátiti nebo někoho v podezření uvésti (§ 170 trest. z.). Jest to zvláštní druh podvodu (t. zv. podvod při pojištění proti ohni), jenž není vázán všeobecným skutkovou povahou podvodu, dokonán jsa i bez uvedení v omyl (nál. kas. dv. ze dne 4. listopadu 1876 sb. č. 128, ze dne 4. července 1881 sb. č. 359; ze dne 18. května 1885 sb. č. 795).
Jelikož dokonán jest zločin žhářství pouhým jednáním, z něhož požár vzniknouti má, činí zákon při určování trestu za žhářství rozdíl mezi tím případem, kdy oheň vypukl, a mezi oním případem, kde oheň nevypukl. Oheň vypukne však tehdy, když ze zápalné látky přešel na předmět k požáru vyhlédnutý a zasáhl ho třeba bez plamenů — jako ku př. sklad kamenného uhlí, sukna — a beze škody (nál. kas. dv. ze dne 26. srpna 1887 sb. č. 1104). Jestliže tedy oheň vypukl a
a) tím usmrcen byl nějaký člověk, ačkoli to žhář předvídati mohl, nebo
b) jestliže požár způsoben byl zvláštním srocením směrujícím ku plenění, nastupuje za trest smrt v obou případech;
c) jestliže pachatel vícekráte než jednou t. j. opětně (nál. kas. dv. ze dne 26. srpna 1887 sb. č. 1104) ať na těchže předmětech nebo na předmětech rozdílných, ať s výsledkem, ať bezvýsledně zapálil, nebo
d) vznikla-li pohořelému z toho značná škoda, nastupuje za trest doživotní těžký žalář. Jestliže konečně Žhářství.
e) vypukl požár, nikoli však za okolností, které dosud uvedeny byly, budiž pachatel odsouzen k těžkému žaláři v délce 10 — 20 roků (§ 167 lit. a—e trest. z.). Jestliže oheň nevypukl, ale
aa) založen byl v době noční nebo na takovém místě, kde by se byl, vypuknuv, snadno rozšířiti mohl, nebo za takových okolností, že zároveň očividnému nebezpečí vydán byl v šanc lidský život, uložen jest za trest těžký žalář od 5 do 10 let;
bb) byl-li skutek předsevzat za dne a bez zvláštní nebezpečnosti a oheň uhasí, nevypuknuv ani, nebo vypuknuv, uhašen byl beze škody, t. j. bez značnějšího poškození jevícího se jako skutečná majetková újma, jako škoda ve smyslu práva civilního (nál. kas. dv. ze dne 29. května 1876 sb. č. 114), trestá se žhářství těžkým žalářem od 1 do 5 let (§ 167 lit. f, g trest. z.).
Při žhářství uznává zákon i důvod zrušující trestnost skutku t. j. účinné lítosti. Jestliže totiž pachatel založiv oheň sám veden jsa lítostí a ještě v pravý čas zachová se tak, že zabrání se všeliké Škodě, má býti ušetřen všeho trestu (§ 168 trest. z.). Zvláštního ustanovení na způsobení požáru z nedbalosti náš zákon trestní nezná, ovšem ale prohlašuje za přestupky nejen zanedbání celé řady předpisů vydaných za účelem odvrácení nebezpečí požáru, nýbrž i nadto veškera ona jednání a opomenutí, z nichž snadno dá se předvídati nebezpečí požáru (§§ 434—459 tr. z.).
2 Vojenský zákon trestní a trestní zákon pro Bosnu a Hercegovinu uchylují se od ob. zákona trestního pouze v sazbě trestní; pravidelným trestem žhářství jest dle voj. zák. trestního smrt provazem (§§ 449—452 voj. zák. trest.).
3 Osnova nového trestního zákona.
Osnova zákona trestního staví v souhlasu s německým říš. zákonem trestním žhářství v čelo zločinů obecně nebezpečných, nevytýkajíc však nijakého všeobecné skutkové povahy žhářství, nýbrž označujíc jen ony předměty, jichž zapálením spácháno jest žhářství, a roztřiďuje dle rozdílnosti jeho, jakož i dle rozdílného stupně viny i samotný trest. Jako zločin Žhářství tresce se káznicí od 1 do 15 let úmyslné zapálení
а) nějaké budovy určené ke schůzkám bohoslužebným;
b) nějaké budovy, lodi nebo chýže, jež slouží za obydlí lidské, nebo
c) nějaké místnosti, která občas slouží lidem za pobyt, a sice (zapáli li se) v té době, kdy se obyčejně v místnosti této lidé zdržují (srv. § 326 osnovy). Jestliže však způsobena byla požárem takovýmto smrt nějakého člověka, který se byl nalézal v některé oné místnosti zapálené již v době činu samého, nebo bylo-li zapálení spácháno srocením směřujícím k plenění nebo v tom úmyslu vykonáno, aby se mohlo využitkovati ohně ku vraždění nebo loupežení, budiž žhářství spáchané na některém z naznačených předmětů potrestáno káznicí od 5 do 20 let (§ 327 osnovy).
Pro žhářství tresce se dále káznicí od 1 do 10 let nebo vězením od 3 měsíců do 5 let ten, kdo zapálí budovy, lodi, chýše, doly, skladiště, zásoby zemědělských výrobků nebo staviva, plody na poli, lesy, pokácené dříví nebo rašelinu.
Jestliže však žhář k tomu cíli odstranil nebo k nepotřebě poškodil náčiní k hasení, aby zamezil nebo stížil uhasení ohně, propadá trestu káznice od 1 do 15 let (§ 328 osnovy). Způsobí-li někdo z nedbalosti oheň Živnost.
961
na dosud uvedených předmětech, potrestá se vězením od 1 dne do 1 roku nebo peněžitou pokutou od 1 do 2000 zl. a v tom případě, když požárem způsobena byla smrt nějakého člověka, nastupuje za trest vězení od 1 měsíce do 3 let (§ 329 osnovy). Ve všech případech žhářství nezáleží pranic na tom, patří-li předměty zapálené žháři samému, či někomu jinému. Jestli ale někdo zapálí nebo zapáliti dá vlastnictví svoje za takových okolností, že s tím není spojeno nebezpečí ani pro vlastnictví osob jiných, nemají tu platnosti ustanovení trestní o žhářství vytčená (§ 226 č. 2 a 3), avšak pachatel dopouští se podvodu, za který potrestán bude káznicí od 1 do 10 let nebo vězením od 3 měsíců až do 5 let, jestliže zapálí nějakou věc pojištěnou proti nebezpečí ohně v tom úmyslu, aby sobě nebo jiným zjednal bezprávně majetkovou výhodu nějakou (§ 276 osnovy). I dle osnovy stává se žhářství beztrestným tehdy, když pachatel vlastní činností nebo sehnav cizí přispění oheň uhasil opět dříve ještě, než odhalen byl, takže nevznikla nijaká další škoda, jen snad ta, která byla způsobena pouhým zapálením (§ 330 osnovy).