Appellace

(Stížnosť odvolací). 1. Pojem. A. jest opravný prostředek proti soudnímu výroku, který byl ve formě rozsudku vynesen, k tomu směřující, aby druhá stolice výrok ve prospěch stěžujícího změnila a po případě zrušila aneb doplnění celého řízení nařídila (§ 252—259. o. s. ř.) Stěžovati možno sobě buď proti celému nálezu neb jednotlivým jeho částem a sice, jak ve věci samé, tak i pokud se týče útrat sporu. Vyloučena jest stížnosť odvolací v řízení ve věcech nepatrných a v území haličského soudního řádu proti rozsudku na základě doznání vyneseného (§ 329. západohalič. s. ř.). Proti přísudku nepřipouští se samostatné appellace, avšak lze sobě stěžovati proti připuštění důkazu svědeckého neb znaleckého přísudkem v appellaci proti rozsudku ve věci hlavní vynesenému (§ 17. zák. ze dne 16. května r. 1874). Za to byla samostatná appellace proti rozsudku, kterýmž na protidůkaz svědky v řízení pro evitando perjurio nalezeno bylo, rozhodnutím nejv. s. dv. (Rep. nál. 92.) připuštěna.
II. Všeobecná ustanovení:
1. Právo appellaci podati mají sporné strany, jich zákonní a právní zástupci neb zástupcové do sporu vstoupivší (Intervenienten) a zástupci těchto; nepodá-li však strana sama appellaci, stává se appellace zástupce do sporu vstoupivšího bezúčinnou. (Rozh. n. s. dv. č. 3456). Je-li více účastníků sporu, pokládají se za stěžovatele i ti, kdož v první instanci se nebránili, o nichž však dle zákona nutno míti za to, že nesouhlasí s tím spoluúčastníkem, který ve sporu na žalobu odpovídal, předpokládaje, že appellace aneb revise týká se předmětu všem účastníkům společného, a že není jen na osobu stěžovatelovu omezena (dv. d. ze dne 5. března 1847, sb. z. s. č. 1042). Byl-li na jmění stěžovatelovo vyhlášen úpadek, nastupuje na jeho místo věřitelstvo (§ 7. konk. ř.).
2. Appellace svědčí sice soudu druhé stolice, podává se však u soudu nalézajícího, kterýž postoupí ji pak soudu druhé instance ku rozhodnutí.
3. Byla-li stížnosť odvolací podána, nenabude rozsudek právní moci, takže nemůže býti vykonán.
4. Uvádění nových okolností v appellaci jest vyloučeno.
5. Vrchní zemský soud, jemuž spisy se zprávou prvního soudce předloženy byly, může rozsudek v odpor vzatý buď potvrditi, neb celé řízení jako neplatné zrušiti, aneb rozhodnutí ve věci hlavní neb ohledně příslušenství změniti. Nehledě ku případu zmatečnosti řízení, ve kterémž soud z povinnosti úřední nález zrušiti může, nesmí soud překročiti při rozhodování prosbu stížnosti, takže nikdy rozsudek druhé instance změnu v neprospěch stěžovatele obsahovati nemůže. Není dovoleno změniti nález o útratách, nežádal-li za to stěžovatel. Stěžují-li sobě obě strany, jest změna in pejus v mezích návrhů obou stran dovolena (kn. jud. č. 31).
6. Upustí-li strana od appellace, může se ještě během lhůty odvolací přece stížnosť odvolací se svolením protivníka a při závažných okolnostech podati (dv. d. ze dne 13. února 1798, sb. z. s. 401). — Vzdají-li se obě strany appellace, ale potom ji přece podají, pokládá se toto vzdání se zrušeným. Bylo-li nastoupení přísahy zpět vzato, může appellace ještě podána býti. (Rozh. ze dne 30. června 1887 (»Právník«). O tom, může-li strana podanou již appellaci zpět vzíti, rozcházejí se názory; prakse to připouští.
III. V řádném řízení rozeznávati dlužno ohlášení stížnosti odvolací a stížnosť samotnou, kteréž podati jest ve lhůtách zákonem stanovených. Od toho času, co prodloužení lhůty ku stížnosti novellou zrušeno bylo, podává se ohlášení stížnosti a stížnosť sama zároveň. Aby spor znovu prozkoumán byl, stačí jen ohlášení stížnosti odvolací, kteréž však žádosť za změnu nálezu obsahovati má; neobsahuje-li žádnou výslovnou žádosť, má se za to, že se trvá při prosbě v žalobě neb odpovědi obsažené. Appellace cestou telegrafickou jest dle rozh. č. 7173, 8794, 9154, dovolenou. Na stížnosť odvolací, jakož i na pouhé ohlášení její — odpovídá odpůrce odpovědí appelační. Ohlášení stížnosti jakož i stížnosť a odpověď appellační buďtež ve dvojím stejnopise podány, z nichž jeden odpůrci se doručí a druhý se zprávou první stolice druhé instanci se ku rozhodnutí odevzdá. Appellace v řízení písemném musí písemně podána býti. (Rozh. 740, 7841). Při sporech na venkově vedených jest dovoleno, aby strana ústně přednesla appellaci ve lhůtě zákonité. Odpůrce může pak o tom vyslechnut býti a odpověď do protokolu podati. Zde stačí k zachování lhůty odvolací, bylo-li ve lhůtě appellační za nařízení stání ku protokolování stížnosti žádáno. (Rozh. 1016.)
Lhůta pro ohlášení stížnosti a podání stížnosti a odpovědi obnáší 14 dní, ve věcech obchodních 8 dní (též ve sporu excisním. Rep. nál. č. 37, nikoliv však ve sporu oposičním, rozh. č. 9215), v obvodu západohalič. soud. řádu platí ve věcech obchodních 3 dny a nedá se prodloužiti. Lhůta ta počíná dnem doručení rozsudku nebo důvodů rozhodovacích, pokud o tyto ve lhůtě zákonné žádáno bylo. (Rozh. 6517). Byl-li rozsudek pro nečitelnosť stranou vrácen, běží lhůta dále. (Rozh. 7440). Podá-li se ohlášení appellace neb revise po uplynutí lhůty, a žádal-li již odpůrce za exekuci má se zamítnouti, jinak však doručí se odpůrci k odpovědi. Žádá-li odpůrce v tomto případě, aby appellace jako opožděná zamítnuta byla, neb nepodá-li vůbec odpovědi, nepřikročí soud vůbec ku posouzení věci hlavní. Podá-li však odpůrce odpověď co do věci hlavní, má soud o appellaci rozhodnouti. Restituce (navrácení ku předešlému právu) po zmeškání lhůty má místo pouze při ohlášení stížnosti, nikoliv ohledně stížnosti samé.
IV. Zvláštní způsoby řízení:
1. V řízení stručném může býti appellace podána písemně aneb ústně, avšak jen během 8 dnů ode dne dodání rozsudku (neb důvodů rozhodovacích aneb důkazních protokolů, o jichž doplnění žádáno bylo v ustanovené lhůtě. Rep. nál. č. 26). I po uplynutí lhůty může býti appellace za souhlasu odpůrcova přijata. (Rozh. 5712, 8458); byla-li appellace v čas odeslána, však zpozdila-li se bez viny strany, přijme se dle rozh. 12327, jinak však se zpozděná appellace zamítne. Ohlášení stížnosti a stížnosť sama podávají se zároveň. Stížnosti oddělené později podané soud nepřijme; též odpovědi appellační jsou vyloučeny (§ 44. str. ř.). Soud appellační může věc buď hned rozhodnouti neb řízení zrušiti, a nové projednávání naříditi, jakož i bez ohledu na výslech svědků a znalců první instancí provedený, další řízení důkazní neb nová slyšení svědků a znalců naříditi i když strany o to nežádaly, když řízení jest tak vadným, že důkladné rozhodnutí sporu jest nemožným a od pokračování řízení výsledku očekávati lze (§ 49. str. ř.). Doplnění rozsudku kontumačního nelze naříditi. (Rep. 5370). Je-li aspoň dvé advokátů v sídle soudu, musí stížnosť písemná advokátem podepsána býti.
2. V řízení nájemném má se podati ohlášení a zároveň provedení appellace a revise během 3 dnů ode dne doručení rozsudku nebo důkazních protokolů (§ 15. náj. říz.). Lhůta pro appellaci ve sporu o zaplacení nájemného (rep. 5307) nebo o zrušení smlouvy (2525, 2995, 8210) jakož i pro appellaci proti rozsudku vyklizení nařizujícímu obnáší 8 dní.
3. V řízení směnečním podati jest ohlášení appellace a revise, jakož i stížnosti samé ve třech dnech ode dne doručení rozsudku. Telegrafická přihláška ku nejvyššímu soudnímu dvoru není dovolena. Ohlášení stížnosti a stížnosť odvolací sama mohou se zvláště podati.
4. V řízení o neplatnosť neb o rozloučení manželství předpisuje se v § 18. říz. v. v. manž., v případě, že by rozsudek na neplatnosť aneb rozloučení manželství zněl, ustanovenému obhájci svazku manželského podání appellace.
5. V řízení syndikátním rozhoduje o appellaci nejvyšší soudní dvůr, protože vrchní zemský soud jest instancí první (§ 17. zák. ze dne 12. července 1872, č. 112 ř. z.).
V. Poplatky. Ohlášení appellace bez rozdílu, zda-li též stížnosť odvolací obsahují čili nic, podléhají následujícím poplatkům : Nebyl-li z rozsudku první instance větší poplatek než 5 zl. zapraven, rovná se kolek na appellaci kolku obnosu takového, který by každá strana na rozsudek dáti musila. V ostatních případech kolkuje se první arch kolkem za 10 zl., každý následující arch kolkem za 36 kr. ; ve sporných věcech, 50 zl. nepřevyšujících, 12 kr. (s. p. 43. g. popl. z.). Pro kolkování appellace jest rozhodným obnos rozsudku první instance a nikoliv obnos, ohledně kteréhož stěžovatel si stěžuje. (Budwinski 1043). Stížnosť odvolací, nebyla-li zároveň s ohlášením stížnosti podána, jakož i odpověď appellační podléhají kolku 36 kr. po příp. 12 kr. (s. p. 43 a. popl. z.).
O odvolání dle nového soud. řádu viz článek »Odvolání«.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Apellace. Všeobecný slovník právní. Díl první. Accessio - Jistota žalobní. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1896, svazek/ročník 1, s. 30-33.